Vladislav Český

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladislav Český
Narození1227
Úmrtí3. ledna 1247 (ve věku 19–20 let)
OtecVáclav I. Český
MatkaKunhuta Štaufská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav (12273. leden 1247) byl nejstarší syn českého krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské, starší bratr Přemysla Otakara II. Vladislav byl moravský markrabě v letech 12461247 a krátce také rakouský vévoda.

Následník trůnu[editovat | editovat zdroj]

Kunhuta Štaufská dala Václavovi dědice tři roky po svatbě, která se konala v roce 1224. Zhruba šest let po prvorozenci se narodil i druhý syn, Přemysl. Oba bratři pak měli ještě tři sestry. Není jasné, jestli se dcery narodily v době mezi syny, žádné zprávy o tom nemluví. Přemysl tak mohl i nemusel být dítětem nejmladším. Po smrti bratra Václava I., bezdětného moravského markrabího Přemysla, v roce 1239 byli synové českého krále a jeho manželky jedinými mužskými potomky hlavní větve přemyslovského rodu. Další Přemyslovci, z vedlejších větví (např. Boleslav z děpoltické větve) byli v této době již zcela mocensky upozaděni.

Zásnuby a sňatek s Gertrudou Babenberskou[editovat | editovat zdroj]

Král Václav vedl ve třicátých letech spory se svým bratrem Přemyslem, markrabím na Moravě, i s rakouským vévodou Fridrichem Bojovným. Bratra ovšem donutil k poslušnosti. Co se týče rakouského vévody, císař Fridrich II. Štaufský vévodu Fridricha uvrhl do říšské klatby (1236). Diplomacie říšských knížat, obávajících se toho, že by císař ziskem Rakous příliš posílil svou moc, vedla ovšem k usmíření Václava s Fridrichem. Svou neteř Gertrudu zaslíbil Václavovu synovi Vladislavovi[1] a jako věno odevzdal pod českou správu území Rakous severně od Dunaje.

Fridrich Bojovný ovšem poté nabídl Gertrudu, svou potenciální dědičku, přímo císaři. Václavovi slíbil pomoc uherský král Béla IV., jemuž Fridrich Bojovný odňal část území za vpádu Tatarů, a také Ota Bavorský. České vojsko sice zůstalo nepodpořeno a poraženo, Václav ovšem docílil sňatku markraběte Vladislava s Gertrudou (1246). Rakouský vévoda Fridrich téhož roku opět napadl Uhry a zemřel v bitvě na Litavě.

Vladislav se ovšem z titulu rakouského vévody příliš dlouho neradoval, protože zemřel bez potomků už 3. ledna 1247. Ačkoliv mu bylo teprve dvacet let, žádné zprávy nenasvědčují tomu, že by jeho smrt byla nepřirozená. Vdova Gertruda se pak vdala ještě dvakrát, ani jeden z jejích manželů se ovšem v Rakousku neprosadil.

Po Vladislavově smrti[editovat | editovat zdroj]

Václava I. smrt jeho dědice zdrtila a postupně ztrácel v Rakousku vliv, což se nelíbilo šlechtě ani mladšímu synovi, teď už jediné naději na pokračování českého královského rodu Přemyslovců. Šlechta chtěla nahradit v úřadech Václavovy oblíbence a ctižádost mladého Přemysla, který se na Moravě stal bratrovým nástupcem, se jim jistě hodila. Uprostřed bojů mezi manželem a synem zemřela v roce 1248 i královna Kunhuta. Král ovšem nakonec vzpouru svého syna a šlechty potlačil a Přemysl se po krátkém věznění stal znovu markrabětem.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny Rakouska, str. 112

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Václav I. jako český král
Znak z doby nástupu Moravský markrabě
Vladislav (III.)
12461247
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Přemysl Otakar II.
Předchůdce:
Fridrich II.
Znak z doby nástupu Rakouský vévoda
Vladislav
12461247
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Heřman I.