Čas (mluvnice)

Na tento článek je přesměrováno heslo Minulý čas. O epizodě seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine pojednává článek Minulý čas (Star Trek).

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Většina časů je ohraničena současností. Řadí se mezi gramatické slovesné kategorie spolu s osobou, číslem, způsobem, rodem, videm, třídou a vzorem.

V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů.

Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

V češtině

V češtině se používají pouze aktuální časy:

• Minulý čas (préteritum) – tvoří se pomocí příčestí minulého a přítomných tvarů slovesa být (ve 3. osobě odpadají).

např. dělal jsem, dělal jsi, dělal; dělali jsme, dělali jste, dělali

Příčestí minulé rozlišuje tvary podle rodu podmětu (dělal, dělala, dělalo; dělali, dělaly, dělala). Tvoří se přidání „elové“ koncovky k minulému kmeni.

• Přítomný čas (prézens) se v češtině používá pouze u nedokonavých sloves. Tvoří se přidáním osobních koncovek k přítomnému kmeni.

např. dělám, děláš, dělá; děláme, děláte, dělají

• Budoucí čas (futurum) – tvoří se dvojím způsobem:
  • U dokonavých sloves tvar přítomného času vyjadřuje budoucnost (např. udělám).
  • U nedokonavých sloves pomocí budoucích tvarů slovesa být a infinitivu.

např. budu dělat, budeš dělat, bude dělat; budeme dělat, budete dělat, budou dělat

Relativnost (předčasnost a následnost dějů) se v češtině vyjadřuje zejména pomocí větných vazeb, slovesného vidu, příp. pomocí přechodníků. Současný děj ve vedlejší větě se zpravidla vyjadřuje pomocí přítomného času, bez ohledu na čas věty hlavní: Slyšel, že ho volají. Až uslyšíte, že vás volají, vstupte.

V některých případech dochází k posunům v čase (temporálním transpozicím). Jsou to zejména tyto případy:

• Budoucí čas se vyjádří přítomným časem: Zítra jedu do Prahy.
• Minulý čas se vyjádří přítomným časem (tzv. prézens zpřítomňovací). Toho se užívá zejména ve vyprávěních ve snaze dodat příběhu aktuálnosti: Prodíral jsem se lesem a najednou na mě někdo vyběhne z houští.
• Budoucí čas vyjadřuje nejistotu: To bude asi pravda.
• Přítomný čas vyjadřuje mimočasové děje (prézens gnómický). Užívá se:
  • v příslovích: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
  • ve rčeních: Jako když hrách na stěnu hází.
  • v anekdotách: Jdou dvě nuly po poušti a v dálce vidí nekonečno...
  • někdy i v jiných souvislostech: Petr nekouří (= je nekuřák).

V jiných jazycích

Slovanské jazyky

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém časů jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého (př. я был, [ja byl] - byl jsem). V ruštině je závazné použití osobních zájmen v podmětu.

V jihoslovanských jazycích je v minulém čase zachován tvar pomocného slovesa být i ve 3. osobě.

V bulharštině se zachoval původní praslovanský systém 4 minulých časů. Dva z nich jsou jednoduché a tvoří se koncovkami: aorist (minulý čas skončený) a imperfektum (minulý čas neskončený). Dále se používají dva časy relativní, které se tvoří pomocí slovesa být (perfektum - přítomný čas, plusquamperfektum - minulý čas slovesa být) a příčestím minulým, které se podobá českému minulému času: perfektum (minulý čas neurčitý neboli předpřítomný čas) a plusquamperfektum (předminulý čas). Budoucí čas se tvoří pomocí částice ще [šte] a přítomného tvaru slovesa, a to jak u dokonavých, tak i nedokonavých sloves (př. ще чакам [šte čakam] – budu čekat, ще почакам [šte počakam] – počkám). Dále bulharština používá předbudoucí čas, který tvoří částice ще [šte], přítomný čas slovesa být a příčestí minulé významového slovesa (od kterého se tvoří i čas předpřítomný a předminulý). Pro vyjádření budoucnosti v minulosti bulharština používá částici "щях" [štjach] (která se na rozdíl od "ще" časuje) a za ní následuje sloveso v přítomném čase. Bulharština ještě rozlišuje předbudoucnost v minulosti, kterou tvoří se "щях", částicí "да" [da], slovesem být v přítomném čase a příčestím minulým významového slovesa. Bulharšina tedy využívá 9 časů. V prapůvodní gramatice byl budoucí čas rozdělen na skončený a neskončený. Tento gramatický jev se ale nepoužíval, a tak bylo schváleno pouze časů devět.

V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, byłeś - byl jsi, byls).

Angličtina

Angličtina používá 2 základní (aktuální) časy - minulý (preteritum) a přítomný (prezens) - a 3 relativní časy - předminulý (plusquamperfektum), předpřítomný (perfektum) a předbudoucí - které slouží v vyjádření předčasnosti či následnosti dějů a vyjádření ukončenosti dějů. Podobný systém časů je i v ostatních germánských jazycích.

např. I had done (předmin.) it before he came (min.). - Udělal jsem to (= měl jsem to udělané) dříve, než přišel.

Kromě toho se ve všech časových rovinách rozlišuje průběhovost a neprůběhovost děje.

např. I go - chodím x I am going - jdu (právě teď, doslova: jsem chodící)

Literatura

• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 83-84.  

Související články

• Slovesa
• Časování