Jindřich I. Bradatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich I. Bradatý
Kníže vratislavský, kníže polský-senior
Henryk Brodaty.jpg
Jindřich I. Bradatý na kresbě Jana Matejka
Doba vlády 12011238
Narození 1165/1170?
Úmrtí 19. březen 1238
Pochován klášter Třebnice
Předchůdce Konrád I. Mazovský
Nástupce Jindřich II. Pobožný
Manželky Hedvika Slezská
Rod Piastovci
Otec Boleslav I. Vysoký
Matka Kristina

Jindřich I. Bradatý (1165/1170?19. březen 1238) byl vratislavský a opolský kníže a polský senior z rodu Piastovců. Za své vlády rozšířil svá území o Lubušsko a část Velkopolska a díky opatrovnictví nad nezletilými knížaty hornoslezskými a krakovskými spravoval velkou část Polska a dal tak vzniknout „monarchii slezských Jindřichů“. Podporoval zakládání měst a kolonizaci Slezska, čímž se mu podařilo z této země vytvořit nejvíce hospodářsky rozvinutou oblast Polska. Se svou ženou Hedvikou zakládal také kláštery, které významným způsobem pozvedly kulturní úroveň Slezska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nákres Jindřichovy pečeti. V opisu SIGILLUM HENRICI DUCIS SLEZIE

Po smrti svého otce Boleslava I. Vysokého roku 1201 se stal vratislavským a opolským knížetem. Po necelém roce podstoupil Opolsko svému strýci Měškovi I. Křivonohému, ratibořskému knížeti. I přes ztrátu Opolska dokázal vést aktivní politiku – roku 1210 obsadil Němci držený hrad Lubuš s okolím; toto území mu přináleželo až do roku 1217, kdy bylo připojeno k Velkopolsku.[1] Jeho ambice však směřovaly k polskému knížecímu stolci, o čemž svědčí jeho užívání titulatury dux Slezie et Cracovie[P 1] doložené k roku 1217.[2] Obsadit Krakov se mu sice roku 1225 podařilo za pomoci malopolské šlechty, avšak udržel ho jen pár dní.[2] Kolem roku 1226 také znovu získal Lubušsko.[2] o něž svedl v letech 12291230 úspěšnou válku s magdeburským arcibiskupem.[3]

Po smrti Měškova syna Kazimíra I. Opolského roku 1230 převzal jako poručník Kazimírových synů vládu nad Opolsko-ratibořským knížectvím, čímž na čas opět sjednotil Slezsko. V roce 1232 se stal poručníkem krakovského knížete Boleslava V. Stydlivého a tím i polským seniorem. Vzestup Vratislavska završil v letech 12341235, kdy ve válce s Vladislavem Odoničem ovládl část Velkopolska.[4]

Přízvisko Bradatý (Barbatus) získal podle svého mohutného vousu, který nosil na základě slibu manželské čistoty manželce Hedvice, pozdější svaté a patronce Slezska. Během své vlády založil cisterciácký klášter v Jindřichové (1227)[3], kde byla později sepsána latinská kronika Kniha Jindřichovská, a spolu s manželkou ženský klášter v Třebnici (1202)[5]. V roce 1211 se dostal do sporu s vratislavským biskupem Vavřincem Dolivetou o vybírání desátku od německých kolonistů bez souhlasu knížete. Jindřich v protiakci odmítl imunitní privilegium církve z roku 1210. Spor byl nakonec zažehnán, k dalšímu ale došlo v letech 1225 a 1226, kdy biskup požadoval vyjmutí z knížecí pravomoci pro poddané biskupských statků. Spor pokračoval i s Vavřincovým nástupcem Tomášem I.[6]

Vratislavsko se za jeho vlády dočkalo nebývalého rozkvětu, a to především zásluhou podporování německé emfyteutické kolonizace, lokace nových měst a těžbě zlata a stříbra. Po jeho smrti v roce 1238 a krátké vládě jeho syna Jindřicha II. Pobožného byl tento vývoj přerušen drastickým vpádem Mongolů do Slezska.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Jindřichovou manželkou byla Hedvika Slezská (1174–1243), se kterou měl sedm dětí:

  1. Anežka (asi 1190 – před 11. květnem 1214)
  2. Boleslav (asi 1191 – 10. září 1206/08).
  3. Jindřich II. Pobožný (asi 1196 – 9. duben 1241)
  4. Konrád Kadeřavý (asi 1198 – 4. září 1213)
  5. Žofie (asi 1200 – před 22./23. březnem 1214)
  6. Gertruda (asi 1200 – 1268), abatyše
  7. syn [Vladislav?] (před 25. prosincem 1208 – 1214/17)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Henry I of Poland ve Wikimedia Commons

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vévoda slezský a krakovský. (Pojem „Slezsko“ se tehdy a ještě dlouho potom vztahoval pouze na západní polovinu dnešního Slezska, tj. Dolní Slezsko neboli Vratislavsko.) Držba Krakova zavdávala nárok k seniorátní vládě nad Polskem. V roce 1217 ho však držel Lešek Bílý.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. Dále jen Dějiny Slezska v datech. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 40.  
  2. a b c Dějiny Slezska v datech. s. 42
  3. a b Dějiny Slezska v datech. s. 43
  4. Dějiny Slezska v datech, s. 44
  5. Dějiny Slezska v datech, s. 38
  6. Dějiny Slezska v datech, s. 41

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha : Libri, 2005. 208 s. ISBN 80-7277-245-7.  
  • Długosz Jan,Roczniki, czyli kroniki sławnego królestwa polskiego, księga piąta i szósta, 1140-1240, Warszawa 1973.
  • Kromer Marcin,Kronika Polska Marcina Kromera biskupa warmińskiego ksiąg XXX. Dotąd w trzech językach a mianowicie łacińskim, polskim i niemieckim. Wydana na język polski z łacińskiego przełożona przez Marcina z Błażowa Błażowskiego i wydana w Krakowie w drukarni M. Loba r. 1611, obecnie wydana w języku polskim trzecie, tom II, Sanok 1868, tom I (nie wiadomo).
  • Kronika Wielkopolska, Warszawa 1965.
  • Księga Henrykowska,Poznań – Wrocław 1949.


Předchůdce:
Konrád I. Mazovský
Znak z doby nástupu Polský kníže
12321238
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Pobožný
Předchůdce:
Boleslav I. Vysoký
Znak z doby nástupu Kníže vratislavský
12011238
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Pobožný
Předchůdce:
Boleslav I. Vysoký
Znak z doby nástupu Kníže opolský
12011202
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Měšek I. Křivonohý
Předchůdce:
Kazimír I. Opolský
Znak z doby nástupu Kníže ratibořský
Jindřich I. (regent)
12301238
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Pobožný (regent)