Fridrich I. Bádenský (markrabě)

Tento článek pojednává o bádenském markraběti. Možná hledáte: Fridrich I. Bádenský (velkovévoda) - bádenský velkovévoda (1856–1907).

Příbuzenstvo

otec	Heřman VI. Bádenský
matka	Gertruda Babenberská
sestra	Anežka Bádenská

Erb markrabat bádenských

Fridrich I. Bádenský (1249, Alland - 29. října 1268, Neapol) byl markrabě bádenský a veronský a také krátce rakouský vévoda.

Život

Fridrich byl jediným synem Heřmana VI. Bádenského a vdovy po českém princi Gertrudy. Po otci pocházel ze starého rodu Bádenských, jejichž předkem byl Heřman I. Bádenský, syn Bertolda I. ze Zähringenu. Matka byla z rodu Babenberků a také jedna ze dvou držitelek Privilegia minus, které zaručovalo dědictví Rakouska i po ženské linii. Heřman se sňatkem s Gertrudou stal rakouským vévodou. Držení rakouských zemí mu potvrdil papež i římský král Vilém Holandský.

Heřman Bádenský nečekaně zemřel již v říjnu 1250. Ovdovělá Gertruda zpočátku zanechala obě děti pod ochranou Wettinů v Míšeňsku a znovu se provdala. Stále patřila mezi aktivní odpůrce přemyslovské vlády v Rakousích a Štýrsku. Sídlila s dětmi ve Štýrsku, které bylo pod uherskou nadvládou a doufala snad, že Béla IV. synovi znovu udělí vévodský titul.

Bitva u Tagliocozza na dobové miniatuře

V době Přemyslovy svatby s Kunhutou byl mladičký Fridrich pravděpodobně hostem pražského královského dvora. Roku 1261 Prahu opustil a přidal se k wittelsbašskému dvoru štaufského prince Konradina. O desetiletém Konradinovi se začalo uvažovat jako o novém římském králi ve spojitosti s krizí říšského dvojvládí. Fridrich začal na Konradinově dvoře opět užívat titul "vévoda rakouský a štýrský". Ve Štýrsku se panstvo rozdělilo na příznivce Přemysla a Gertrudy s Fridrichem. Krize byla zažehnaná až příslibem svatby Fridrichovy sestry Anežky s již obstarožním korutanským vévodou Oldřichem, který byl strýcem českého krále.

V září roku 1267 se Fridrich vydal se svým přítelem Konradinem na vojenské tažení za obnovu štaufského italského panství, které bylo již papežem "přiklepnuto" Karlovi z Anjou. Mladíky doprovázeli Wittelsbachové a švábská šlechta, včetně Rudolfa Habsburského. Po počátečním nadšení italských měst se říšský doprovod ve Veroně odpojil a Konradin zůstal odkázán na italské spojence. Slavně jej přijalo věčné město Řím a dál postupoval na jih, kde se v bitvě u Tagliocozzo setkal se svým protivníkem. 23. srpna 1268 Konradin a jeho vojevůdci prohráli rozhodující bitvu. Oběma mladíkům se podařilo utéct, ale byli Karlovi vydáni a společně s několika dalšími společníky popraveni stětím na náměsti v Neapoli v říjnu 1268.

Odkazy

Literatura

• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 3. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6.  

Externí odkazy

• Bitva u Tagliacozzo (23. srpen 1268)
• Nápis o popravených z baziliky Santa Maria del Carmine Maggiore
• Konradin a Fridrich Bádenský na obrazu od J.H.W. Tischbeina (1784)
• Konradin a Fridrich Bádenský v Neapoli na obrazu od Antona Alexandera von Wernera

Předchůdce: Heřman VI.

Bádenský markrabě 1250 - 1268

Nástupce: Rudolf I.

Předchůdce: Heřman VI.

Veronský markrabě 1250 - 1268

Nástupce: Rudolf I.

Předchůdce: Heřman VI.

Rakouský vévoda Heřman I. 1250 - 1251

Nástupce: Přemysl Otakar II.