Anežský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anežský klášter
Anežský-klášter2011.jpg
Místo Praha
Zeměpisné souřadnice
Řád minoritský
dominikánský
Založení 12331234
Zrušení 1782

Anežský klášter v Praze, založený Anežkou Přemyslovnou a jejím bratrem, králem Václavem I., vznikl zřejmě v letech 12331234 (v místech bývalého špitálu). Sama Anežka se pak stala jeho první abatyší.

Klášter se rozprostírá v severovýchodním cípu historického území Starého Města. K ženské větvi řádu minoritů, klarisek, se záhy připojil i mužský konvent menších bratří. Soubor kláštera tvoří tyto části: klášterní kostel sv. Františka, klášter minoritů, čtvercový ambit, velké klášterní křídlo, klášterní kuchyně, loď ženského kostela, kaple sv. Maří Magdalény, kostel sv. Salvátora, kaple sv. Barbory, ohradní zeď, dům abatyše.

Královské pohřebiště[editovat | editovat zdroj]

Hlavice sloupu s postavami sv. Anežky a sv. Kláry

Klášter byl v době svého vzniku jedinečnou stavbou, protože poprvé u nás byla gotika použita v areálu podobného rozsahu. Podle Heleny Soukupové, která se Klášteru sv. Anežky podrobně věnovala, založila Anežka spolu se svým synovcem, králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1261 patrně na den korunovace východně od kaple Panny Marie svatyni Salvátora (Krista Spasitele), snad zamýšlenou jako rodové pohřebiště. Stavba kostela byla podřízena geometrickému řádu založenému na konstrukci zlatého řezu a Brány harmonie. Do svatyně se vstupuje z kaple P. Marie půlkruhovou arkádou, na jejíchž hlavicích je vytesáno pět korunovaných hlav králů a královen. V polygonálním závěru se na jedné z hlavic objevuje mezi realistickými listy drobná busta řádové sestry, považovaná za podobiznu Anežky. Tato podobizna střeží přístup do přemyslovské krypty umístěné symbolicky: jižní křídlo kříže-vzkříšení. Vzorem pro stavbu krypty byla před polovinou 13. století přestavba pohřebiště francouzských králů v Saint-Denis.

Byli zde pohřbeni:

Závěr presbyteria, v podlaze je náhrobek, pod nímž je pohřben český král Václav I.

V roce 1296 tu byly na několik desetiletí uloženy i ostatky Anežčina oblíbeného synovce, krále Přemysla, než byly definitivně pohřbeny v chrámu sv. Víta.

Od středověku do moderní doby[editovat | editovat zdroj]

Andělé z expozice gotického umění

Během sedmdesátých let 14. století prošel areál přeměnou v tzv. „českou“ gotiku. Poté klášter chátral až do období po roce 1556, kdy jej převzali dominikáni. Dominikáni zaměřili pozornost hlavně na budovu konventu klarisek, budovy konventu minoritů byly prodány a pronajaty. Trakt klarisek nechali kolem roku 1570 renesančně přestavět. Klarisky se do tohoto areálu vrátily v roce 1629. Po požáru roce 1689 ho nechaly částečně přestavět ve slohu raného a kolem roku 1750 ve slohu vrcholného baroka.

V roce 1782 byl klášter v době vlády Josefa II. zrušen. Pro řadu dalších desetiletí byly prostory zrušeného kláštera přeměněny na desítky malých bytů pro chudé vrstvy pražského obyvatelstva. Prostory kláštera a přilehlá oblast Na Františku byly pak až do třicátých let 20. století synonymem sociální ghetta pražské chudiny, na které se přeneslo stigma židovského ghetta (pražského Josefova), zrušeného krátce předtím během pražské asanace. Okolí bývalého kláštera čtvrť Na Františku jsou z těchto a dalších důvodů považovány za důležité inspirační zdroje tajemných Stínadel z románů Jaroslava Foglara. Zdokumentovány jsou rovněž několikagenerační agresivní války, které mezi chlapci z Františku a z okolí Petrského náměstí každoročně propukaly přibližně v letech 1880–1950 a které byly zřejmě důležitou inspirací potyček románových Vontů.[2]

Po asanaci částí čtvrti Na Františku od třicátých let pak až do konce osmdesátých let 20. století probíhala rekonstrukce klášterních budov. Během ní byl celý komplex, včetně interiérů, navrácen do svojí původní gotické podoby a všechny barokní a renesanční změny byly tedy odstraněny. Rekonstrukce oficiálně skončila v roce 1986. Od roku 1978 je klášter národní kulturní památkou. Dnes v něm sídlí jedna ze sekcí Národní galerie v Praze – od roku 1963. První expozice Národní galerie tu proběhla v roce 1980, dnes je zde vystavena expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropě 1200–1550.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dan Hrubý. Tajemný příběh hrobu svaté Anežky. Lidové noviny, 30. listopadu 2013. Příloha Relax, strana 36/IV.
  2. Dvorský, M.: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. Praha, 2011, 2. vyd., str. 88–115
  3. http://www.ngprague.cz/cz/4/sekce/klaster-sv-anezky-ceske/

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DVORSKÝ, M.: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. Praha, 2011. ISBN 978-80-904272-5-9
  • LEHNER, Ferdinand Josef. Klášter Bl. Anežky Přemyslovny a obnova jeho. Praha : Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky, 1896. 18 s. Dostupné online.  
  • TOMEK, Václav Vladivoj; MOCKER, Josef. Klášter blahoslavené Anežky v Praze. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1892. Dostupné online.  
  • 25 let kláštera Bl. Anežky : (1893–1918) : Jubilejní zpráva Jednoty pro obnovu kláštera Bl. Anežky v Praze. Praha : Jednota pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky, 1918. Dostupné online.  
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola Tři legendy z kláštera Bl. Anežky, s. 142–152.  
  • SOUKUPOVÁ, Helena. Anežský klášter v Praze. Praha : Vyšehrad, 2011. 464 s. ISBN 978-80-7429-012-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu