Jindřich I. Bradatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich I. Bradatý
Kníže vratislavský, kníže polský-senior
Henryk Brodaty.jpg
Jindřich I. Bradatý na kresbě Jana Matejka
Doba vlády 12011238
Narození cca 1163
Úmrtí 19. březen 1238
Předchůdce Konrád I. Mazovský
Nástupce Jindřich II. Pobožný
Manželky Hedvika Slezská
Rod Piastovci
Otec Boleslav I. Vysoký
Matka Kristina

Jindřich I. Bradatý (~116319. březen 1238) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu Piastovců. Za své vlády rozšířil svá území o Lubušsko a část Velkopolska a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci Slezska, čímž se mu podařilo z této země vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutou oblast Polska. Se svou ženou Hedvikou zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po smrti svého otce Boleslava I. Vysokého roku 1201 se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci Měškovi I. Křivonohému, ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku 1210 obsadil Němci držený hrad Lubuš s okolím; toto území mu přináleželo až do roku 1217, kdy bylo připojeno k Velkopolsku.[1] Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury dux Slezie et Cracovie[P 1] doložené k roku 1217.[2] Obsadit Krakov se mu sice roku 1225 podařilo za pomoci malopolské šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.[2] Kolem roku 1226 také znovu získal Lubušsko.[2] o něž svedl v letech 12291230 úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.[3]

Nákres Jindřichovy pečeti. V opisu SIGILLUM HENRICI DUCIS SLEZIE

Po smrti Měškova syna Kazimíra I. Opolského roku 1230 převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad Opolsko-ratibořským knížectvím, čímž na čas opět sjednotil Slezsko. V roce 1232 se stal poručníkem krakovského knížete Boleslava V. Stydlivého a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech 12341235, kdy ve válce s Vladislavem Odoničem ovládl část Velkopolska.[4]

Přízvisko Bradatý (Barbatus) získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce Hedvice, pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký klášter v Jindřichové (1227[3]), kde byla později sepsána latinská kronika Kniha Jindřichovská, a spolu s manželkou ženský klášter v Třebnici (1202[5]). V roce 1211 se dostal do sporu s vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku 1210. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech 1225 a 1226, kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem Tomášem I.[6]

Jindřich I. Bradatý s rodinou. Ve středu sedí Jindřich a Hedvika, zleva stojí: Gertruda, Anežka, Jindřich (II.) a Boleslav. Dole sedí Konrád Kadeřavý a Sofie.

Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé emfyteutické kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna Jindřicha II. Pobožného byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem Mongolů do Slezska.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Jindřichovou manželkou byla Hedvika Slezská (1174–1243), se kterou měl sedm dětí:

  1. Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214)
  2. Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08).
  3. Jindřich II. Pobožný (asi 1196 – 9. duben 1241)
  4. Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213)
  5. Žofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214)
  6. Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše
  7. syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vévoda slezský a krakovský. (Pojem „Slezsko“ se tehdy a ještě dlouho potom vztahoval pouze na západní polovinu dnešního Slezska, tj. Dolní Slezsko neboli Vratislavsko.) Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel Lešek Bílý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. Dále jen Dějiny Slezska v datech. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 40.  
  2. a b c Dějiny Slezska v datech. s. 42
  3. a b Dějiny Slezska v datech. s. 43
  4. Dějiny Slezska v datech, s. 44
  5. Dějiny Slezska v datech, s. 38
  6. Dějiny Slezska v datech, s. 41

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha : Libri, 2005. 208 s. ISBN 80-7277-245-7.  
  • Długosz Jan,Roczniki, czyli kroniki sławnego królestwa polskiego, księga piąta i szósta, 1140-1240, Warszawa 1973.
  • Kromer Marcin,Kronika Polska Marcina Kromera biskupa warmińskiego ksiąg XXX. Dotąd w trzech językach a mianowicie łacińskim, polskim i niemieckim. Wydana na język polski z łacińskiego przełożona przez Marcina z Błażowa Błażowskiego i wydana w Krakowie w drukarni M. Loba r. 1611, obecnie wydana w języku polskim trzecie, tom II, Sanok 1868, tom I (nie wiadomo).
  • Kronika Wielkopolska, Warszawa 1965.
  • Księga Henrykowska,Poznań – Wrocław 1949.


Předchůdce:
Konrád I. Mazovský
Znak z doby nástupu Polský kníže
12321238
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Pobožný
Předchůdce:
Boleslav I. Vysoký
Znak z doby nástupu Kníže vratislavský
12011238
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Pobožný
Předchůdce:
Boleslav I. Vysoký
Znak z doby nástupu Kníže opolský
12011202
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Měšek I. Křivonohý