Základní škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Základní škola je celosvětově základní článek vzdělávání nezletilých. Docházka do základní školy je ve všech vyspělých a ve většině rozvojových zemí povinná, což znamená, že absence žáka je povolena pouze v odůvodněných případech (nemoc, úmrtí v rodině atd.) Zpravidla je možnost povolení individuálního domácího vzdělávání na žádost rodičů.

Základní, primární vzdělání je odstupňované podle Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání UNESCO (ISCED 97):

  • ISCED 1 - trvá maximálně 6 let a probíhá často na samostatných primárních školách:
    • 1. stupeň základní školy; do poloviny 20. století Obecná škola - Česko;
    • Grundschule - Německo;
    • Volksschule - Rakousko;
    • Scuola primaria - Itálie;
    • Basisschool - Nizozemí;
    • École primaire - Francie;
    • Primary School - Velká Británie;
    • Elementary Scool - USA a pod.
  • ISCED 2 - nižší sekundární vzdělávání, probíhá většinou na institucionálně i budovou oddělených školách:
    • 2. stupeň základní školy - Česko;
    • Hauptschule, Realschule, Gesamtschule - Německo, Rakousko;
    • Scuola secondaria di l grado - Itálie;
    • VBO, MAVO - Nizozemí;
    • Collége - Francie;
    • Secondary School - Velké Británie;
    • Junior High School, Middle School - USA.
  • ISCED 3 - dále vzdělání pokračuje na vyšších sekundárních školách
    • Střední škola (podle oboru i odlišné názvy: gymnázium, lyceum, akademie, konzervatoř) - Česko
    • Gymnasium - Německo;
    • Liceo - Itálie;
    • VWO a HAVO - Nizozemí;
    • Lycée - Francie;
    • Secondary School A level examination, College - Velká Británie;
    • High School - USA.

Často jsou stupně ISCED 2 a 3 sloučeny v jedné škole včetně např. počítání ročníků, např. Gymnasium v Německu, naše víceleté gymnázium a pod. Obdobný systém fungoval také v Československu do roku 1948.

Naopak v Česku a dalších zemích (např. východoevropských, ale nejen tam) bývají stupně ISCED 1 a ISCED 2 spojené organizačně i budovou (a počítáním ročníků).

Organizace základního školství v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Základní škola v Československu zavedená po roce 1948 a modifikovaná do roku 1990 (zkracuje se jako ) slučuje dva mezinárodně uznávané stupně výuky. První stupeň (nyní 1. - 5. třída, dříve i pouze 1. - 4. třída, do roku 1948 obecná škola) je mezinárodně označován jako primární vzdělání - ISCED 1, druhý stupeň (nyní 6. - 9. třída, dříve i 5. - 8. třída, do roku 1945 měšťanská škola, případně první ročníky gymnasia, reálného gymnasia, reálky, obchodní akademie apod.) je nejnižším stupněm vzdělání mezinárodně označovaného jako nižší sekundární - ISCED 2. Více např. J. Průcha Přehled pedagogiky - nakladatelství PORTÁL.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Základní škola v Indii
Ukázka učebny základní školy v Japonsku

První základní školy při farách byly zřizovány církví již v průběhu 11. století, v Sadech u Uherského hradiště byla pravděpodobně archeologicky odkryta škola při kostelu z posledních desetiletí 9. století. Později s přibývajícím počtem žáků se ve městech vyčleňovaly samostatné budovy farních škol, později doplňovaných a nahrazovaných školami městskými, v pohusitských Čechách konfesně závislých na konfesní orientaci města.

Všeobecnou vzdělávací povinnost českých zemích ustanovila Marie Terezie od roku 1774. Byla tehdy od 6 do 12 let, s výjimkou pro letní období, kdy děti na vesnici pomáhaly při polních pracích, a proto se nemusely školní docházky zúčastňovat. V každé větší obci i tak v průběhu 19. století vznikly školy triviální, jedno a dvoutřídní pro více ročníků dětí ve třídě, jejichž výstavba pokračovala i na začátku 20. století. Ve městech pak vznikaly větší školské budovy, školy hlavní se třemi až čtyřmi třídami a ve větších centrech i školy normální vždy se čtyřmi třídami. Obecně vžitý omyl uvádí povinnou školní docházku již k reformě z r. 1774, což je nepravda, žáci měli řadu úlev, jako práce na poli atd.

Na základě Hausnerova zákona byla roku 1869 v Rakousku, a tím i v Čechách, stanovena povinná školní docházka. Byla prodloužena na 8 let a vzniká tak národní škola skládající se z institučně oddělené 5leté školy obecné a 3leté školy měšťanské, místo měšťanské školy měli žáci, tedy pouze chlapci, nikoliv dívky, navštěvovat gymnázium, reálku, reálné gymnásium. Některou specializovanou státní střední školu, například pedagogickou, mohly navštěvovat též dívky. Ostatní střední školy pro dívky byly jen soukromé (např. Ženský výrobní spolek český, od roku 1890 gymnázium Minerva apod.) Stát dívkám zásadně nepřál vzdělání, až do roku 1918.

V nově vzniklém Československu byl roku 1922 malým školským zákonem převzat systém národní školy z Rakouska, pouze doplněný o nové předměty jako ruční práce pro chlapce, domácí nauka pro dívky, povinný tělocvik a občanskou nauku. Všeobecně byla pedagogika nového Československa spíše konzervativní, přesto umožňovala experiment. Na základě práce V. Příhody, teorie Jednotné vnitřně diferencované základní školy, byly ve Zlíně na podnět T. Bati založeny v roce 1928 Masarykova pokusná diferencovaná měšťanská škola, budova od F. L. Gahury, a v roce 1938 Komenského pokusná diferencovaná měšťanská škola. V době po okupaci v roce 1939 byly školy přeměněny na reformní tzn. školy převádějící pokusy do praxe, po roce 1945 zůstala reformní pouze škola Komenského a v roce 1948 byly reformy ukončeny. Dalším významným podnětem byly výstavba Francouzských škol v Bílé ulici v Praze, budova od J. Gillara, navazující ve své části obecné školy terasami pro výuku spojenými s učebnami na aktuální nizozemské a francouzské ideje školy na volném vzduchu a použitím čtvercových, oboustranně osvětlených učeben poskytujících vědomě, i dle soudobých pramenů, šanci k alternativnímu uspořádání prostoru pro výuku (citát z časopisu Stavitel 2 (36) z roku 1935: „... u školy obecné, kde skutečně jest nutné, aby učitel měl po ruce všechny možnosti a všechny prostředky k docílení výsledků, kladených na moderní pedagogiku“).

V roce 1948 byla zákonem o jednotné škole obecná škola přejmenována na školu národní (6-11 let) a měšťanská škola sloučena s nižšími ročníky gymnasií do nově utvořené školy střední (11-15 let) a zkrácena gymnasia na 4 roky, stejně jako SOŠ a SOU (15-19 let), v roce 1953 byl ale přejat sovětský model základního školství, sestávající v SSSR ze sedmileté (později, od roku 1958 osmileté) a desetileté středních škol. Dle tohoto vzoru byla v Československu zavedena a uzákoněna osmiletá střední škola (6-14 let) a jedenáctiletá střední škola (6-17 let), což znamenalo zkrácení povinné školní docházky o jeden rok a maturitního studia o další rok. V roce 1960 byla základní školní docházka postupně opět prodloužena na 9 let, znovu zavedeny tříleté střední všeobecně vzdělávací školy (15-18 let), které byly později změněny na gymnázia, trvající opět 4 roky (15-19 let). Základní škola se tehdy na rozdíl od osmiletých škol nazývala základní devítiletá škola - ZDŠ. Devátá třída však byla postupně zrušena mezi léty 1976 - 1984, čímž došlo ke zkrácení základní školy na 8 ročníků. Povinná školní docházka byla přitom prodloužena na 10 let, tedy každý absolvent základní školy musel pokračovat ve studiu na gymnáziu, střední odborné škole nebo středním odborném učilišti .

V roce 1990 byla povinná desetiletá docházka zkrácena na 9 let a postupně byla na základních školách zavedena zpět devátá třída, nejprve nepovinná, od roku 1996 (výjimečně až 1997) pak povinná.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Základní školy mohou být zřizovány obcemi, státem, církví nebo mohou být soukromé. Docházení do státních či církevních škol je bezplatné. Soukromé školy vybírají od rodičů dětí školné.

Základní škola se v ČR dělí na dva stupně. První stupeň, primární, je tvořen 5 ročníky (do roku 1993 byl tvořen jen 4 ročníky), druhý, nižší sekundární, pak 6. až 9. ročníkem.

V roce 2003 existovalo v České republice 3 870 základních škol, které navštěvovalo 956 324 dětí. Průměr žáků na jednu třídu činil 21,3.

Organizace školního roku[editovat | editovat zdroj]

Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího roku. Dělí se na dvě pololetí a prázdniny.

Pololetí[editovat | editovat zdroj]

  • 1. pololetí začíná 1. září a končí 31. ledna následujícího roku.
  • 2. pololetí začíná 1. února a končí 30. června.

Jednotlivá pololetí se dělí na čtvrtletí. První čtvrtletí končí 15. listopadu, třetí čtvrtletí pak 15. dubna.

Prázdniny[editovat | editovat zdroj]

Zahájení školní docházky[editovat | editovat zdroj]

Děti jsou do školy přijímány při tzv. zápisu. Jedná se (většinou) o dva dny v období od poloviny ledna do poloviny února. Přesný termín stanovuje ředitel školy. K zápisu se dostaví rodiče s dětmi, které k 1. září příslušného roku již dosáhnou věku 6 let. Tuto povinnost stanovuje rodičům zákon a platí i pro cizí státní příslušníky, kteří pobývají na území ČR (včetně uprchlíků a žadatelů o azyl).

Každá škola má určenou tzv. spádovou oblast - seznam ulic, ze kterých je povinna přijmout každého žáka. Jestliže kapacita školy není naplněna, může ředitel školy přijímat žáky s bydlištěm mimo spádovou oblast. Rodiče si tak mohou pro své dítě vybrat jakoukoli školu, která není naplněna. V současné době (psáno v květnu 2006) je nepřijetí dítěte z důvodu naplněné kapacity jev velmi vzácný.

Průběh zápisu[editovat | editovat zdroj]

V určený den se rodič (zákonný zástupce) dostaví do školy. Kromě dítěte ještě s sebou musí mít průkaz totožnosti a rodný list dítěte. Vyplní zápisní lístek a je seznámen s podmínkami, za kterých může požádat pro své dítě o odklad. Budoucí prvňáček pak absolvuje krátké testování, jehož účelem je zjistit, zda jsou jeho schopnosti rozvinuty natolik, aby byl schopen ve škole pracovat (jemná motorika, obratnost, soustředění, slovní zásoba, výslovnost, rozpoznávání tvarů, barev …) - tyto schopnosti jsou označovány souhrnným pojmem školní zralost. Většinou to má formu zábavné procházky po škole, kde na jednotlivých stanovištích plní různé úkoly (tady jsou školy hodně vynalézavé). Na závěr dostane pamětní list a nějaký dárek zhotovený staršími žáky. Ředitel školy vyhotoví „Rozhodnutí o přijetí ke školnímu vzdělávání“ a zašle ho rodičům dítěte. Rozhodnutí o přijetí neupírá rodičům právo žádat pro své dítě odklad.

Odklad školní docházky[editovat | editovat zdroj]

Pokud dítě není dostatečně zralé, může mu být zahájení docházky odloženo o rok (případně při dalším zápise po roce je možný odklad ještě o další rok). O odklad žádají rodiče ředitele školy v takovém termínu, aby žádost mohla být vyřízena do zahájení školního roku. K žádosti je třeba přiložit zprávu od dětského lékaře a posudek z pedagogicko-psychologické poradny, ve kterých je odklad doporučen. Ředitel na jejich základě rozhodne o odkladu zahájení školní docházky o 1 rok. Bez tohoto „Rozhodnutí o odkladu“ není možné, aby šestileté dítě chodilo do školky.
O dodatečný odklad školní docházky mohou rodiče požádat tehdy, když se v průběhu 1. pololetí první třídy projeví školní nezralost dítěte. Postup je obdobný jako u odkladu.

Hodnocení výsledků vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Většina škol k hodnocení výsledků vzdělávání používá pětistupňovou číselnou škálu, kde číslo 1 vyjadřuje nejlepší hodnocení. V malé míře se používá slovní hodnocení, které má lepší vypovídací schopnost, ale je náročné na zpracování učitelem (nemá-li sklouznout do frází), kromě toho většina rodičů si přeje hodnotit žáky „klasicky“ známkami. Hodnocení je průběžné a na konci každého pololetí je žákům vydáno souhrnné hodnocení - vysvědčení, na němž jsou uvedeny známky z jednotlivých absolvovaných předmětů. Pokud je žák hodnocen na konci druhého pololetí z nějakého předmětu stupněm 5, musí úspěšně absolvovat na konci prázdnin přezkoušení, jinak nemůže postoupit do vyššího ročníku či odejít na střední školu. Má-li více než dvě hodnocení stupněm 5, přezkoušení se nekoná a opakuje ročník automaticky.

K hodnocení jsou na prvním stupni používána čísla 1 až 5, kde 5 znamená neprospěl, tedy že žák nemůže pokračovat po prázdninách ve vyšším ročníku. Takový žák musí ročník opakovat, přičemž opakováním ročníku nedochází k prodloužení délky povinné školní docházky (žák tedy může ze školy vyjít už třeba v sedmém ročníku). Je-li opakování ročníku častější, zvažuje se přeřazení žáka do zvláštní školy. Na základě psychologického posudku, který diagnostikuje silné poruchy učení nebo mentální postižení, může být žák do zvláštní školy zařazen již od 1. ročníku. Existence zvláštních škol je v posledních letech opakovaně zpochybňována odbornou pedagogickou veřejností, ovšem tyto školy jsou i nadále součástí českého vzdělávacího systému a jejich zrušení v nejbližších letech je nepravděpodobné.

Hodnocení na 2. stupni[editovat | editovat zdroj]

K hodnocení na druhém stupni jsou používány tyto tři varianty:

Číselné[editovat | editovat zdroj]

  • 1 (nejlepší)
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5 (nejhorší; na vysvědčení má za následek přezkoušení a případné opakování ročníku)

Procentuální[editovat | editovat zdroj]

Záleží na rozhodnutí školy a zřizovatele. 100% = maximum, 0% = minimum. Převádí se na číselné hodnocení, popřípadě na slovní.

Slovní[editovat | editovat zdroj]

  • výborně - odpovídá hodnocení 1
  • chvalitebně - odpovídá hodnocení 2
  • dobře - odpovídá hodnocení 3
  • dostatečně - odpovídá hodnocení 4
  • nedostatečně - odpovídá hodnocení 5, tedy opakování ročníku

Struktura školy[editovat | editovat zdroj]

V čele základní školy stojí ředitel, který má jednoho nebo více zástupců. Ředitel je vybírán ve výběrovém řízení za účasti zřizovatele (u státních škol obec nebo kraj) a jednotlivých učitelů.

Kvalifikací učitele prvního stupně je pedagogická fakulta, čtyřleté magisterské studium. Takto kvalifikovaný učitel učí zpravidla všechny vyučovací předměty, které na prvním stupni žáci určité třídy mají a vykonává zároveň v této třídě i funkci třídního učitele. Kvalifikací učitele druhého stupně je pedagogická fakulta, pětileté magisterské studium. Vyučované předměty jsou dány jeho aprobací, zpravidla jde o dva předměty (např. matematika a fyzika). Tyto předměty vyučuje v různých třídách, v některé může vykonávat i funkci třídního učitele. Učitel je placen zřizovatelem, ve skutečnosti ovšem stát, protože kraj či obec dostávají na platy učitelů přesně napočítané příspěvky ze státního rozpočtu. Platy učitelů se řídí tabulkami pro platy státních zaměstnanců, 11. a 12. platová třída, ředitel má zpravidla 13. platovou třídu.

Velké školy, které mají několik desítek, popř. i set žáků v jednom ročníku, mají v každém ročníku několik tříd. Třídy jsou označovány číslicí označující pořadí ročníku a velkým písmenem latinské abecedy (např. 9.B). Naopak školy, které mají velmi malé množství žáků (méně než 15 v ročníku), musí požádat MŠMT o výjimku. Bez této výjimky je škola uzavřena. Výjimka bývá udělována u vesnických škol, kde by dojíždění žáků do nejbližší větší školy bylo přílišnou zátěží. Většinou je výjimka udělována jen na první stupeň. Pokud škola výjimku dostane, zpravidla spojují několik ročníků do jedné třídy.

Kromě úplných základních škol s prvním, primárním, a druhým, nižším sekundárním stupněm, se v současnosti s úbytkem žáků rozšiřují i základní školy obsahující jen první stupeň, primární, stejně jako v mnoha zemích Evropy, malotřídky (dochází ke spojování dvou ročníků do jedné třídy) a velmi řídce existující jednotřídky (všechny ročníky jsou spojeny do jedné třídy). Malotřídky a zejména jednotřídky poskytují někdy nižší kvalitu výuky, může jít o problém metodického zvládnutí výuky, neboť princip vzdělávání věkově heterogenních skupin je základem pedagogiky podle Jenského plánu, školy tohoto typu jsou v současnosti stále oblíbenější v Nizozemí a v Německu.

Jeden z učitelů na škole působí též jako výchovný poradce, dalšími speciálními kompetencemi jsou protidrogová prevence a poradce pro ekologickou výchovu. Dále je na škole zaměstnán školník, v některých případech též psycholog.

Ukončení školy[editovat | editovat zdroj]

Základní škola není ukončována žádnou zvláštní zkouškou. Po ukončení prvního stupně může dítě pokračovat ve studiu na osmiletém gymnáziu, složí-li úspěšně přijímací zkoušky. Do roku 2000, popř. 2001 byla tato gymnázia sedmiletá (odpovídá to období nepovinné deváté třídy na základních školách). Úspěšný absolvent sedmé třídy může obdobně nastoupit po složení přijímacích zkoušek na šestileté gymnázium.

Na konci deváté třídy podávají žáci přihlášky na střední školy. V současné době je možno podat dvě přihlášky na státní školy a libovolné množství přihlášek na školy soukromé (do roku 2004 byly povoleny dvě přihlášky, poté do roku 2012 byly povoleny přihlášky tři). Střední školy, které nenaplní dostatečné množství studentů z přijímacích zkoušek, mohou vyhlásit doplňovací zkoušky, ke kterým neúspěšní uchazeči z jiných škol mohou podávat další přihlášky (tentokrát již v neomezeném počtu). Některé střední školy místo přijímacích zkoušek používají jako kritérium k přijetí studentů jejich prospěch ze základní školy.

Učební plány[editovat | editovat zdroj]

Součástí povinné dokumentace školy jsou učební plán a učební osnovy schválené ředitelem školy. Obecný učební plán je zpracováván bez rozvržení hodin do jednotlivých ročníků a je pro školu závazný.

Alternativní školní systémy[editovat | editovat zdroj]

Některé školy jsou řazeny mezi tzv. alternativní. Tyto školy používají jiné osnovy, s důrazem na nefrontální metody výuky (škola hrou či prožitkem, spojování vyučovacích předmětů či různých ročníků do tematických celků, používání projektové a skupinové výuky) a jiné metody hodnocení (slovní hodnocení či dokonce absence hodnocení vůbec). Osnovy těchto alternativních škol musí projít schválením MŠMT. Častěji se jedná o školy soukromé, ale existují i státní školy s alternativními metodami výuky. Alternativní školy v Česku vznikají až po roce 1990.

Zvláštní skupinu alternativního školství tvoří metodiky, které vycházejí sice z norem klasického státního školství, posunují ale tyto normy směrem k moderním přístupům charakteristickým často právě pro alternativní školství. Nejvýznamnější takovouto metodikou je Začít spolu (český termín pro mezinárodní program Step by Step).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]