Kunhuta Štaufská

Kunhuta Štaufská
Česká královna
Korunovace	1228
Narození	asi 1200
Úmrtí	13. září 1248 (asi 48 let)
	Praha
Pochována	Anežský klášter
Předchůdce	Konstancie Uherská
Následník	Markéta Babenberská
Panovník	Václav I.
Potomci	Vladislav Český Přemysl Otakar II.
Dynastie	Štaufové
Otec	Filip Švábský
Matka	Irena (Marie) Angelovna

Kunhuta Štaufská (asi 1200 ^?- 13. září 1248, Praha) nebo také Švábská byla manželkou Václava I. a českou královnou.

Rodina

Kunhuta byla dcerou římskoněmeckého krále Filipa Švábského (Štaufského) a jeho manželky, byzantské princezny Ireny (Marie). Ze strany otce pocházela z římskoněmeckého císařského rodu Štaufů a byla vnučkou císaře Fridricha Barbarossy. Ze strany matky byl jejím dědem byzantský císař Izák II. Angelos z rodu Angelovců.

Z šesti dětí Filipa Švábského a Ireny přežily otce čtyři dcery, které se všechny vdaly do předních evropských panovnických rodů. Nejstarší z nich Beatrix (1198-1212) se stala několik měsíců před svou smrtí manželkou otcova soupeře o římskoněmecký trůn Oty IV.

Druhou nejstarší dcerou byla právě Kunhuta zaslíbená příslušníkovi dynastie Přemyslovců. Pro Přemysla Otakara I. bylo zasnoubení (1207) jeho dvouletého syna Václava s o pár let vyspělejší princeznou důležitým politickým krokem - Filip byl vážným kandidátem na císaře. Přemyslovi ovšem tento propočet nevyšel, protože Filip byl o rok později zavražděn bavorským falckrabětem.

Další sestra Marie (1201-1235) se vdala za lotrinského a brabantského vévodu Jindřicha II. a nejmladší Alžběta (1203-1235) za Ferdinanda III. Kastilského.

Sňatek s Václavem I. a jejich potomci

Filip Švábský byl zavražděn v roce 1208. Těhotná královna vdova se uchýlila na hrad Hohenstauf, kde se jí narodila pátá dcera. Obě však zemřely brzy poté. Čtyři osiřelá děvčátka nějaký čas strávila v klášteře.

Druhorozená Filipova dcera Kunhuta se vydala na pražský dvůr za svým malým snoubencem Václavem. Ve středověku se často stávalo, že takto brzy sjednané politické sňatky z mnoha důvodů neproběhly, v tomto případě však ano. Svatba Václava a Kunhuty se konala roku 1224 a Václav měl jako věno získat území ve Švábsku. Místo něj přijal v roce 1235 od císaře Fridricha II. náhradou 10 000 hřiven stříbra.

Nedlouho po svatbě se narodil dědic trůnu Vladislav (1227-1247). Roku 1228, ještě za života Přemysla Otakara I., byla Kunhuta společně s Václavem korunována českým králem a královnou.

„

Král Václav byl se svou manželkou, královnou Kunhutou, pomazán v kostele pražském od ctihodného arcibiskupa mohučského Siegfrieda v neděli, kdy se zpívá Esto mihi.“

“

Asi šest let po prvorozenci se narodil další syn Přemysl. Kromě dvou synů měl královský pár ještě tři dcery: Božena/Beatrix se stala braniborskou a Anežka míšeňskou markraběnkou, jejich třetí dcera je ovšem velkou neznámou.

Jezdecký portrét Václava I. v Gelhausenově kodexu

Nejsou žádné zprávy o tom, že by se mezi Vladislavem a Přemyslem narodila některá z nich, nemusí být ovšem nutně pravdivý předpoklad, že Přemysl byl nejmladší potomek. Právě synové Václava a Kunhuty byli jedinou nadějí na pokračování přemyslovského rodu, když v roce 1239 zemřel moravský markrabě Přemysl, aniž by zanechal dědice.

Česká královna

Ve veřejných záležitostech se s Kunhutou téměř nesetkáváme (dobře ji ovšem nahrazovala Anežka Česká), ale rozmach německého umění a rytířské kultury na pražském dvoře je nejspíš její zásluha. O jejím manželství s Václavem není příliš zpráv, zdá se, že větší vliv než jeho manželka měla na Václava jeho matka Konstancie Uherská a sestra Anežka. Královna většinou žila obklopena svými německými přáteli. Společně s manželem roku 1234 založila na Žitavsku ženský cisterciácký klášter Marienthal.

Kunhuta se snad zapojovala i do sňatkové politiky svých dětí, svatby prince Vladislava s Gertrudou, neteří rakouského vévody Fridricha II. Bojovného, a princezny Boženy (Beatrix) s Otou Braniborským. Sňatkem Beatrix tak bylo zajištěno spojenectví Přemyslovců s braniborskými Askánci. Dobré vztahy mezi těmito dvěma dynastiemi vydržely až do konce 13. století.

Smrt provorozeného syna Vladislava v roce 1247 nesla královna zřejmě lépe než její manžel. Přesto syna na onen svět brzy následovala. Václav a nyní již jeho jediný dědic Přemysl k sobě nenašli cestu a královna je už nestačila usmířit. Kunhuta Štaufská zemřela 13. září 1248, uprostřed bojů manžela a oblíbeného syna o moc, kdy stála spíše na Přemyslově straně. Ani jeden z nich se nezúčastnil jejího pohřbu. Pohřbená je v Anežském klášteře.

V poslední době se stala jednou z postav historického románu Dítě z Apulie od spisovatelky Ludmily Vaňkové.

Potomci

• Vladislav Český (1227 - 1247), moravský markrabě

∞ 1246 Gertruda Babenberská

• Přemysl Otakar II. (1233? - 1278), český král, vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský

∞ 1252 Markéta Babenberská

∞ 1261 Kunhuta Uherská

• Božena Česká, braniborská markraběnka

∞ 1243 Ota III. Braniborský

• Anežka Přemyslovna († 1268), míšeňská markraběnka

∞ Jindřich Jasný

• dcera († před 1248)

Odkazy

Literatura

• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha : Jan Laichter, 1928. 1085 s.  
• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.  
• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha : Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.  
• ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9.  
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.  
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.  

Externí odkazy

• (anglicky) Krátký životopis a korespondence
• (německy) Genealogie

Česká královna
Předchůdce: Konstancie Uherská	1230 - 1248 Kunhuta Štaufská	Nástupce: Markéta Babenberská