Výslovnost
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Výslovnost slov je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá slovo. Je ovlivněna oblastí, kde mluvčí žije, jeho původem a vzděláním.
Správná výslovnost je ortoepie. Je důležitou součástí hovorového jazyka jako protějšku jazyka spisovného.
Zatímco používání obecné češtiny v psaném projevu je jevem poměrně novým, srov. pokusy Josefa Škvoreckého, výslovnost tak důrazně kodifikována není, což vede od 90. let 20. století k silné rozvolněnosti. Lze říci, že základem ortoepie je stejně jako u pravopisu výslovnost moravská, s těmito výjimkami:
- bez znělostní asimilace neznělých souhlásek před sonorami (např. před m či h) ve slovech jako s mobilem, na shledanou.
- bez odstraňování kvantity samohlásek, např. ve slově jáma.
[editovat] Reference
- Bohuslav Hála a Miloš Sovák: Hlas, řeč, sluch. Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího a sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd.). Česká grafická unie, Praha 1941, 1. ed., 255 pp.; 2. ed. 1947, 298 pp.; 3. ed. SPN 1955, 351 pp.; 4. ed. 1962, 327 pp.
[editovat] Slovníky
 |
Související články obsahuje Portál Jazyk |
- heslo Orthoepie. Ottův slovník naučný XVIII, p. 897
