Jindřich II. Dolnobavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Štěpán I. Dolnobavorský
matka Judita Svídnická
manželka Markéta Lucemburská
syn Jan I.
syn Jindřich

Jindřich II. Dolnobavorský (29. září 1305, Landshut - 1. září 1339, Landshut) byl bavorský vévoda, spojenec českého krále Jana Lucemburského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Znak Wittelsbachů na vitráži kláštera Seligenthal

Jindřich byl prvorozeným[1] synem vévody Štěpána a Judity, dcery Bolka Svídnického. Po otcově smrti roku 1310 se Jindřich stal svěřencem Ludvíka Bavora, který mu zajistil sňatek s Markétou, dcerou svého tehdejšího spojence Jana Lucemburského. Dohoda byla zlistiněna 12. srpna 1322 v Praze.[2] Po manželském konfliktu krále Jana s manželkou Eliškou bylo děvčátko ještě téhož roku odvezeno na Jindřichův dvůr v Landshutu.[3] Tam ji následovala i těhotná a zavržená matka.

Neboť královna Eliška se odebrala za svou dcerou Markétou, kterou velmi něžně miluje, do Bavor a až dodnes se zdržuje se zetěm a dcerou v Landshutu...
— Zbraslavská kronika [4]

V exilu a bez svých důchodů zůstala královna Eliška v Bavorsku až do roku 1325, kdy se i s Markétou vrátila zpět do Čech, kde dívka pobyla další tři roky a poté se vydala za Jindřichem.

...paní Markéta, prvorozená dcera krále Jana, vybavena slušnou výbavou, slavnostně vyvedena od své matky královny Elišky z Prahy a v Domažlicích přijata od Jindřicha, vévody bavorského, a odtud se slávou dovedena do jeho vévodství...
— Zbraslavská kronika

Svatba Markéty a Jindřicha se uskutečnila až 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu a Jindřich dal tchánovi k dispozici panství Burghausen, Kufstein a Kitzbühel jako výchozí bod pro výpravy do Tyrolska, Korutan a Itálie.[5] Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan a o další rok později syn Jindřich, který zemřel v útlém dětství. Vévoda ručil na smlouvách o sňatku svého švagra Jana Jindřicha a Markéty Pyskaté. Měl spory se svými příbuznými o majetek a celý život byl věrným lucemburským spojencem. Zemřel 1. září 1339 na malomocenství[6] a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Seligenthal.[7]

20. prosince 1340 jej předčasně následoval do hrobu i jedenáctiletý syn Jan,[8] údajně dle dobových drbů otrávený[2] svým tchánem[9] Ludvíkem Bavorem. Protože zemřel bez potomků, bylo po jeho smrti snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek pod vládou císaře Ludvíka.[6]

Vdova Markéta se měla stát manželkou polského krále Kazimíra III. Zemřela těsně před svatbou v červenci 1341.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogie-mittelalter.de
  2. a b www.e-stredovek.cz
  3. SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2.  
  4. Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1975. ISBN 25-015-76. S. 333.  
  5. HOENSCH, Jörg K.. Lucemburkové 1308-1437. Praha : Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 63.  
  6. a b Hoensch, str. 78
  7. www.genealogie-mittelalter.de
  8. www.genealogie-mittelalter.de
  9. RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kurt Reindel: Heinrich XIV., Herzog von Bayern. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 8. Duncker & Humblot, Berlin 1969, S. 345.
  • Sigmund Ritter von Riezler: Heinrich XIV., Herzog von Baiern. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 11, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, S. 470–474.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Předchůdce:
Štěpán I.
Znak z doby nástupu Dolnobavorský vévoda
1310 - 1339
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan I.