Konstancie Uherská
| Konstancie Uherská | ||
|---|---|---|
| Česká královna | ||
 |
||
| Konstancie Uherská (dobová miniatura - Žaltář Heřmana Durynského) | ||
| Narození | 17. února 1180 | |
| Úmrtí | 6. prosince 1240 (asi 59 let) | |
| Předklášteří | ||
| Pochována | Klášter Porta Coeli | |
| Předchůdce | Adléta Míšeňská | |
| Následník | Kunhuta Štaufská | |
| Panovník | Přemysl Otakar I. | |
| Potomci | Václav I. Vladislav (moravský markrabě) Přemysl (moravský markrabě) Anna Lehnická |
|
| Dynastie | Arpádovci | |
| Otec | Béla III. | |
| Matka | Anežka de Châtillon | |
Konstancie Uherská (maďarsky Konstancia, německy Konstanze von Ungarn, 17. února 1180 Ostřihom – 6. prosince 1240, Předklášteří) byla česká královna a druhá manželka Přemysla Otakara I.
Obsah |
[editovat] Původ
Konstancie pocházela z uherského královského rodu Arpádovců, jejími rodiči byli král Béla III. a Anežka de Châtillon. Byla sestrou dvou uherských králů, Emericha a Ondřeje II. Její sestra Markéta se roku 1185 stala byzantskou císařovnou a její teta Alžběta Uherská byla manželkou českého knížete Bedřicha.
Roku 1189 byla Konstancie zasnoubena se synem Fridricha I. Barbarossy, rovněž Fridrichem,[1] který zahynul během křížové výpravy ve Svaté zemi.
[editovat] Adléta a Konstancie
Koncem roku 1197 se Přemyslu Otakarovi I. podařilo znovu nastoupit na český trůn, avšak manželku Adlétu s dětmi již za sebou do Čech nepustil. Neznáme pohnutky tohoto činu, ale nepochopitelné je zvláště zavržení již dospělého syna Vratislava. Přemyslovi bylo té době již minimálně čtyřicet let a svým činem riskoval, že přijde o dědice.
V roce 1199 se ambiciózní Přemysl, jehož plánům lépe vyhovovalo manželství s uherskou princeznou než s dcerou „pouhého“ míšeňského markraběte, oženil s Konstancií Uherskou. Přesné datum není známo, ale počátkem roku 1199 se v Uhersku zdržovali čeští vyslanci, kteří zřejmě měli domluvit sňatek. Král byl o asi dvacet nebo pětadvacet let starší než uherská princezna.
Z Přemyslova podnětu prohlásil pražský biskup Daniel II. manželství s Adlétou za neplatné. Důvodem mělo být jejich rodové příbuzenství,[2] které z pochopitelných důvodů předchozích dvacet let nikomu nevadilo. Nový Přemyslův sňatek nechtěla uznat Adlétina rodina, papežská kurie a samozřejmě ani sama Adléta. Svých práv se odmítala vzdát, odvolala se přímo k papeži Inocencovi III. a v zájmu svých početných dětí zahájila zdlouhavý proces. Papež se konečnému rozhodnutí vyhýbal až do roku 1211, kdy Adléta zemřela.[2] Přemyslův přátelský vztah s Wettiny se změnil v otevřenou nenávist. Soupeřící Štaufové a Welfové se museli smířit s tím, že pokud mají v táboře svých příznivců českého krále, nebudou tam Wettinové a naopak.[2]
[editovat] Právoplatná manželka
Králi přinesl sňatek s Konstancií trvalé spojenectví uherských švagrů, ale i mnoho problémů, takže se krátce před rokem 1205 dokonce dočasně vrátil ke stárnoucí Adlétě. V té době už Konstancie porodila Přemyslovi prvorozeného syna Vratislava (1200 - 1201?), který ovšem zemřel, a zřejmě také tři z jejich dcer. Konstancie musela opustit i se svými dětmi královský dvůr, dále však žila v Praze, kde také porodila králi syna Václava.
Přemysl tak snad jednal na nátlak Wettinů, se kterými byl dočasně na straně Filipa Švábského v boji o říšský trůn.[3] Výsledkem českého spojenectví s Otou IV. se stal sňatek nejstarší dcery Adléty a Přemysla, Markéty, s dánským králem Valdemarem II.[4]
Ještě roku 1205 byla Adléta spolu se zbývajícími dcerami nucena Čechy definitivně opustit. Konstancie se synem se vrátila na Pražský hrad - její pobyt u dvora je doložen v polovině roku 1205.[3] Král Václava uznal za svého dědice, přestože měl z prvního manželství ještě prvorozeného syna Vratislava.
Papežská kurie rozhodla, že rozluka manželství Přemysla a Adléty je platná. Proti tomuto rozhodnutí vedla Adléta v roce 1207 revizi, svůj spor ovšem definitivně prohrála v roce 1210.
Konstancie Uherská dala do roku 1211, který je uváděn jako datum narození poslední dcery Anežky, život jistě osmi, snad i devíti dětem.
[editovat] Královna vdova
Po manželově smrti v roce 1230 se Konstancie věnovala zakladatelské činnosti. Přála si založit v Praze ženský cisterciácký klášter, a proto zakoupila od řádu německých rytířů kostel a další majetek v německé osadě Poříčí. Později však tento kostel s přilehlým dvorcem věnovala špitálu sv. Františka.
Pro cisterciačky Konstancie založila nejpozději roku 1233 klášter Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova na Moravě. Poprvé je jediný moravský ženský cisterciácký klášter zmiňován roku 1233. Byl ale založen pravděpodobně o tři roky dříve.
Na svého královského syna Václava I. měla společně se svou nejmladší dcerou Anežkou zřejmě větší vliv než manželka Kunhuta Štaufská. Královna vdova se snažila být prostředníkem při bratrských neshodách Václava a ctižádostivého Přemysla. Přemysl byl v roce 1239 pohřben v Porta Coeli,[5] které matce společně s bratrem pomáhal založit. Sama Konstancie v tomto klášteře o rok později, v roce 1240, zemřela a byla pochována.
Počátkem 21. století se Konstancie stala jednou z postav historických románů spisovatelky Ludmily Vaňkové Kdo na kamenný trůn, Cestou krále a Dítě z Apulie.
[editovat] Potomci
- Vratislav (1200 – 1201?)
- Judita Přemyslovna († 1230), korutanská vévodkyně
- ∞ 1213 Bernard II. Sponheimský (Korutanský)
[editovat] Vývod z předků
|
|||||
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ www.genealogie-mittelater.de
- ↑ a b c ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-759-8. S. 116.
- ↑ a b http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2007030002
- ↑ Žemlička, str. 117.
- ↑ Žemlička, str. 214.
[editovat] Literatura
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
- ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha : Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 2. 1197-1250. Praha : Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
- ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.
- ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
[editovat] Odkazy
- Konstancie Uherská jako královská vdova - bakalářská práce Veroniky Knoflíčkové
- Konstancie Uherská na e-středověk
- (anglicky) Životopis a korespondence
- (anglicky) Genealogie
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Adléta Míšeňská |
1199 - 1230 Konstancie Uherská |
Nástupce: Kunhuta Štaufská |
