Hornolužická srbština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hornolužická srbština (Hornjoserbšćina)
Rozšíření: Horní Lužice (Německo)

Počet mluvčích:

40 000

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: Hornjoserbska rěčna komisija
Úřední jazyk: uznávána jako jazyk menšiny v Sasku (Německu)
Kódy
ISO 639-1: není
---
hsb (B) hsb (T)
ISO 639-3: hsb
SIL: HSB
Wikipedie
hsb.wikipedia.org

Hornolužická srbština nebo též hornolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Horní Lužice ve východním Německu, leží jižněji a blíže k hranicím České republiky než území s dolnolužickými mluvčími.

Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk Polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.

Historie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa ukazující oblast obydlenou Lužickými Srby

První kniha v hornolužické srbštině byla napsána v roce 1597.

I po odtržení od Zemí české koruny a připojení k Sasku roku 1635 byly udržovány intenzivní styky zejména mezi hornolužickými a českými katolíky a to především na úrovni studijní a intelektuální, kdy větší část hornolužických intelektuálů studovala v Praze, kde byl na Malé Straně roku 1724 založen Lužický seminář. Tyto intenzivní studijní a intelektuální styky hornolužických Srbů s Čechy měly velký vliv na další sbližování hornolužické srbštiny s češtinou a později na přejímání českých znaků a to i takových, které v hornolužické srbštině nelze vyslovit (například "h").

19. století proběhlo národní obrození.

V poválečných letech ve Varnsdorfu fungovalo lužickosrbské gymnázium, které vychovalo velkou část z poválečné lužickosrbské inteligence (jde např. o spisovatele Jurije Březana, Jana Wornara, Jurije Kocha a Jewu-Marju Čornakec; malíře Jana Buka, Měrćina Nowaka a Hanku Krawcec či hudebníky Bjarnata Krawce, Jana Rawpa nebo Detlefa Kobjelu).

Dnes je hornolužická srbština chráněný menšinový jazyk, hovoří jím přibližně 20 000 – 40 000 lidí. Vznikají mateřské školy, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ). Vyučuje se na základních školách na dvou úrovních – jako jazyk vyučovací a jako jazyk nepovinně vyučovaný; dále existuje lužickosrbské gymnázium. Na vysoké škole v Postupimi mají Lužičtí Srbové vlastní lužickosrbský dům. V zemském televizním vysílání je jednou za měsíc uváděn půlhodinový program v hornosrbštině - Wuhladko - který moderuje Bogna Korjeńkowa. V Budyšíně funguje tzv. Němsko-Serbske dźiwadło, které mimo her v němčině uvádí asi tři hry ročně v hornosrbštině.

Jazyk je přes úbytky stále životaschoný a plnohodnotný. Nejsilnější zachování jazyka užívaného v každodenním životě je v nyní zejména v obcích katolické Horní Lužice, severozápadně od Budyšína. Jsou to místa: Ralbicy/Ralbitz, Róžant/Rosenthal, Worklecy/Räckelwitz, Njebjelčicy/Nebelschütz, Chrósćicy/Crostwitz[1], Pančicy-Kukow/Panschwitz-Kuckau, Radwor/Radibor, Wotrow/Ostro, Baćon/Storcha[2], Hrubjelčicy/Grubschütz.

Za centrum lužické kultury je považováno město Budyšín (hornosrbsky Budyšin, německy Bautzen) nedaleko Drážďan. Ve městě a okolí se nacházejí dvojjazyčné nápisy.

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovávala svůj jazyk v Texasu v Lee County, kde je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny. Malá komunita je i v Austrálii, zde se však jazyk neudržel hlavně pod vlivem němčiny a také angličtiny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

V hornolužické srbštině se praslovanské „G“ změnilo na „H“, tedy stejně jako v  češtině, slovenštině a bezvýhradně rusínštině a ukrajinštině. Slabikotvorné „R“ a „L“ chybí, před počáteční „O“ se předsouvá „W“ (wón, wokno).

Zvláštností je dvojné číslo (duál), které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo; například dwojo mužojo, dwaj dobraj prećelej.

Dalšími zvláštními tvary v jazyce jsou aorist a imperfektum u sloves.

Pro hornolužickou srbštinu platí, že zvláště v okrajových územích je mísena s češtinou, polštinou a dolnosrbskou řečí, a proto ačkoliv je ustálená spisovná forma, lze nalézt velké odchylky - viz dwaj mužojo w lěsě - dwja mužoj w lasě, žro - žor, krawa - karwa, krkawc - karkauc atd.

Abeceda a výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Výslovnost je v zásadě podobná jako u českých protějšků písmen. Dále jsou uvedeny pouze rozdíly.

  • ć - vyslovuje se jako Č
  • dź - vyslovuje se jako DŽ
  • ě - vyslovuje se jako IE (nebo téměř jako I)
  • h - před souhláskou se nevyslovuje
  • ch - na začátku slova se vyslovuje jako K se slabým přídechem
  • i, y - tyto dvě samohlásky se vyslovují rozdílně - podobně jako ruské I/Y
  • ł, w - vyslovují se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako U) (po Ł nemůže následovat E nebo I; avšak pozor mały-małe atd.)
  • ł, r - na konci slov po souhláskách se nevyslovují
  • ń - vyslovuje se jako Ň
  • ó - vyslovuje se jako UO (nebo téměř jako U)
  • ř - vyskytuje se pouze jako PŘ, KŘ - zde je výslovnost PŠ, KŠ - nebo ve skupině TŘ - zde je výslovnost TS
  • w - na konci slov nebo před souhláskou se vyslovuje jako U nebo se nevyslovuje (na konci slov se -OW čte jako -OU)
  • ž - zejméma před Ž se občas čte A, E, Ó jako AJ, EJ, UOJ (zejména v tež, kedžbu, kaž, kóždy)
  • f, g - výskyt v cizích nebo zvuk napodobujících slovech
  • q, v, x - použití naprosto výjimečně v cizích slovech
  • o, u - pokud je na začátku slova, je vždy předraženo písmenem w (výjimky cizí slova)
  • po h, ch, k se vždy píše i (výjimky cizí slova)
  • po c, z, s se vždy píše y (výjimky cizí slova)
  • záporka ne - překládá se jako nje (výjimka slovesa nimam (nemám) a nochcu (nechci) )

Hornolužická abeceda[editovat | editovat zdroj]

a b c č ć d e ě f g h ch i j k ł l m n ń o ó p r ř s š t u w y z ž
A B C Č Ć D E Ě F G H CH I J K Ł L M N Ń O Ó P R Ř S Š T U W Y Z Ž

Setkáváme se se souhláskami, které mají velmi odlišnou výslovnost, a sice s „Ć“ a „DŹ“:

  • Souhláska „Ć“ nahrazuje české „T“ či „Ť“ (ćěło (tělo), ćeńki (tenký), ćichi (tichý) atd.), objevuje se také jako zakončení infinitivu: čitać, sedźeć, wuknyć (učit se), spěwać atd.
  • Souhláska „DŹ“ nahrazuje české „D“ a „Ď“ (dźěći (děti), dźěłać (dělat), nadźija (naděje), dźesać (deset), njedźela (neděle) atd.)

Každodenním střídáním němčiny a hornolužické srbštiny dochází ke zkomolené výslovnosti a častému používání nespisovných výrazů, a tak se normou jazykové čistoty stává kazatelna a škola.

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Slovní zásoba obsahuje hodně slov z němčiny a češtiny.

Obecná charakteristika hornolužické slovní zásoby:

  • ve slovní zásobě se dodnes zachovala některá staročeská slova: calta (houska), knjeni (paní) či dyrbjeć (muset)
  • nacházíme tu všeslovanské výrazy: woda, zemja, čłowjek, chlěb, morjo, njebjo, lěs, zwěrjo, běły, nowy, modry, stary, chodźić, spać, čitać, dźesać, čerwjeny aj.
  • některá slova byla převzata z češtiny: hudźba, dźiwadło, wobrazowka, spisowaćel atd.
  • některá byla přejata z němčiny: špihel (Spiegel, zrcadlo), měca (Mütze, čepice), hamor (Hammer, kladivo) aj.
  • zvláštní skupinu tvoří slova, která zřejmě pocházejí ze zaniklého jazyka Polabských Slovanů, a sice: kedźbu (pozor), nan (otec), kołp (labuť), nop (lebka), žro (jádro), cyroba (potrava), kłok (šíp) atd.
  • slovní zásoba se také průběžně doplňuje moderními výrazy: syćomłóćawa (kombajn), pjerobul (badminton), tačel (gramodeska), zynkopask (magnetofonový pásek), šuskaty honjak (trysková stíhačka) aj.

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

hornolužicky

Wšitcy čłowjekojo su wot naroda swobodni a su jenacy po dostojnosći a prawach. Woni su z rozumom a swědomjom wobdarjeni a maja mjezsobu w duchu bratrowstwa wobchadźeć.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Jména obcí Ralbic a Chrósćic již zdomácněla v aktuální češtině a jsou proto užívána dle českých pravidel
  2. Baćon=čáp (srovnej slov. bocian)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedia
Hornolužickosrbská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie