Výslovnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč. Výslovnost je ovlivněna použitým jazykem, oblastí, kde mluvčí žije, jeho původem, vzděláním i jeho osobností. Správná výslovnost je ortoepie. Je důležitou součástí jak hovorového jazyka, tak jazyka spisovného. Kodifikace správné výslovnosti je zpravidla udržována zejména jazykovědci a na hereckých školách. Velkou tradici má právě jeviští výslovnost neboli jevištní řeč.

Výslovnost v češtině[editovat | editovat zdroj]

Zatímco používání obecné češtiny v psaném projevu je jevem poměrně novým, srov. pokusy Josefa Škvoreckého, výslovnost tak důrazně kodifikována není, což vede od 90. let 20. století k silné rozvolněnosti. Lze říci, že základem ortoepie v češtině je stejně jako u pravopisu výslovnost moravská, s těmito výjimkami:

  • nedochází ke znělostní asimilaci (spodobě) neznělých souhlásek před sonorami (znělými souhláskami), např. před m či h, ve slovech jako s mobilem [moravsky „zmobilem“], na shledanou [moravsky „nazhledanou“], .
  • zachovává kvantitu (délku) samohlásek, např. ve slově jáma [moravsky „jama“].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Bohuslav Hála a Miloš Sovák: Hlas, řeč, sluch. Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího a sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd.). Česká grafická unie, Praha 1941, 1. ed., 255 pp.; 2. ed. 1947, 298 pp.; 3. ed. SPN 1955, 351 pp.; 4. ed. 1962, 327 pp.
  • heslo Orthoepie. Ottův slovník naučný XVIII, p. 897

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]