Konrád III.

Konrád III. Štaufský (středověká iluminace)

Příbuzenstvo

otec	Fridrich I. Švábský
matka	Anežka z Waiblingenu
I. manželka	Gertruda z Comburgu
dcera	Anežka
dcera	Berta
dcera	Gertruda
II. manželka	Gertruda ze Sulzbachu
syn	Jindřich VI. Berengar
syn	Fridrich IV. Švábský

Konrád III. (1093 – 15. února 1152 Bamberg) byl první římský král (1138 – 1152) z rodu Štaufů, syn Fridricha I. Švábského a Anežky, dcery římského císaře Jindřicha IV. z dynastie sálské. Konrád III. nebyl nikdy korunován římským císařem a pokračoval tak ve stylu římských králů.

Král římský

Po smrti císaře Lothara III. († 1137), byl 7. března 1138 Konrád zvolen v Koblenzi římským králem. Volby se účastnil papežský legát Theodwin. O šest dní později byl Konrád v Cáchách korunován na krále a poté jím byl uznán několika jihoněmeckými knížaty. Jindřich Pyšný z rodu Welfů, vévoda saský a bavorský a zeť zesnulého císaře Lothara a jeho dědic, se volby nového krále nezúčastnil a Konráda odmítl uznat. Konrád reagoval odejmutím veškerých Jindřichových území. Vévodství saské udělil Albrechtu Medvědovi a vévodství bavorské Leopoldu IV., markraběti rakouskému.

Jindřich Pyšný si však udržel loajalitu v odňatých zemích. Občanská válka, která poté vypukla, je považována za první válečný akt bojů mezi Guelfy (italsky Welfové) a Ghibelliny, které později vypukly v Itálii. Po smrti Jindřicha Pyšného († 1139) boje v říši pokračovaly za účasti Jindřichova syna Jindřicha Lva a Welfa VI.

V prosinci 1140 dobyl Konrád III. po dlouhém obléhání hrad Weinsberg. Král vydal rozkaz popravit všechny muže na hradě, současně však dovolil, aby všechny ženy mohly bez újmy odejít i se vším co unesou na zádech. Ženy pak vynesly své muže z hradu na zádech. Král tomu svolil s odůvodněním, že králův rozkaz nesmí být porušen.

V květnu 1142 uzavřel Konrád III. ve Frankfurtu smír s Jindřichem Lvem, kde uznal jeho nárok na Sasko. Roku 1146 podnikl vojenskou výpravu proti polským knížatům Boleslavu IV. Kadeřavému a Měšku III. Starému, jejímž cílem bylo dosadit zpět na seniorský stolec knížete Vladislava II., který byl z Polska vyhnán na jaře téhož roku. Vojsko se však ve Slezsku dostalo do problémů a nakonec byl Konrád nucen vyjednávat s oběma výše zmíněnými knížaty. Ti se zavázali odvádět říši nějaké platy a dostavit se na příští říšský sněm, hlavního cíle výpravy však dosaženo nebylo.

Účast na křížové výpravě

Související informace naleznete v článku Druhá křížová výprava.

Konrád s Bernardem z Clairvaux (středověká iluminace)

V roce 1146 se německý král vydal na křížovou výpravu do Svaté země. Jeho účast se však nesetkala s velkým nadšením papeže, protože spíše potřeboval krále jako svého mocného spojence v Itálii. Konrád však roku 1147 odešel a v jeho vojsku byly zastoupeny také oddíly velmožů z českých zemí v čele s knížetem Vladislavem II. Výprava postupovala přes území Uherska do Konstantinopole, kde setkala s francouzskou částí výpravy krále Ludvíka VII.

Mezi Konrádem a Ludvíkem, jakož i mezi německými a francouzskými prostými vojáky a rytíři panovala značná nevraživost. Konrád s Ludvíkem postup výpravy nekoordinoval a vyrazil v polovině října 1147 ve stopách první křížové výpravy do Anatolie. Nic nedbal rad svého švagra, byzantského císaře Manuela I., aby táhl podél pobřeží, kde jej byzantské loďstvo mohlo zásobovat.

„	Král se vynořil jako kometa ohlašující neštěstí a k velké úlevě Romájů zase zmizel na východ...	“
— Niketas Choniates

Koncil vůdců druhé křížové výpravy v Jeruzalémě (středověká iluminace)

Turecká vojska však u Dorylea německou armádu přepadla a téměř celou zničila. Konrád se jen s malým zlomkem armády vrátil zpět k Nikáii. Tam byl nucen se pokořit před Ludvíkem VII., který dorazil později, a prosit ho, aby se on i téměř vyhlazená výprava mohla připojit k Francouzům. Ludvík Konráda vyslyšel a nadále oba králové postupovali společně podél pobřeží.

V Efesu Konrád onemocněl a vrátil se do Konstantinopole. K výpravě se připojil mnohem později. Zúčastnil se až koncilu výpravy v Akkonu s Ludvíkem VII. a nezletilým jeruzalémským králem Balduinem III. Výprava poté vytáhla na Damašek, ale skončila naprostou katastrofou. Konrád po návratu do Palestiny ještě měsíc v Jeruzalémě pobyl, pak však odplul do Konstantinopole, kde jej švagr Manuel pozval na Vánoce. Jejich spojenectví bylo potvrzeno svatbou Manuelovy neteře Theodory a Konrádova nevlastního bratra Jindřicha.

„	...Vy Němci, nechejte zaznít písně a roztleskejte své dlaně, chystejte se k tanci a radostem bez konce. Vždyť vévoda, králův bratr, byl nyní přijat do panovnického domu basilea...	“
— byzantský básník

Poslední léta života

Konrádova pečeť z roku 1138

V roce 1149 byl již Konrád opět v Německu a o rok později společně s se svým synem Jindřichem Berengarským porazili v bitvě u Flochbergu Welfa VI. a jeho syna Welfa VII.

O rok později Jindřich Berengarský zemřel a v něm i dědic německé královské koruny. V roce 1152 byl uzavřen mezi Štaufy a Welfy mír a v míru tak bylo zajištěno nástupnictví Štaufů v podobě Konrádova synovce Fridricha na německý trůn. Začátkem roku 1152 Konrád III. v přítomnosti pouze dvou svědků, Konrádova synovce Fridricha Barbarossy a biskupa z Bamberku ustanovil Fridricha Barbarossu svým nástupcem, kterému tak dal přednost před svým tehdy šestiletým synem Fridrichem. Po smrti Konráda byl Fridrich Barbarossa o několik týdnů později v Kolíně zvolen římským králem. Mladý Konrádův syn Fridrich byl jmenován vévodou švábským.

Rodina

Konrád byl ženatý dvakrát:

s první manželkou Gertrudou z Komburgu (†1130/31) (∞ okolo 1115) měl Konrád tři dcery:

• Anežka

∞ 1129/30 Jaroslav II. Kyjevský

• Berta

∞ 1131/34 Heřman III. Bádenský

• Gertruda

s druhou manželkou Gertrudou ze Sulzbachu (†1146) (∞ okolo 1135) měl Konrád dva syny:

• Jindřich VI. Berengar († 1150)
• Fridrich IV. z Rothenburgu († 1167)

Odkazy

Literatura

• BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky) 
• BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham : Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. (anglicky) 
• BROOKE, Christopher. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha : Vyšehrad, 2006. 480 s. ISBN 80-7021-831-2.  
• NICOLLE, David. Druhá křížová výprava 1148 : pohroma před branami Damašku. Praha : Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-3413-2.  
• RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
• RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London : Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky) 
• SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
• SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln : Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 
• ZIEGLER, Wolfram. König Konrad III. (1138-1152) : Hof, Urkunden und Politik. Wien : Böhlau, 2008. 962 s. (Forschungen zur Kaiser- und Papstgeschichte des Mittelalters, 26.) ISBN 978-3-205-77647-5. (německy) 

Externí odkazy

• (německy) Genealogie

Předchůdce: Lothar III.

Římskoněmecký král 1138 – 1152

Nástupce: Fridrich I. Barbarossa

Předchůdce: Leopold

Bavorský vévoda 1141 - 1143

Nástupce: Jindřich XI.