Zaháň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zaháň
Żagań
pohled na střed města
pohled na střed města
Zaháň – znak
znak
Zaháň – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 100 m n. m.
Časové pásmo: SEČ/SELČ
stát: Polsko Polsko
vojvodství: Lubušské vojvodství Lubušské
Zaháň na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 39,92 km²
počet obyvatel: 26 490 (2006)
hustota zalidnění: 664 obyv. / km²
správa
starosta: Sławomir Kowal
oficiální web: http://www.um.zagan.pl
adresa obecního úřadu: pl. Słowiański 17
68-100 Żagań
telefonní předvolba: +48 68
PSČ: 68-100 až 68-103
označení vozidel: FZG

Zaháň (polsky Żagań, německy Sagan, hornolužickosrbsky Zahań, latinsky Saganum) je město v jihozápadním Polsku, v Lubušském vojvodství. Leží na řece Bobr zhruba uprostřed mezi Chotěbuzí a Vratislaví. Místní pozoruhodností je zámek, který získal současnou barokní podobu přestavbou v roce 1670.

Zaháň je okresním městem. Okres (pol. powiat) má rozlohu 1131,29 km², z čehož katastr města zaujímá 39,92 km², tedy 3,53 %. V okrese žije 82 525 obyvatel, z toho 50 407 ve městech a 32 118 ve vesnicích (stupeň urbanizace okresu je tedy 61,1 %). V samotném městě Zaháň žilo k 30. červnu 2004 celkem 26 665 obyvatel, tedy 32,4 % obyvatel okresu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Zaháni pochází z roku 1202, v roce 1285 pak Zaháň získala městské právo. Město bylo dlouho sídelním městem slezského údělného knížectví. Poté, co bylo od roku 1252 součástí knížectví hlohovského, stalo se v létech 14131472 sídlem samostatného Zaháňského knížectví dynastie Piastovců.

V pozdním středověku se kulturním střediskem regionu stalo augustiánské opatství, založené v roce 1284. Hlavními odvětvími zaháňského hospodářství té doby bylo soukenictví, pivovarnictví a obchod se železem.

Jan II. Šílený (řečený Ukrutný nebo též Zlý) prodal roku 1472 knížectví spolu s městem rodu Wettinů a město se tak stalo součástí saského vévodství. V 15. století se šířila reformace a za Jindřicha I. (V.) Zbožného, který byl vévodou saským v letech 15391541, se protestantství stalo saským státním náboženstvím. Jindřichův následovník, saský vévoda a kurfiřt Mořic Saský, přenechal roku 1549 Zaháň českému králi Ferdinandu I. Habsburskému.

Model tábora Stalag Luft III

V roce 1627 získal Zaháň do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. Na Valdštejnovo pozvání působil ve městě v letech 16271630 astronom a matematik Jan Kepler. Roku 1646 město získal Václav Eusebius Popel z Lobkovic, který nechal později zámek přestavět podle plánů italského architekta Antonia della Porta.

V roce 1786 koupil Zaháň Petr Biron, poslední vévoda kuronský. Jeho dědičkou byla nejstarší dcera Kateřina Vilemína - paní kněžna z Babičky Boženy Němcové, která Zaháň vlastnila v letech 1800-1839. Po smrti Kateřiiny Vilemíny zámek vlastnila mladší sestra Paulina a od roku 1845 nejmladší a nevlastní sestra Dorotea, která zámek zakoupila od Paulinina syna. Dorotea byla provdána za Edmonda de Talleyrand-Périgord. Po rozchodu s ním začala vést domácnost jeho strýci vévodovi Talleyrandovi, známému politikovi a státníkovi Francouzské revoluce; později se stala jeho milenkou a po jeho smrti v roce 1838 jeho univerzální dědičkou. Toto období je v Zaháni považováno za „zlatý věk“, neboť majitelé značně investovali do architektury a výzdoby zámku. Zaháň navštěvovali přední evropští umělci, mezi nimi Ferenc Liszt. Dorotea na Zaháni žila až do své smrti roku 1862. V té době na Zaháni žili i rodiče Boženy Němcové, Panklovi. Dorotea zámek rekonstruovala, na kraji parku postavila nemocnici, která funguje dodnes, a část parku nechala jako památku na nejstarší sestru upravit pod názvem "Vilemínina louka". Jméno Sagan si zvolila jako pseudonym francouzská spisovatelka Françoise Saganová. Šlo o odkaz na osobnost z rodu Petra Birona, která se objevila v románu od Marcela Prousta. Jedna z verzí má za to, že se jedná o Kateřinu Vilemínu.

Během 2. světové války byl nedaleko města Zaháně zřízen zajatecký tábor Stalag Luft III, v němž bylo vězněno 10 000 zajatců. 24. března 1944 se 76 spojeneckých zajatců pokusilo o útěk 110 m dlouhým hlubokým tunelem v hloubce 9 metrů při tzv. Velkém útěku. Poslední z nich byli chyceni již u východu z tunelu. Útěk se zdařil pouze 3 z nich. Podle události byl natočen film se Steve McQueenem v hlavní roli. Po válce bylo v Londýně vyslýcháno a oběšeno dvacet německých policistů a gestapáků, kteří se podíleli na brutálním potlačení útěku.

V roce 1945 předalo Německo Zaháň Polsku.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]