Jan Volek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan VII. řečený Volek
Biskup olomoucký
Církev římskokatolická
Diecéze olomoucká
Sídlo Olomouc
Uveden do úřadu 1334
Předchůdce Jindřich Berka z Dubé
Nástupce Jan VIII.Očko z Vlašimi
Osobní údaje
Datum narození asi 1290
Datum úmrtí 27. září 1351 (ve věku 61 let)
Pochován v pustiměřském klášterním kostele – rotundě sv. Pantaleona.
Rodiče Václav II.
Anežka

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jan řečený „Volek“ (* okolo roku 1290 - † 27. září 1351) byl nemanželský syn českého krále Václava II. a jinak neznámé Anežky. Od roku 1334 až do své smrti byl biskupem olomouckým.[1]

Přemyslovský levoboček a církevní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl roku 1306 zavražděn Volkův polorodý bratr Václav III., se Jan Volek sblížil se šlechtou. Toto spojenectví mu napomohlo v roce 1318 k úřadu probošta vyšehradského a s ním spojenému postavení kancléře českého království. Dříve zastával i další církevní úřady, ale jen nižší.

V letech 13221323 musel pobývat v exilu, protože ho král Jan Lucemburský podezíral ze zrady a spiknutí s královnou Eliškou. Ale po roce se s ním Jan usmířil a vrátil Volka do úřadu. Díky funkci kancléře byl spíše diplomatem a politikem, než duchovním. Od října 1327 měl Volek papežský dispens, aby mohl přijmout biskupský úřad bez ohledu na svůj nelegitimní původ.[2] Kancléřem zůstal do roku 1334, kdy musel rezignovat právě kvůli biskupské funkci, protože se uvolnilo biskupství olomoucké. Funkci kancléře fakticky vykonával až do roku 1335 a měl podíl na vypracování trojstranné vyšehradské smlouvy v uherském Visegrádu.

V roce 1333 byl ve skupině české šlechty, která přivedla mladého kralevice Karla (IV.) z Itálie do vlasti. Karel si se svým nevlastním strýcem rozuměl a dosadil jej do funkce biskupa olomouckého. Jan s Karlem spolupracoval i po jeho nástupu na český trůn, a byl několikrát pověřen správou Moravy za Karlovy nepřítomnosti a mimo jiné také dopravou říšských korunovačních klenot do Čech.

Jan Volek byl zakladatelem kláštera v jihomoravské Pustiměři. Tato fundace byla určena k uctění památky Elišky Přemyslovny a měla sloužit ke spáse duše její a jejích předků. Spolufundátorem byl markrabě Karel, který věnoval novému klášteru další statky. V Karlově listině také vystupuje jistá Alžběta jako první pustiměřská abatyše. Byla to Volkova neteř, nemanželská dcera Václava III., poslední Přemyslovna z hlavní panovnické větve.

Biskup Jan VII. Volek byl pochován 27. září 1351 v pustiměřském klášterním kostele – rotundě sv. Pantaleona.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČECHURA, Jaroslav. Děti a levobočci českých králů. První. vyd. Praha : Akropolis, 1998. 207 s. S. 42.  
  2. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Svět české středověké církve. Praha : Argo, 2010. Kapitola Alžběta, dcera Václava III., s. 249-250.  

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Milan M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha 2000, s. 134-136.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


biskup olomoucký
Předchůdce:
Jindřich Berka z Dubé
1334-1351
Jan Volek
Nástupce:
Jan VIII.Očko z Vlašimi