Vladislav II. Vyhnanec
| Vladislav II. Vyhnanec | ||
|---|---|---|
| Polský senior | ||
 |
||
| Vladislav II. Vyhnanec (Jan Matejko) | ||
| Doba vlády | 1138 - 1146 | |
| Narození | 1105 | |
| Krakov | ||
| Úmrtí | 1159 (54 let) | |
| Altenburg | ||
| Předchůdce | Boleslav III. Křivoústý | |
| Nástupce | Boleslav IV. Kadeřavý | |
| Manželky | Anežka Babenberská | |
| Potomci | Boleslav I. Vysoký Měšek I. Křivonohý Konrád Hlohovský Richenza Slezská Albert |
|
| Dynastie | Piastovci | |
| Otec | Boleslav III. Křivoústý | |
| Matka | Zbyslava Kyjevská | |
Vladislav II. zvaný Vyhnanec, polsky Władysław II Wygnaniec (1105 Krakov - 30. května 1159 Altenburg) byl polský kníže a první senior, který vládl v letech 1138–1146. Pocházel z rodu Piastovců a je pokládán za zakladatele jeho větve, tzv. slezských Piastovců. Byl synem polského knížete Boleslava III. Křivoústého a jeho první ženy Zbyslavy Kyjevské.
Ze strany manželky byl nevlastním švagrem římského krále Konráda III. a švagrem českého knížete Vladislava II.[P 1]
Obsah |
Život [editovat]
Krátce před svou smrtí roku 1138 rozdělil Boleslav III. Polsko na údělná knížectví, která předal svým synům. Vladislav, jakožto nejstarší syn, získal území Malopolska s Krakovem, Slezsko, Lubušsko a část Velkopolska a titul polského seniora, tedy jakéhosi hlavního polského knížete, který řídil polskou zahraniční politiku, prováděl investituru biskupů, jmenoval kastelány apod.[1]
Již roku 1142 se dostal do bojů se svými bratry, kteří byli nespokojeni s dělbou moci. Zprvu měl podporu duchovenstva a části polské šlechty, tu však ztratil uvězněním a oslepením významného velmože Petra Wlasta.[2] Následně na něj hnězdenský arcibiskup Jakub uvalil klatbu a velká část šlechty přešla na stranu nespokojenců.[2]
Na jaře roku 1146 byl Vladislav donucen opustit Polsko. Nejprve odešel s rodinou na dvůr svého švagra do Prahy, ale ten ho takřka vzápětí poslal za jejich společným nevlastním švagrem Konrádem III. Vladislav Konrádovi III. složil lenní hold.[2] Konrád na oplátku ještě téhož roku vytáhl s vojskem do Slezska. Tato vojenská výprava však skončila neúspěchem a Vladislav se usídlil v saském Altenburgu.[2] Poté se pravděpodobně zúčastnil druhé křížové výpravě Konrádově po boku.[3] Svých nároků v Polsku se nikdy nevzdal, v jeho prospěch se pokusil intervenovat v roce 1157 i Fridrich I. Barbarossa, opět neúspěšně.[P 2][4] Vladislav tak zemřel roku 1159 ve vyhnanství na hradě Altenburg.
O čtyři roky později (1163) ale už Barbarossa zájmy jeho synů prosadil a ti se tak mohli vrátit do Slezska, které obdrželi jako úděl. Od té doby počalo vydělování Slezska z polského státu a jeho dělení na menší knížectví.
Rodina [editovat]
V roce 1125 se Vladislav oženil s Anežkou Babenberskou (1108/13-1160/3). Měli spolu pět dětí:
- Boleslav I. Vysoký (1127-1201)
- Měšek IV. Křivonohý (1131/40-1211)
- Rychenza (ok.1140-ok.1185), 1.m 1152 Alfons VII. Kastilský, 2.m 1162 Ramon Berenguer II. Provensálský, (3.m Albert III., hr. Everstein)
- Konrád Hlohovský (1146/57-1180/90)
- Albert (ok.1156-1168/78)
Poznámky [editovat]
- ↑ Je zajímavé, že jak český, tak polský Vladislav se vyznačovali velmi těsným vztahem k Říši a přátelským poměrem k jejímu vládci – jejich manželství v tom zřejmě hrála určitou roli.
- ↑ Boleslav IV. Kadeřavý, tehdejší senior, se po jednáních s Fridrichem Barbarossou pouze zavázal, že navštíví příští sněm v Magdeburku, kde se mělo rozhodnout o Vladislavových nárocích. Boleslav se však na sněm nedostavil a následná smrt zhatila Vladislavovy další plány.
Reference [editovat]
- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. Dále jen Dějiny Slezska v datech. ISBN 978-80-7277-172-1. s. 28.
- ↑ a b c d Dějiny Slezska v datech, s. 33
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 38
- ↑ Dějiny Slezska v datech, s. 34
| Předchůdce: Boleslav III. Křivoústý |
 |
Polský senior 1138–1146 |
|
Nástupce: Boleslav IV. Kadeřavý |
