Dorothea von Biron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dorothea von Biron

Dorothea von Biron, poslední princezna kuronská (21. srpna 1793 na zámku FriedrichsfeldeBerlína - 19. září 1862), zemřela v dnes polské, tehdy německé Zaháni ve Slezsku. Stala se roku 1817 vévodkyní de Dino (Dino je kalábrijský ostrov), roku 1838 vévodkyní de Talleyrand a konečně roku 1845 vévodkyní ze Zaháně. Ve francouzské literatuře ji najdeme pod jménem Dorothée de Courlande - tedy Dorothée Kuronská. Původ tohoto francouzského označení pochází od jejího legitimního otce Petra Birona, posledního vévody Kuronského. Českému čtenáři je známa jako nejmladší sestra Kateřiny Vilemíny Zaháňské - paní kněžny z novely Babička Boženy Němcové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dorothea jako sedmnáctiletá
Zámek Löbichau
Zaháňský zámek
Zámek Valençay

Dorothea se narodila z mimomanželského vztahu říšské hraběnky Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z kuronské šlechtické rodiny von Medem, a polského hraběte Alexandra Batowského (1758–1841). Manžel její matky, Petr Biron, vévoda Kuronský, její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.

Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich berlínském paláci na Unter den Linden a na duryňském zámku Löbichau, který si její matka pořídila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na 2-3 měsíce Zaháň, kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami Vilemínou, Paulinou a Johannou. Ač Dorothea znala svého fyzického otce, po určitou dobu vyrůstala v jeho blízkosti a i později se s ním několikrát setkala, za pravého otce vždy považovala a uváděla Petra Birona. Matka se o dceřinu výchovu příliš nestarala, takže Dorothea v 7 letech hovořila směsicí francouzštiny, angličtiny a němčiny. O malou Dorotheu se začal starat až nový matčin milenec švédský generál Gustav Moritz Armfelt. Během několika dní ji naučil psát a číst a najal pro ni řádné vychovatele a učitele. U dívky se projevilo mimořádné nadání pro matematiku, astronomii a stala se z ní vášnivá čtenářka. Vyrostla z ní vzdělaná žena s velkým literárním talentem, který se projevil nejen v její korespondenci, ale i v knize „Vzpomínky“.

V roce 1806, několik měsíců před tím, než v září 1806 vyhlásilo Prusko válku Napoleonovi I., odcestovala matka do Petrohradu. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr, později přesídlila do Mitavy (dnes místa v Lotyšsku - zámek Vecauce v městečku Auce a město Jelgava). Zde se setkala s pozdějším francouzským králem Ludvíkem XVIII., který také sem zavítal během své dlouhé emigrace. V září 1807 se Dorothea von Biron vrátila do Berlína, ale našla Kuronský palác (po smrti Petra Birona jej dle závěti zdědila právě ona) obsazený Francouzi, kteří jí uvolnili jen několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecně panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v  berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.

V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek Löbichau, kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí vévoda de Talleyrand nevěstu pro svého synovce Edmonda de Talleyrand-Périgord, který se měl stát strýcovým jediným dědicem, a jeho volba padla na bohatou Dorotheu. Při kongresu evropských vladařů v Erfurtu poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již politicky vzdaloval, na soukromé schůzce ruskému carovi Alexandru I. užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u vévodkyně Kuronské za sňatek Dorothey s tehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam 7 hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein skutečný otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí.

Po svatbě, jež se konala 22. dubna 1809 ve Frankfurtu nad Mohanem, se šestnáctiletá Dorothea stala hraběnkou de Périgord a odcestovala do Paříže. V Paříži se stala jednou z dvorních dam císařovny Josefíny. Matka žila po většinu času v Paříži s ní.

Matka Dorothey, vévodkyně Kuronská, patřila také k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v Karlových Varech. Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790. Další lázeňské návštěvy příslušníků rodu Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791-1820. Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník (dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 jako patnáctiletá dívka prvně setkala se slavným básníkem Johannem Wolfgangem Goethem. Goethe si do deníku zapsal: "Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, byly příjemným středem tamějšího prostředí." Goethe se s Dorotheou a její sestrou Kateřinou Vilemínou setkal v Karlových Varech také ještě v roce 1820. Poslední vévodkyni Kuronskou (Anna Charlotta Dorothea von Meden) v  lázeňském městě připomíná klasicistní altánek, který zde v  roce 1791 nechal postavit pražský hrabě Christian Filip Clam-Gallas jako výraz obdivu a lásky k ní.

V letech 1811-1813 se Dorothee ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898) pozdější vévoda Zaháňský a z Valençay, Dorothea Charlotta Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond, pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět Josephina Paulina (narozena 29. prosince 1820 v Paříži, zemřela 1890) – podle nepotvrzených spekulací byl jejím otcem manželův strýc Charles Maurice de Talleyrand-Périgord – pozdější majitelka francouzského zámku Rochecottedepartementu Indre-et-Loire, který dostala darem od matky. Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil ze jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po roztržce s hrabětem Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším vévodou de Talleyrand a stala se jeho stálou společnicí. Vedla jeho velkou domácnost a doprovázela jej na diplomatických misích. Byla jeho okouzlující partnerkou v hojně navštěvovaném salonu, který spolu vedli na Vídeňském kongrese (1814-1815), i v letech 1831-1834, kdy byl vévoda francouzským velvyslancem u britského královského dvora v Londýně. Vévoda Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku Valençay.

V roce 1816 se Dorothee narodilo nemanželské dítě, jehož otcem byl hrabě Karl Clam-Martinic, některé hypotézy směřují k tomu, že je známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, čili Barunku. Dorothea i během společného života s vévodou Talleyrandem prožila několik milostných románků, z nichž se jí narodily další dcery - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.

Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od r. 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valençay, což se však nestalo.

V roce 1845 udělil Dorothee pruský král Fridrich Vilém IV. titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař Napoleon III. tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Napoleona. Existence dvojího titulu - francouzského duc de Talleyrand a pruského Herzog zu Sagan (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z pařížského muzea Louvre.

Hypotéza o původu Boženy Němcové[editovat | editovat zdroj]

Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Dorothea von Biron, tehdy hraběnka de Talleyrand-Périgord, byla matkou české spisovatelky Boženy Němcové. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vzhledová a do jisté míry i povahová podobnost možné matky s dcerou. Je znám také nezvykle dobrý vztah sestry Dorothey de Talleyrand-Périgord, Kateřiny vévodkyně ze Zaháně, na jejímž panství v Ratibořicích Němcová pod dívčím jménem Barbora Panklová vyrůstala, k Barboře i k jejím (adoptivním) rodičům, a naopak nepříliš dobrý vztah Barbory k matce Terezii Panklové. Dále je uváděn i tradovaný vyšší věk dívky Barbory, než by to odpovídalo jejímu běžně udávanému roku narození 1820. Podle nového zdroje se ze známého vášnivého vztahu Dorothey de Talleyrand-Périgord a  hraběte Karla Jana Clam-Martinice (1792–1840) skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l´Archambault (které Dorothein strýc Charles Maurice de Talleyrand-Périgord pravidelně navštěvoval) v září 1816, již po rozchodu obou milenců (v březnu 1816). Dorothea neuznala toto nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.[1] Podle alternativních úvah byla dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně Kateřiny Zaháňské na ratibořickém panství. Na druhou stranu existují i argumenty proti spekulaci o původu Boženy Němcové (např. údajná podoba Boženy Němcové s její mladší sestrou z rodiny Panklových), takže mezi literárními vědci je doposud spíše odmítána.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons

  • Sobková, Helena: Kateřina Zaháňská, 1. vydání, Mladá fronta, Praha, 1995, ISBN 80-204-0532-1
  • Erbe, Günter: Dorothea Herzogin von Sagan (1793 – 1862). Eine deutsch-französische Karriere. Köln/Weimar/Wien 2009. (Neue Forschungen zur schlesischen Geschichte 18)
  • Pavlíková, Děvana: "Má drahá, hříšná lásko"1.vydání, ARSCI, 2010, ISBN 978-80-7420-002-1
  • Burachovič, Stanislav: " Slavní návštěvníci Karlových Varů " , 1.vydání, Promenáda, 2007. ISBN 80-86092-48-8

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.