Anežský klášter
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anežský klášter, založený sv. Anežkou Českou a králem Václavem I., vznikl zřejmě v letech 1233-1234 (v místech bývalého špitálu). Sama Anežka se pak stala jeho první abatyší.
Klášter se rozprostírá v severovýchodním cípu historického území Starého Města. K ženské větvi řádu minoritů, klarisek, se záhy připojil i mužský konvent menších bratří. Soubor kláštera tvoří tyto části: klášterní kostel sv. Františka, klášter minoritů, čtvercový ambit, velké klášterní křídlo, klášterní kuchyně, loď ženského kostela, kaple sv. Maří Magdalény, kostel sv. Salvátora, kaple sv. Barbory, ohradní zeď, dům abatyše.
[editovat] Královské pohřebiště
Klášter byl v době svého vzniku jedinečnou stavbou, protože poprvé u nás byla gotika použita v areálu podobného rozsahu. V roce 1261, na den korunovace, založila Anežka spolu se svým synovcem, králem Přemyslem Otakarem II., východně od kaple Panny Marie svatyni sv. Salvátora, zamýšlenou jako rodové pohřebiště. Stavba kostela byla podřízena geometrickému řádu založenému na konstrukci zlatého řezu a Brány harmonie. Do svatyně se vstupuje z kaple P. Marie půlkruhovou arkádou, na jejíchž hlavicích je vytesáno pět korunovaných hlav králů a královen. V polygonálním závěru se na jedné z hlavic objevuje mezi realistickými listy drobná busta řádové sestry, považovaná za podobiznu Anežky.
Tato podobizna střeží přístup do přemyslovské krypty umístěné symbolicky: jižní křídlo kříže-vzkříšení. Vzorem pro stavbu krypty byla před polovinou 13. století přestavba pohřebiště francouzských králů v Saint-Denis.
Jsou zde pohřbeni:
- Kunhuta Štaufská (†1248)
- Václav I. (†1253)
- Markéta, dcera Přemysla Otakara II. a Kunhuty (†1277)
- Anežka Česká (†1282)
- Kunhuta Haličská (†1285)
- Anežka Přemyslovna (†1296)
- Guta, dcera Václava II. a Guty (†1297)
- Griffina Haličská (†1309)
V roce 1296 tu byly na několik desetiletí uloženy i ostatky Anežčina oblíbeného synovce, krále Přemysla, než byly definitivně pohřbeny v chrámu sv. Víta.
[editovat] Od středověku do moderní doby
.JPG)
Během sedmdesátých let 14. století prošel areál přeměnou v tzv. „českou“ gotiku. Poté klášter chátral až do období po roce 1556, kdy jej převzali dominikáni. Dominikáni zaměřili pozornost hlavně na budovu konventu klarisek, budovy konventu minoritů byly prodány a pronajaty. Trakt klarisek nechali kolem roku 1570 renesančně přestavět. Klarisky se do tohoto areálu vrátily v roce 1629. Po požáru roce 1689 ho nechaly částečně přestavět ve slohu raného a kolem roku 1750 ve slohu vrcholného baroka.
V roce 1782 byl klášter v době vlády Josefa II. zrušen. Jak se šířilo národní uvědomění, přišla Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky. Rekonstrukce konventu pak probíhala téměř celé 20. století, oficiálně skončila v roce 1986.
Od roku 1978 je klášter národní kulturní památkou. Dnes v něm sídlí jedna ze sekcí Národní galerie v Praze - od roku 1963. První expozice Národní galerie tu proběhla v roce 1980, dnes je zde vystavena expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropě 1200-1550.
