Malopolsko
Malopolsko je historická země v jihovýchodním Polsku, východně od Slezska, Sieradska a Lenčicka, jižně od Mazovska a západně od Volyně a Haliče, rozdělená dnes mezi vojvodství Malopolské, Podkarpatské, Lublinské, Svatokřížské, Mazovské, Lodžské a Slezské. Její metropolí byl Krakov. Původně se dělila na Krakovsko a Sandoměřsko, ze kterého se později vyčlenilo ještě Lublinské vojvodství (to se značně lišilo od toho současného). Po sloučení Polského království a Litevského velkoknížectví v roce 1569 (Lublinská unie) a vytvoření Rzeczpospolity k němu pak až do trojího dělení Polska byla administrativně připojena také většina polské části Ukrajiny – tato nově vytvořená velká provincie se jmenovala Malopolská; v jejím rámci tvořilo historické Malopolsko zhruba 1/8 rozlohy, avšak bylo nejlidnatější a hospodářsky nejbohatší. Po prvním dělení Polska (1772) byla v rakouském záboru jižní část původního Malopolska začleněna do nově vytvořené korunní země Haliče.
První historické zprávy, které o obyvatelích tohoto území máme, se váží ke knížectví Vislanů, které se zformovalo v 9. století. Za vlády knížete Svatopluka bylo podmaněno Velkou Moravou, v polovině 10. století bylo začleněno do českého státu. Součástí hnězdenského států Polanů se pravděpodobně stalo roku 999 (druhou variantou je rok 992).
