Babenberkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rodový znak Babenberků
Dějiny Rakouska
Znak Rakouska
Prehistorie
Doba halštatská
Noricum
Markomani
Sámova říše
Karantánie
Rakouské markrabství
Babenberkové
Rakouské vévodství
Habsburská éra
Habsburkové
Svatá říše římská
Rakouské arcivévodství
Habsburská monarchie
Habsbursko-lotrinská dynastie
Rakouské císařství
Německý spolek
Rakousko-Uhersko
1. světová válka
Atentát na Františka d'Este
Rakousko po 1. světové válce
Německé Rakousko
První Rakouská republika
Rakouský stát
Anšlus
2. světová válka
Rakousko v nacistickém Německu
Rakousko po 2. světové válce
Okupační zóny Rakouska
Rakouská druhá republika

Babenberkové byli první rakouskou vládnoucí dynastií v letech 9761246 pocházející z východních Frank.

Roku 976 udělil Ota II. hraběti Leopoldovi I. (976–994) v léno východní bavorskou marku a v roce 996 je poprvé doložen název Ostarrîchi (čili Rakousko).[1] Počátkem druhé poloviny 11. století začala babenberská markrabata vyvíjet vlastní politiku, která měla za cíl oslabit moc německých císařů na území, které spravovali Babenberkové. To vedlo k tomu, že Leopold II. Babenberský v boji o investituru podporoval papeže, což bylo v rozporu se zájmy tehdejšího německého císaře Jindřicha IV., který problematickou Východní marku daroval svému spojenci, českému knížeti Vratislavu II.. Vratislav II. se snažil toto území vojensky ovládnout ale i přes počáteční úspěchy (vítězství v bitvě u Mailberku 1082) se mu to nepodařilo.

Pro vznik Rakouska byla klíčová vláda Leopolda III. (markrabě rakouský od 1096 do 1136), který si sňatkem s dcerou Jindřicha IV., která byla zároveň vdovou po Fridrichovi Štaufském, zajistil příbuzenství s oběma německými císařskými rody. Svojí další politikou se Leopold pokoušel upevnit pozici svého markrabství. Roku 1125 se na základě příbuzenských vztahů neúspěšně pokusil kandidovat na římskoněmeckého císaře. Leopold III. byl roku 1163 vyhlášen za zemského patrona Rakouska a roku 1485 kanonizován.

Jindřich II. Jasomirgott roku 1143 obdržel do svého léna Bavorsko, toho se však byl nucen vzdát již roku 1156. Vzdání se Bavorska ve prospěch rodu Welfů (Jindřich Lev) přineslo Babenberkům tzv. privilegium minus, kterým obdrželi od císaře Fridricha I. Barbarossy dost rozsáhlá práva mj. i nástupnictví v ženské linii a povýšení markrabství rakouského na rakouské vévodství.

Roku 1192 ovládl Leopold V. Babenberský Štýrsko a poslední Babenberk Fridrich II. Bojovný chtěl povýšit Rakousko na království, ale padl roku 1246 v bitvě na Litavě, čímž vymřeli Babenberkové po meči.

Po smrti posledního mužského člena rodu Fridricha II. začaly vleklé spory vládců okolních zemí o Rakousko. Na čtvrt století (1251–1276) se v zemi prosadil pozdější český král Přemysl Otakar II.

Babenberkové[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen Babenberků v Klosterneuburgu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ostarrîchi 996–1996 Tausend Jahre Name Österreich

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRUNNER, Karl. Österreichische Geschichte 907–1156. Herzogtümer und Marken: vom Ungarnsturm bis ins 12. Jahrhundert. Wien : Ueberreuter, 1994. 560 s. ISBN 3-8000-3521-9. (německy) 
  • DIENST, Heide. Die Babenberger : (976–1246). Stuttgart : Kohlhammer, 2005. 280 s. ISBN 3-17018165-3. (německy) 
  • DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122–1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien : Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy) 
  • HOLTZ, Eberhard; HUSCHNER, Wolfgang. Deutsche Fürsten des Mittelalters : fünfundzwanzig Lebensbilder. Leipzig : Peter Lang, 1995. 439 s. ISBN 3-361-00437-3. (německy) 
  • LECHNER, Karl. Die Babenberger : Markgrafen und Herzoge von Österreich 976–1246. 5. vyd. Wien ; Köln ; Weimar : Böhlau, 1994. 478 s. ISBN 3-205-98229-0. (německy) 
  • POHL, Walter; VACHA, Brigitte. Die Welt der Babenberger : Schleier, Kreuz und Schwert. Graz ; Wien ; Köln : Styria, 1995. 319 s. ISBN 3-222-12334-9. (německy) 
  • SCHEIBELREITER, Georg. Die Babenberger : Reichsfürsten und Landesherren. Wien ; Köln ; Weimar : Böhlau, 2010. 408 s. ISBN 978-3-205-78573-6. (německy) 
  • SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram : Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3.  
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.  
  • ZELLER, Bernhard. Die Babenberger und das Stift Heiligenkreuz im Wienerwald. Heiligenkreuz : Be&Be-Verlag, 2010. 143 s. ISBN 978-3-902694-01-0. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]