Zaháňské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slezsko v letech 1278 až 1281, Zaháňsko je šedivou barvou
Erb Knížectví zaháňského

Zaháňské knížectví (polsky księstwo żagańskie, německy Herzogtum Sagan) bylo jedno ze slezských knížectví v Dolním Slezsku. Hlavním městem byla Zaháň.

Vzniklo roku 1274 oddělením západní části Hlohovského knížectví a existovalo samostatně až do roku 1304, poté v letech 13221394 v letech 14131472. Od roku 1329 bylo vazalem Českého království, roku 1472 bylo připojeno k Sasku, nicméně roku 1549 bylo opět včleněno k zemím koruny české. Posléze bylo roku 1742 anektováno Pruskem.

Po smrti Konráda I. Hlohovského roku 1274 jeho dědicové Hlohovsko rozdělili mezi sebe, s tím, že Zaháňsko získal jeho nejmladší syn Přemek. Ten již roku 1284 vyměnil svou zemi za knížectví stínavské a knížetem se stal jeho starší bratr Konrád II. Hrbatý. Po jeho smrti roku 1304 bylo knížectví znovu připojeno k Hlohovsku pod vládou přeživšího bratra Jindřicha III. Hlohovsko-Zaháňského. Po něm nastoupil roku 1309 jeho nejstarší syn Jindřich IV. Věrný, který roku 1321 opět Hlohovsko rozdělil mezi sebe a své bratry, a to tak, že si ponechal Zaháňsko. Roku 1329 se stal vazalem Českého království. Po jeho smrti roku 1342 nastoupil jeho syn Jindřich V. Železný, který se vzpíral složit vazalskou přísahu českému králi a byl k tomu donucen až vojensky roku 1344. V letech 13691393 vládl Zaháňsku jeho syn Jindřich VI. Starší, který zesnul bez potomků a knížectví bylo sjednoceno s Hlohovskem. Však již roku 1412 se Zaháňsko stalo samostatným pod vládou Jana I. Zaháňského, který vládl velmi krutě. Po jeho smrti roku 1439 vládli knížectví (s přestávkami a v různých kombinacích) jeho synové Baltazar Zaháňský, Rudolf Zaháňský, Václav Zaháňský a Jan II. Šílený. Posledně jmenovaný, poté co svého bratra Baltazara umořil hlady a Václava dostal pod opatrovnictví pro jeho psychickou nemoc, se stal roku 1472 jediným vládcem Zaháňska, které ale téhož roku prodal saskému vévodovi Albrechtovi III. Srdnatému jako léno českého krále za 50.000 zlatých. Tím skončila vláda Piastovců nad touto zemí.

Albertinská větev rodu Wettinů vládla knížectví až do roku 1549, kdy je vyměnili za české exklávy v Sasku a Zaháňsko se opět stalo českým. V letech 16271634 byl knížetem Albrecht z Valdštejna a v letech 16461785 byli knížaty Lobkovicové. Ti zemi prodali kuronskému knížeti Petru Bironovi, po němž zemi zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Vilemína Zaháňská. Po ní roku 1842 nastoupila její sestra Paulina a nakonec roku 1845 další sestra Dorothea von Biron. Po ní knížectví vlastnili její potomci de Talleyrand-Perigord až do roku 1935.

Literatura[editovat | editovat zdroj]