Jindřich III. Míšeňský
| otec | Dětřich III. Míšeňský |
|---|---|
| matka | Guta Durynská |
| I. manželka | Konstancie Babenberská |
| syn | Albrecht II. Míšeňský |
| syn | Dětřich IV. Míšeňský |
| II. manželka | Anežka Přemyslovna |
| III. manželka | Alžběta z Maltic |
| syn | Heřman |
| syn | Fridrich Drážďanský |
Jindřich III. Míšeňský (něm. Heinrich der Erlauchte, 1215/1216 ?- 15. února 1288) byl markrabětem míšeňským, lantkrabětem durynským a saským falckrabětem.
Obsah |
Život [editovat]
Jindřich byl mladším[1] synem Dětřicha Míšeňského a Guty, dcery Heřmana Durynského. Za souhlasu císaře Fridricha II. z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery Markéty.[2][pozn. 1] Roku 1251 se Jindřich zřejmě dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. [4] [pozn. 2] O tři roky později, za vlády Přemysla Otakara uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země.[6][pozn. 3]
Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý Václav II., když jej Ota Braniborský znovu odvedl z Čech.[8] [pozn. 4] Později se míšeňský markrabě společně s vratislavským vévodou Jindřichem Probusem stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem Závišem z Falkenštejna a nevlastním bratrem Mikulášem.[9]
Zemřel roku 1288 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella.
Rodina [editovat]
Jindřichovou první manželkou byla Konstancie, dcera rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského, se kterou měl syny Albrechta, durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského.[pozn. 5] Po smrti Konstancie se Jindřich po získání dispenzu[11] znovu oženil s Anežkou, dcerou českého krále Václava I. Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku 1268. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále Rudolfa získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.[12][pozn. 6]
Vývod z předků [editovat]
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Roku 1247 se snažil papež zamezit sňatku Albrechta s Markétou a nutil Jindřicha, aby děvčátko poslal zpět k jejímu otci.[3]
- ↑ Štýrská rýmovaná kronika ovšem tvrdí, že rakouští stavové se původně v Triebensee dohodli o nabídce Rakous synovi Jindřicha Jasného, ale při zastávce v Praze je Václav I. přesvědčil, aby si raději zvolili Přemysla Otakara.[5]
- ↑ Jindřichův vnuk Fridrich byl později zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara Kunhutou.[7]
- ↑ Přímo ze strýcova drážďanského dvora se Václav vracel na jaře 1283 do Prahy.
- ↑ Ke svatbě s Konstancií se pojí historka, kterak nevěstin bratr Fridrich, vládnoucí rakouský vévoda, vpadl do novomanželské ložnice a hrozbami nutil novopečeného švagra, aby se zřekl slíbeného věna. [10]
- ↑ Fridrich se snažil získat i Míšeň a Lužici a navázal jednání s Václavem II., kterému nabídl územní výměnu. Drážďany měly být vyměněny za panství tehdy vězněného králova otčíma Záviše z Falkenštejna a jeho syna.
Reference [editovat]
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. Dále jen Velké dějiny. ISBN 80-7185-433-6. s. 24.
- ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I.. Praha : Jan Laichter, 1928. Dále jen České dějiny. s. 781.
- ↑ Velké dějiny, str. 40
- ↑ České dějiny, str. 827
- ↑ Velké dějiny, str. 58
- ↑ Velké dějiny, str. 126
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha : Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. s. 60.
- ↑ Václav II., str. 76
- ↑ České dějiny, str. 645-655
- ↑ České dějiny, str. 765
- ↑ Velké dějiny, str. 406
Externí odkazy [editovat]
- (německy) Genealogie
