Církevní slovanština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o praktikovaném liturgickém jazyku. O vymřelém liturgickém jazyku pojednává článek staroslověnština.
Staroslověnština (Старославя́нский язы́к)
Rozšíření: pravoslavná církev ve východní Evropě (Rusko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko, Makedonie, dříve též Chorvatsko, Velkomoravská říše aj.)

Počet mluvčích:

liturgický jazyk

Klasifikace:

Písmo: Hlaholice, Cyrilice
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: 10.16. stoletíRusko, rumunské Valašsko a Moldávie
Kódy
ISO 639-1: cu
---
chu (B) chu (T)
SIL: SLN
Wikipedie
cu.wikipedia.org

Církevní slovanština je liturgický a literární jazyk používaný slovanskými pravoslavnými a řeckokatolickými církvemi; zapisuje se cyrilicí. Nejedná se o jednotný jazyk; objevuje se v několika podobách, tzv. redakcích.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vyvinul se ze staroslověnštiny[1] (staré církevní slovanštiny) úpravou pravopisu, výslovnosti a náhradou části lexika. Během existence tzv. Trnovské školy byly do jazyka prosazovány četné reformy, na základě kterých se potom znovu přeložily početné náboženské knihy, aby se tak zabránilo nepřesným výkladům náboženských knih a skutečností, což bylo základem pro šíření různých forem hereze.[2] Původně jednotný jazyk se rozrůznil vznikem různých redakcí, vzhledem k tomu, že byl používán v různých navzájem oddělených centrech. Tyto rozdíly zajistily hlavně to, aby byl jazyk dobře srozumitelný pro mluvčí daného konkrétního slovanského jazyka, kterým se na daném území mluvilo, jednotlivé redakce církevní slovanštiny jsou si vzájemně srozumitelné.[zdroj?]

Po dobytí Bulharska Osmanskou říší odešli tamní vzdělanci do Valašska a Ruska, kde se snažili pokračovat ve svojí práci. V této době tak lze vysledovat významný vliv bulharské redakce v pravoslavném prostoru.[3] Je však přirozené, že jazyk, upravovaný lidmi, kteří dobře ovládali bulharštinu, nezůstane ve východoslovanském prostředí beze změn. Jako jeden z nejstarších jazyků, používaných v prostředí Ukrajiny, prošla celou řadou drobných úprav.[3] Tak například v Rusku se objevily tendence používat v jazyce některé koncovky ruských pádů (např. instrumentál), ruské časování (hlavně ve třetí osobě zakončení na tь), odstraněny byly nosovky a další.[3] V církevní slovanštině se lze setkat s původní slovanskou hláskou jať (zapisovanou ѣ), která se v různých slovanských jazycích nakonec zrealizovala různými způsoby.

Ukázka církevní slovanštiny v ruské redakci

Až do novověku, kdy vznikly spisovné formy národních jazyků, představovala církevní slovanština nejdůležitější literární, popř. úřední jazyk, hlavně v zemích východních Slovanů; zejména ruština má z církevní slovanštiny množství výpůjček. Kromě církevní slovanštiny byl v Rusku užíván rovněž jazyk lidový; mezi oběma vznikala celá řada přechodných forem.[1] V jihoslovanských zemích po nástupu Osmanské říše došlo k úpadku kultury i písemnictví a dominovat začala turečtina a řečtina. Církevní slovanština se používala pouze v klášterech.

V Srbsku platila za jazyk církve a vzdělanosti až do období nástupu reforem Vuka Karadžiće. Ještě předtím ale posloužila jako základ pro konstrukce různých jiných jazyků, jakými byly například slavenosrbský nebo ruskoslovanský.

Dominantní postavení získala s postupem času ruská redakce tohoto jazyka, hlavně proto že během turecké nadvlády nad jihovýchodní Evropou byly dováženy hlavně knihy z Ruska a ruský jazyk silně ovlivnil tehdejší jazykové procesy v zemích, jakými byly Bulharsko, či Srbsko. Církevněslovanský jazyk je v současné době jazykem v běžném užití vymřelý, nicméně stále jej používá řada církví, především v jihovýchodní a východní Evropě.

Do církevní slovanštiny, která sloužila jako společný jazyk jak Srbů, tak i Rusů a Bulharů, se překládaly mnohé náboženské texty, hlavně z tehdejší řečtiny. Tak například v bulharské literatuře se lze setkat s tzv. damaskiny, které byly sepsány právě v církevní slovanštině.[4] Úroveň srozumitelnosti řeči prostému lidu však postupem času začala klesat, jak přirozený vývoj lidových jazyků pokračoval neustále dále, kdežto církevní slovanština zůstala ustrnuta ve stejném stavu.[1] Význam tohoto jazyka se tak začal snižovat.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Příručný slovník naučný. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. S. 333.  
  2. DOROVSKÝ, Ivan. Slovník spisovatelů Bulharska. [s.l.] : Odeon, 1978. Kapitola Pohled na dějiny středověké bulharské literatury, s. 39. (česky) 
  3. a b c Church Slavonic [online]. Canadian Institute of Ukrainian Studies: Encyclopedia of Ukraine, [cit. 2009-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DOROVSKÝ, Ivan. Slovník spisovatelů Bulharska. [s.l.] : Odeon, 1978. Kapitola Damaskiny, s. 142. (česky)