Dorothea von Biron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hraběnka Dorothea von Biron ( 21. srpna 1793 na zámku Friedrichsfelde u Berlína - 19. září 1862 v dnes polské, tehdy německé Zaháni ve Slezsku) se roku 1817 se stala vévodkyní de Dino (Dino je kalábrijský ostrov), roku 1838 vévodkyní de Talleyrand a konečně roku 1845 vévodkyní ze Zaháně. Ve francouzské wikipedii ji najdeme pod heslem Dorothée de Courlandeje - tedy Dorothée Kuronská. Původ tohoto francouzského označení pochází od jejího legitimního otce Petra Birona, posledního vévody Kuronského. Českému čtenáři ji připomeneme jako nejmladší sestru Kateřiny Vilemíny Zaháňské - paní kněžny z Babičky Boženy Němcové.
[editovat] Život
Dorothea se narodila z nemanželského vztahu říšské hraběnky Dorothey Kuronské, pocházející z kuronské šlechtické rodiny von Medem, a polského hraběte Alexandra Batowského. Manžel její matky, Petr Biron, vévoda Kuronský, její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.
Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich berlínském paláci Unter den Linden a na duryňském zámku Löbichau, který si její matka pořídila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na 2-3 měsíce Zaháň, kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami.
V roce 1806, několik měsíců před tím než v září 1806 vyhlásilo Prusko válku Napoleonovi, odcestovala matka do Petrohradu. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina z matčiny i otcovy strany, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr. Později přesídlila do Mitavy (dnes litevské město Jelgava). Zde se setkala s francouzským králem Ludvíkem XVIII., který zde pobýval na svém útěku. V září 1807 se vrátila do Berlína, ale našla svůj palác obsazený Francouzy, kteří jí uvolnili několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecné panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.
V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek Löbichau. V té době hledal bývalý napoleonův ministr zahraničí vévoda de Talleyrand nevěstu pro svého synovce Edmonda de Talleyrand-Perigord a jeho volba padla na Dorotheu. Při kongresu evropských vladařů v Erfurtu poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již vzdaloval, na soukromé schůzce ruskému carovi Alexandru I. užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u vévodkyně Kuronské za sňatek Dorothey se v té době dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Perigord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam 7 hodin. Edmond de Talleyrand-Perigord byl členem jeho doprovodu.
Po svatbě, jež se konala 22. dubna 1809 ve Frankfurtu nad Mohanem, se šestnáctiletá Dorothea stala hraběnkou de Perigord a odcestovala do Paříže. V Paříži se stala jednou z dvorních dam císařovny Josefíny.
V letech 1811 - 1813 se jí ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Perigord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898), Dorothea Charlotta (1812–1814) a Alexandr Edmont (1813–1894). Manželství, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Po rozchodu s Edmondem se Dorothea sblížila s o 40 let starším Edmondovým strýcem vévodou de Talleyrand a stala se jeho milenkou. De Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku Valençay.
Když Dorothea získala v roce 1842 od své sestry Paulíny Zaháňské vévodství, přestěhovala se na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862.
V roce 1845 udělil Dorothee pruský král Fridrich Vilém IV. titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař Napoleon III. tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Bonaparta. Existence dvojího titulu - francouzského "duc de Talleyrand" a pruského "Herzog zu Sagan" (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z Louvre.
[editovat] Externí odkazy
- Sobková Helena: Kateřina Zaháňská, 1. vydání, Mladá fronta, Praha, 1995, ISBN 80-204-0532-1
