Sasko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německé spolkové zemi. Další významy jsou uvedeny v článku Sasko (rozcestník).
Freistaat Sachsen
Zemská vlajka
Zemská vlajka Svobodného státu Saska-Anhaltska (poměr stran 3:5)
Zemská vlajka Svobodného státu Sasko.
(Poměr stran 3:5)
Zemská služební vlajka
Zemská služební vlajkaSvobodného státu Sasko (poměr stran 3:5)
Zemská služební vlajka Svobodného státu Sasko.
(Poměr stran 3:5)
Zemská vlajka v letech 1947–1952
Vlajka Saska používaná v letech 1815–1935 a 1947–1952 (poměr stran 2:3)
Vlajka Saska v letech 1815–1935 a 1947–1952
(Poměr stran 2:3)
Zemský znak
Zemský znak Svobodného státu Sasko
Zemský znak Svobodného státu Sasko
Zemský znak
používaný zemským sněmem
Zemský znak Svobodného státu Sasko používaný zemským sněmem
Zemský znak Svobodného státu Sasko
používaný zemským sněmem
Základní údaje
hlavní město: Drážďany
Rozloha: 18 413,91 km²
Obyvatelstvo: 4 183 404 (31. březen 2009)
Hustota zalidnění: 227 obyvatel/km²
Zadlužení: 3 783 € na osobu (2002)
Celkové zadlužení: 16,5 mld € (2002)
ISO 3166-2: DE-SN
Oficiální web: http://www.sachsen.de
Politika
předseda vlády: Stanislaw Tillich (CDU)
(od 28. květen 2008)
Vláda: Koalice CDU a FDP
složení zemského
sněmu
(124 křesel)
CDU 58
Die Linke 29
SPD 14
FDP 14
Bündnis 90/Die Grünen 9
NPD 8
poslední volby: 30. srpna 2009
další volby: 2014
Parlamentní zastoupení
Hlasy ve spolkové radě: 4
Mapa
Svobodný stát Sasko na mapě Německa
Svobodný stát Sasko na mapě Německa

Svobodný stát Sasko (německy: Freistaat Sachsen; hornolužickosrbsky: Swobodny Stat Sakska) je jedna ze 16 spolkových zemí Německa. Rozkládá se na východě Německa. Je jednou ze dvou německých spolkových zemí (vedle Svobodného státu Bavorsko), které hraničí s Českou republikou. Na severu hraničí s Braniborskem a Saskem-Anhaltskem; na západě se Saskem-Anhaltskem a Svobodným státem Durynsko, na jihozápadě se Svobodným státem Bavorsko; na jihovýchodě s Českou republikou (konkrétně s kraji Karlovarským, Ústeckým a Libereckým - všechny tři jsou historickou částí Čech); na východě pak s polskou částí Lužice a Slezska (vojvodství Dolnoslezské a Lubušské). V současných hranicích existuje od roku 1993.

Vymezení současné spolkové země[editovat | editovat zdroj]

Z historického hlediska tvoří většinu území moderního Saska historická země Sasko, malá část bývalé pruské provincie Saska v okolí Lipska (do 1815 součást Saska; v letech 1945–1952 součást Saska-Anhaltska); dále téměř celé území německé části Horní Lužice, několik nevýznamných okrajových částí Dolní Lužice (v letech 1815–1952 součást Braniborska), nevýznamná část bývalé pruské provincie Braniborsko (území jižně od Senftenbergu - do roku 1815 součást Saska, v letech 1815–1952 součást Braniborska); nevýznamná část bývalých Durynských států Reussu (například obec Fraureuth - v letech 1920–1952 součást Durynska) a Saska-Altenburgu (například bývalá enkláva obec Rußdorf - v letech 1920–1928 součást Durynska); a také nepatrná část Slezska západně od polské obce Przewóz (viz mapa).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Saské kurfiřtství[editovat | editovat zdroj]

Období od 6. ledna 1423 do roku 1635[editovat | editovat zdroj]

Dějiny do roku 1423 viz Sasko-Wittenberg a Míšeňsko

Označení Sasko se ve zhruba dnešním smyslu používá od 6. ledna 1423, kdy po smrti kurfiřta Albrechta II. Saského z askánsko-wittenberské linie rodu Askánců udělil král (a poté císař) Zikmund Lucemburský míšeňskému markraběti Fridrichu IV. Bojovnému (Friedrich IV. der Streitbare) z rodu Wettinů za jeho oddané služby vévodství Sasko-Wittenberg a spolu s ním i kurfiřtský hlas, čímž vzniklo Saské kurfiřtství. Rod Wettinů tak soustředil ve svých rukách jak titul saského kurfiřta, tak i vévody.

Kurfiřt Fridrich II. Jemnocitný (1426–1464) vládl původně společně s vévodou Wilhelmem, ale již v roce 1440 došlo k rozdělení míšeňského území: Wilhelm obdržel Durynsko (vévodství) a Fridrichovi zůstala zbývající část. Po bratrovražedných válkách v dalších desetiletích došlo 11. listopadu 1485 v Lipsku k novému rozdělení wettinských zemí mezi kurfiřta Ernsta (1464–1486) a Albrechta, přičemž první dostal vlastní Míšeňsko, druhý Durynsko, a Osterland si rozdělili mezi sebe. Zároveň tak byly vytvořeny dvě linie rodu: ernestinská (kurfiřtská) a albertinská (vévodská). Poslední kurfiřt z ernestinské linie byl sesazen 19. května 1547 po porážce ve šmalkaldské válce, a tak přešel 4. června 1547 kurfiřtský titul spolu s částí území na vévodu Mořice Saského (1541–1553) z albertinské větve. Mořic zvětšil majetek nákupy a výměnami (Vogtland)

Období od roku 1635 do 11. prosince 1806[editovat | editovat zdroj]

Vlajka kurfiřtství Saského a Království Saského platná do 16. června 1815 (poměr stran 2:3)

V průběhu třicetileté války získal kurfiřt Jan Jiří I. pražským mírem v roce 1635 Lužici (Horní i Dolní) zprvu jako české léno. Vestfálský mír v roce 1648 však značně oslabil kurfiřtovu politickou moc. Zároveň vznikly na území kurfiřtství nové boční linie (merseburská – vymřela 1738; weisseinfelská – zanikla 1746; zeitzská – vymřela již v roce 1718).

V letech 1697–1733 a 1734–1763 vládli saští kurfiřti v Polsku (Fridrich August I. Silný, jako polský král August II.; Fridrich August II., jako král August III.). V té době už byly centrem Saska Drážďany, jedno z nejvýstavnějších a nejkulturnějších měst tehdejší Evropy. Sasko v té době bylo mnohem větší než dnes. Zasahovalo až na území pozdějších pruských provincií Braniborska a Saska, a na území dnešního Polska (viz mapa Saska v roce 1789).

V období napoleonských válek bojovalo nejprve Sasko až do roku 1806 proti Napoleonovi, ovšem po porážce v bitvě u Jeny, stojíc bezbranné proti vítězi přijalo 11. prosince 1806 v Poznani nabízený mír. Saský kurfiřt Fridrich August III. tu toho dne vstoupil do Rýnského spolku, obdržel královský titul (dál vládl jako král Fridrich August I. Saský) a kurfiřtství tím de facto zaniklo.

Saské království[editovat | editovat zdroj]

Velký znak Saského království

Období od roku 1806 do vídeňského kongresu[editovat | editovat zdroj]

8. července 1807 získalo Saské království jako spojenec Napoleona tylžským mírem Varšavské knížectví, od Pruska Chotěbuz (Cottbus), od Rakouska pak následně Západní Halič a Krakovsko. V bitvě u Lipska (16.19. října 1813) bojovalo saské vojsko nejprve na straně Napoleona, ovšem 18. října přešlo saské vojsko na stranu protinapoleonské koalice a 19. října padl v dobytém Lipsku do zajetí sám král a Sasko se jako dobytá země z rozhodnutí vídeňského kongresu dostalo od 28. října 1813 do 8. června 1815 pod přímou správu Pruska a Ruska.

Období od 18. května 1815 do roku 1918[editovat | editovat zdroj]

Na Vídeňském kongresu byl 18. května 1815 saský král Fridrich August I. donucen odstoupit Prusku celou Dolní Lužici a severovýchodní část Horní Lužice společně s dalšími oblastmi, které byly integrální součástí Saského království (například částí krajů Míšeňského a Lipského, Wittenbersko, Durynský, Neustädtenský kraj, většinu biskupství Merseburg, téměř celé biskupství Naumburg a Henneberg). Celkem Sasko ztratilo 58 % území a jeho rozloha pak činila už jen 14 993 km². Navíc bylo donuceno vstoupit do Německého spolku.

Mapa Saského království v letech 1815–1918 (hranice krajů jsou z období před rokem 1900)
Mapa Saského království z roku 1890

Za krále Antonína I. (1827–1836) byl pod vlivem francouzské červencové revoluce dosavadní stavovský stát přeměněn v konstituční monarchii. Ústavou ze 4. září 1831 byl zřízen dvoukomorový sněm, z nichž první komoru tvořili členové dosavadního stavovského sněmu, druhou 75 poslanců volených na 6 let. Roku 1832 byla v Sasku zrušena robota a roku 1833 a roku 1834 poddanství.

Smlouvou z 24. března 1833 přistoupilo Sasko k německému celnímu spolku, čemuž se až dosud z nechuti k Prusku bránilo. Tím se saskému průmyslu otevřela cesta k dalším odbytištím a nastartoval se výrazný hospodářský růst. Za krále Fridricha Augusta II. (1836–1854) byla roku 1837 zahájena paroplavba na Labi, zakládány železnice a zřizovány telegrafy (1850). Díky průmyslovému rozkvětu rychle stoupal počet obyvatel a současně rostlo občanské sebevědomí. Rok 1848 přinesl zrušení cenzury v Sasku, svobodu shromažďovací a reformu dvoukomorového sněmu: do první komory volili největší daňoví poplatníci a do druhé každý na základě všeobecného hlasovacího práva. Když však král neschválil sněmovní návrh nové ústavy a sněm 28. dubna 1849 rozpustil, došlo v Drážďanech 3. – 9. května k pouliční vzpouře, která byla s pruskou pomocí potlačena. 3. června 1850 pak byla zrušena ústava, omezena svoboda tisku a shromažďování a byl obnoven sněm ve staré podobě z roku 1831.

Malý znak Saského království

V otázce zřízení německého spolkového státu s vyloučením Rakouska pod předsednictvím Pruska, Sasko nejprve sympatizovalo s Pruskem a vešlo s ním a s Hannoverskem ve „spolek tří králů“, ale brzy se od této myšlenky odvrátilo a postavilo se spolu s Rakouskem proti těmto snahám. Za krále Jana (1854–1873) Sasko s obavou sledovalo rostoucí pruský vliv a žárlivě střežilo suverenitu malých německých států. Z této snahy vyplynul projekt spolku všech menších německých států (1860), který měl bránit jejich nezávislost proti Prusku i Rakousku. V prusko-rakouském sporu o Šlesvicko-Holštýnsko bylo stanovisko Rakouska Sasku a menším státům bližší, a proto se s nimi Sasko postavilo při hlasování 11. června 1866 ve spolkové radě Německého spolku na stranu Rakouska.

V nastalé válce saská armáda o 32 000 mužů, netroufajíc si bránit Sasko, couvla do Čech, kde bojovala po boku Rakouska. Po porážce Rakouska následovala pruská okupace. Sasku se sice podařilo zajistit neztenčenost území, ale 21. října 1866 muselo přistoupit k nově založenému Severoněmeckému spolku pod vůdcovstvím Pruska, odstoupilo spolku poštu a telegrafy, zaplatilo Prusku válečné reparace ve výši 10 milionů tolarů a vzdalo se samostatné zahraniční politiky. Sasko se pak v letech 1870–1871 účastnilo války s Francií. Od 18. ledna 1871 bylo spolkovou zemí Německého císařství.

Období po skončení první světové války do nástupu nacismu[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Saské republiky rad

Po první světové válce převzaly 8. listopadu 1918 moc v Sasku dělnicko-vojenské rady, vůdce zdejší SPD Fleißner vyhlásil 10. listopadu 1918 Saskou republiku a 13. listopadu 1918 poslední král z rodu Wettinů Fridrich August III. abdikoval na zámku Guteborn u Ruhlandu. Pak zde do 14. března 1919 existovala Saská republika rad.

28. listopadu 1918 bylo zavedeno všeobecné, rovné volební právo pro muže a ženy od 21 let. V únoru 1919 byl pak zvolen první demokratický Saský parlament a 25. února 1919 vstoupila v účinnost nová ústava Svobodného státu Sasko (Der Freistaat Sachsen), který byl spolkovým státem tzv. Výmarské republiky. Svobodný stát Sasko měl před územní výměnou s Durynskem rozlohu 14 993 km².

Údaje k roku 1930
Zemské hlavní město: Drážďany
Rozloha: 14 986 km²
Obyvatelstvo: 4 994 281
Hustota zalidnění: 333 obyvatel/km²
Mapa
Sasko v letech 1815–1945

V roce 1928 byla provedena územní výměna a úprava hranice mezi Svobodným státem Sasko a Zemí Durynsko. K Sasku přešlo 1115 ha se 4890 obyvateli a 1778 ha s 2900 obyvateli přešlo k Durynsku (mapa zobrazující územní výměnu).

Sasko získalo především bývalé exklávy bývalého vévodství Saska-Altenburgu obec Russdorf u Limbachu-Oberfrohny a Neukirchen u Waldenburgu, ale také obce Wickersdorf, Waldsachsen a část obce Ponitz, osadu Gosel. U Plavna získalo kromě jiného osadu Caselwitz, část obce Greiz, obec Görschnitz a také část obce Schönbach.

K Durynsku naopak přešla saská exkláva Liebschwitz u Gery s obcemi Lengefeld, Liebschwitz, Lietzsch, Niebra, Pösneck, a Taubenpreskeln a také sousední obce Hilbersdorf, Loitzsch, Rückersdorf, Thonhausen a Grobsdorf. Kromě toho byla k Durynsku přičleněna obec Bocka u Altenburgu a Kauritz u Meeranu a také osada Frohnsdorf obce Ziegelheim a část obce Obergrünberg. U Greizu přešly od Saska osada Stelzen (součást obce Reuth), část obce Noßwitz, osada Sachswitz (součást obce Elsterberg) a části osady Cunsdorf (součást obce Reichenbach).

Vývoj správního členění[editovat | editovat zdroj]

  • 1815–1835: 5 krajů (Lipský, Krušnohorský, Voigtlandský, Míšeňský, Markrabství Horní Lužice
  • 1835–1874: 4 krajská direktoria (Lipské, Cvikovské, Drážďanské, Budyšínské)
  • 1874–1900: 4 krajská hejtmanství (Lipské, Cvikovské, Drážďanské, Budyšínské)
  • 1900–1932: 5 krajských hejtmanství - Cvikovské bylo rozděleno na Cvikovské a Kamenické
  • 1932–1939: 4 krajská hejtmanství (Lipské, Cvikovské, Kamenické, Drážďansko-Budyšínské)
  • Od 1939: 4 vládní obvody (Lipsko, Cvikov, Kamenice, Drážďansko-Budyšínský)

Až do roku 1932 měla v rámci Saska rozsáhlou samosprávu včetně vlastního sněmu Horní Lužice. Nejprve jako Markrabství Horní Lužice, později jako Budyšínský kraj.

Po nástupu nacismu a za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Poté, co vstoupil v účinnost nový zákon o začlenění zemí do Říše (Vorläufiges Gesetz zur Gleichschaltung der Länder mit dem Reich) z 31. března 1933, byl 5. května 1933 ustanoven říšským místodržícím Saska Martin Mutschmann. Ten pak byl 28. února 1935 dodatečně pověřen vedením zemské vlády. Předsedou vlády od 10. března 1933 do 28. února 1935 byl Manfred von Killinger. 14. října 1933 pak přestaly v celém Německu existovat zemské sněmy, včetně saského, Svobodný stát Sasko přestal státoprávně existovat a Sasko bylo nadále zemí centralizované Třetí Říše, což potvrdil i zákon o nové struktuře říše 1 z 30. ledna 1934. I poté zde však až do konce války fungovala formální zemská vláda.

13. a 14. února 1945 byly Drážďany zničeny jedním z nejtěžších bombardování druhé světové války.

V dubnu až květnu 1945 bylo Sasko obsazeno Rudou armádou, území západně od Muldy s Lipskem, Grimmou a Rochlitzem, a západně od Cvikovské Muldy s Aurbachem, Falkensteinem, Plavnem, Olešnicí nad Halštrovem, Reichenbachem a Cvikovem obsadila vojska USA. Začátkem července 1945 se pak celé Sasko stalo součástí sovětské okupační zóny Německa.

Údaje k roku 1950
Zemské hlavní město: Drážďany
Rozloha: 17 004 km²
Obyvatelstvo: 5 682 800
Hustota zalidnění: 334 obyvatel/km²
Mapa
Země Sasko v letech 1945–1952

Po skončení války do roku 1952[editovat | editovat zdroj]

4. července 1945 vytvořil Sovětský svaz v rámci své okupační zóny Německa autonomní Zemi Sasko, která byla nově vymezena územím bývalého Svobodného státu Sasko (bez území východně od řeky Nisy, které bylo začleněno do Polska) a územím dosud pruské části Horní Lužice na západ od Nisy (do 1945 součást pruské provincie Slezska). V těchto hranicích mělo nové Sasko rozlohu 17 004 km². To se pak 7. října 1949 stalo jednou ze 6 zemí zprvu federativní socialistické Německé demokratické republiky (NDR).

23. července 1952 byla NDR přeměněna v centralistický stát, země zrušeny a jejich území rozděleno mezi nově vzniklé kraje (Bezirke) nerespektující hranice původních zemí, což bylo v souladu se zásadou „rozděl a panuj“. Území stávajícího Saska bylo rozděleno mezi kraje Kamenický (10. května 1953 – 31. května 1990 Karl-Marx-Stadt), Lipský, Drážďanský; nepatrná část připadla ke Gerskému kraji a severní část Horní LužiceChotěbuzskému kraji. Vědomí saské kulturní sounáležitosti se však komunistickému režimu odstranit nepodařilo.

období 1952–1990 viz: Německá demokratická republika

Období od roku 1990[editovat | editovat zdroj]

Po protikomunistických bouřích v roce 1989 se 3. října 1990 NDR sjednotila s Spolkovou republikou. Toho dne došlo i k obnově zemí, jejichž hranice se však již nedržely původních zemských hranic z let 1945–1952, ale byly vytvořeny narychlo z hranic dosavadních okresů z let 1952–1990. Obnovený Svobodný stát Sasko byl nově vymezen územím dosavadních krajů Drážďanského, Kamenického a Lipského (bez dosavadních okresů Altenburg und Schmölln), dále pak územím dosavadních okresů Hoyerswerda und Weißwasser z kraje Chotěbuzského.

Některé okrajové obce a města na západě území původní země z let 1945–1952, které byly součástí Saska už v letech 1815–1945 nebo i dřív, se staly součástí obnovené země Durynska (například města Elsterberg, Mühltroff, Pausa/Vogtl., Ziegelheim, a obce Ebersgrün, Ranspach, Langenbach, Thierbach (Saský), Unterreichenau, Cunsdorf a Görschnitz). Okrajová území na severu (součást původní Horní Lužice) patřící k Sasku v letech 1945–1952 zase byla začleněna do Braniborska (Město Ruhland, obce Hohenbocka, Hermsdorf s osadami Jannowitz a Lipsa, Guteborn, Grünewald, Schwarzbach, Tettau, Hosena, Peickwitz, Kroppen, Lindenau, Frauendorf). Naopak se součástí Saska stala území, která v letech 1945–1952 tvořila součást země Saska-Anhaltska – do roku 1815 součást Saska (celé dosavadní okresy Torgau, Eilenburg, Delitzsch; a území západně a jihozápadně od Lipska; součást Durynska (například obec Fraureuth) nebo Braniborska (okrajová území při jižní hranici původní Dolní Lužice).

Roku 1992 se po referendu vrátila k Sasku ze Svobodného státu Durynsko města Elsterberg, Mühltroff, Pausa/Vogtl. a obce Cunsdorf, Langenbach, Thierbach (Saský),Ebersgrün, Ranspach, Unterreichenau a Görschnitz. Dnešní Svobodný stát Sasko je podstatně větší než Sasko v letech 1815–1945.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Vládní obvody[editovat | editovat zdroj]

Od obnovení Saska v roce 1990 proběhly na jeho území dvě správní reformy, při nichž byly vždy zemské okresy slučovány ve větší celky. Od 1. srpna 2008 do 29. února 2012 se Svobodný stát Sasko členil na 3 správní obvody (Direktionsbezirke), jež byly téměř územně identické s dosavadními vládními obvody. Byly jimi Drážďany, Saská Kamenice a Lipsko. K 1. březnu 2012 pak byly tyto správní obvody zrušeny a jejich kompetence přešly na Zemské ředitelství Sasko, se sídlem v Saské Kamenici. Od té doby se Sasko člení pouze na 10 zemských okresů (Landkreise) a 3 městské okresy (Kreisfreie Städte).

Zemské okresy[editovat | editovat zdroj]

Správní členění Saska

Městské okresy[editovat | editovat zdroj]

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Saxony ve Wikimedia Commons