Zbyhněv
Zbyhněv (okolo 1070 – po 1112) byl polský kníže mezi léty 1102 až 1107 pocházející z rodu Piastovců.
Byl prvorozeným synem polského knížete Vladislava Heřmana. Jakožto pololegitimní syn byl poslán do neurčeného německého kláštera (snad v Quedlinburgu). Zde získal nižší svěcení.
Po návratu do Polska jej Vladislav Heřman uznal prvorozeným synem. Po otcově smrti si rozdělil spolu s nevlastním bratrem Boleslavem III. vládu nad polským knížectvím. Získal severní území, zatímco Boleslav jih Polska. Již záhy ale vypukly mezi bratry spory a boje. V roce 1107 uprchl Zbyhněv do Čech, avšak dal na slib bratra o usmíření a vrácení území a vrátil se roku 1111 do Polska. Byl ihned zajat a oslepen. Ve vězení dožil zbytky svého života, těžkým zraněním podlehl pravděpodobně nedlouho po svém oslepení.[1]
Reference [editovat]
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. Dále jen Přemyslovci (2005).. ISBN 80-7106-759-8. s. 239 - 241.
| Předchůdce: Vladislav I. Herman |
Polský kníže jen v severní části Polska 1102 – 1107 |
Nástupce: Boleslav III. Křivoústý |
