Seveřské knížectví
Seveřské knížectví (latinsky Ducatus Severiensis, polsky Księstwo Siewierskie, německy Herzogtum Sewerien) bylo jedním ze slezských knížectví.
Knížectví vzniklo při dělení Slezska kolem roku 1177 a bylo nejprve pod vládou Piastovců. V letech 1177 až 1280 šlo o větev opolsko-ratibořskou, poté do roku 1337 větev bytomsko-kozelskou a následně o větev těšínskou. Všechny tyto větve piastovského rodu byly lenníky českého krále a Seveřsko tedy náleželo k zemím Koruny české.
Roku 1443 odkoupil od Václava I. Těšínského celé knížectví krakovský biskup Zbigniew Oleśnicki za 6.000 stříbrných hřiven. Od té doby byl až do roku 1800 každý krakovský biskup zároveň knížetem. Knížecí titul se s úřadem znovu spojil v roce 1889 a toto spojení trvalo do roku 1951, kdy zemřel poslední arcibiskup-kníže, kardinál Sapieha. S prodejem knížectví nesouhlasili okolní vládci Bolek V. Husita a Mikuláš V. Krnovský, takže ozbrojené akce byly ukončeny mírem až v roce 1444.
Knížectví od té doby patřilo do polské sféry vlivu, nicméně bylo formálně nezávislé, mělo vlastní zákony, daně, armádu a soudnictví. Roku 1790 bylo Seveřsko inkorporováno do Polska, ale již roku 1795 v důsledku třetího dělení Polska bylo obsazeno Pruskem jako provincie Nové Slezsko (německy Neuschlesien) a roku 1800 se odsud přesídlil i krakovský biskup.
V roce 1807 obnovil Napoleon I. knížectví pro svého generála Jeana Lannese, ale po vídeňském kongresu zůstalo knížectví v hranicích ruského Polska. Císař František Josef I. povolil krakovským biskupům užívat titulu seveřského knížete, ale již jako čistě nominální titul bez skutečné vlády.
Literatura[editovat]
- Feliks Kiryk Siewierz, Czeladź, Koziegłowy. Studia i materiały z dziejów Siewierza i Księstwa Siewierskiego, Katowice 1994.
- Helena Polaczkówna, Szlachta na Siewierzu Biskupim w latach 1442-1790, Rocznik Towarzystwa Heraldycznego we Lwowie. 1913 T.4 cz.2.
- ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8.
