Albrecht I. Habsburský

Albrecht Habsburský (iluminace z Norimberské kroniky z roku 1493)

Příbuzenstvo

otec	Rudolf I. Habsburský
matka	Gertruda z Hohenbergu
manželka	Alžběta Goricko-Tyrolská
dcera	Anna Habsburská
dcera	Anežka Habsburská
syn	Rudolf III. Habsburský
syn	Fridrich I. Habsburský
dcera	Alžběta Habsburská
syn	Leopold I. Habsburský
dcera	Kateřina Habsburská
syn	Albrecht II. Habsburský
syn	Jindřich Habsburský
syn	Ota zv. Veselý
dcera	Guta

Albrecht I. Habsburský (červenec 1255 - 1. květen 1308) byl římský král a rakouský a štýrský vévoda, nejstarší syn hraběte a později římského krále Rudolfa I. a Gertrudy z Hohenbergu.

Mládí

Získal zřejmě dobré vzdělání, uměl psát a patrně ovládal i základy latiny. Od roku 1274 jako vladař spravoval Horní země a byl zde i v období otcovy války s českým králem Přemyslem Otakarem II. Téhož roku se také oženil s Alžbětou, dcerou Menharda II. a sestrou Jindřicha Korutanského. Z tohoto spokojeného manželství vzešlo dvanáct dětí.

Samostatná vláda

Roku 1281 se Albrecht stal říšským správcem Rakouska a Štýrské marky a roku 1282 mu otec dal v léno Rakousko, Štýrskou marku, Korutany, Kraňsko a Slovinskou marku, kde měl vládnout společně se svým mladším nezletilým bratrem Rudolfem. Toto dvojvládí brzy narazilo na odpor a bylo 1. června 1283 v Rheinfeldenském rodovém řádu zrušeno a vystřídáno samostatnou vládou Albrechta. V roce 1286 se Habsburkové Korutan zřekli a v léno je dostal Albrechtův tchán Menhard II. Ještě před svou smrti se Rudolf Habsburský pokusil prosadit volbu svého syna Albrechta novým králem. I po Rudolfově smrti (18. července 1291) patřil Albrecht k hlavním kandidátům volby, když jej podporoval především rýnský falckrabí Ludvík. Dne 5. května 1292 byl překvapivě zvolen římskoněmeckým králem hrabě Adolf Nasavský. Rozhodující zásluhu na korunovaci nasavského hraběte mělo české poselstvo v čele s Bernardem z Kamence, které zmařilo očekávanou Albrechtovu volbu.

Albrecht s rodinou (Liber Fundatorum Zwetlensis)

V listopadu 1295 Albrecht vážně onemocněl. Protože lékaři předpokládali, že původcem nemoci je jed, rozhodli se pro drastickou, ale v té době obvyklou léčbu. Aby se zabránilo šíření otravy v organismu a aby z něj vyšly jedovaté látky, byl Albrecht pověšen za nohy. Následkem této léčby přišel o jedno oko, které nevydrželo krevní nával. Dne 23. června 1298 byl kurfiřty sesazen německý král Adolf Nasavský a novým králem byl zvolen Albrecht Habsburský. Brzy poté se nadešel čas k vyřešení sporů o trůn. Rozhodující bitva proběhla 2. července 1298 u Göllheimu, ve které Adolf padl a jeho vojsko se poté rozuteklo.

Boj o uherskou a českou korunu

Stejně jako otec, i Albrecht se pustil do mocenského boje s českými Přemyslovci. Na počátku 14. století totiž drželi tři královské koruny - českou, polskou a uherskou. Opozice v Polsku i Uhrách proti přemyslovskému soustátí rostla. Římskoněmecký král Albrecht se postavil na stranu papeže Bonifáce, který jediný z něj eventuálně mohl udělat císaře (byť s Václavem II. byli dosud spojenci a český král mu pomohl k německé koruně). Václav II. se marně snažil získat vojenskou podporu francouzského krále, který také neměl s papežem dobré vztahy. 31. května 1303 přiřkl Bonifác VIII. svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi z Anjou.

„	Posílaje králi Václavovi (II.) papežovu bullu ze dne 31. máje, připojil (Albrecht I. Habsburský) k ní vyzvání, aby postoupil mu království Uherského i Polského a zemí Krakovské, Míšenské i Chebské, pak aby aneb odevzdal mu stříbrné doly Kutnohorské k užívání na šest let, aneb aby položil pokuty 80.000 hřiven stříbra za desátek říši prý Římské povinný a potud neodvedený...	“
— František Palacký

Král Václav Albrechtovy podmínky rezolutně odmítl s poukazem na svrchovanost své vlády.

Vražda Albrechta I. synovcem Janem Parricidou

V létě roku 1304 se situace v Uhrách stala tak vážnou, že byl Václav II. donucen pro svého syna, uherského krále, společně s vojskem dojet. Nedlouho nato v říjnu 1304 vtrhlo do Čech říšské vojsko v čele s Albrechtem a oblehlo českou pokladnici - Kutnou Horu. Habsburk doufal, že česká šlechta opět zradí svého krále, ale tentokrát byl zklamán a brzy odtáhl s nepořízenou nazpět, aniž by svedl bitvu. Odveta Václava II. nepřišla, protože u něj vypukla plicní nemoc (tuberkuloza) a v roce 1305 zemřel. Brzy Václavově smrti došlo k dohodě mezi Albrechtem a novým českým králem Václavem III. Jediným jeho ziskem se stalo Chebsko, které se vrátilo k Říši jako bývalá zástava, za podmínky zachování všech majetků, které zde čeští králové získali. Naopak Albrecht potvrdil českým králům vládu v Polsku.

Když český král Václav III. byl po své nedlouhé vládě v roce 1306 zavražděn, Albrecht po jeho smrti české země prohlásil za odumřelé léno a udělil je svému synovi Rudolfovi III. (bez ohledu na právo české šlechty zvolit si sami krále). Po Rudolfově brzké smrti v roce 1307 se Habsburkové znovu snažili o získání českých zemí, kterým nyní vládl Jindřich Korutanský, ale tato snaha skončila v roce 1308 Albrechtovou smrtí. Byl zavražděn svým synovcem Janem (Parricidou). Po smrti bylo Albrechtovo tělo převezeno nejdříve do Bruggu a poté do cisterciáckého opatství Wettingen. Nakonec byl v roce 1309 na příkaz nového krále Jindřicha VII. pochován spolu se svým bývalým soupeřem Adolfem Nasavským v katedrále ve Špýru. Na místě vraždy založily Albrechtova vdova Alžbeta a dcera Anežka klášter Königsfelden.

Rok 1308 znamenal ztrátu většiny rodových držav.^[zdroj?] Habsburská moc byla značně otřesena a vůbec nebylo jisté, zda jim budou v léno svěřeny jejich vlastní (rakouské) země, natož země české. Dante Alighieri Albrechta ve své Božské komediii umístil do Očistce a v kapitole o Ráji hovoří o jeho ničení pražského státu.

Odkazy

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.  
• KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493). Praha : Argo, 2003. 254 s. ISBN 80-7203-453-7.  
• MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7021-927-0.  
• NIEDERSTÄTTER, Alois. Österreichische Geschichte 1278-1411. Die Herrschaft Österreich : Fürst und Land im Spätmittelalter. Wien : Ueberreuter, 2001. 519 s. ISBN 3-8000-3526-X. (německy) 
• RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
• SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 

Externí odkazy

• První chemická válka…
• Návrh spojenecké smlouvy mezi Václavem II. a Filipem IV. Francouzským
• (německy) Listina Rudolfa a Albrechta z roku 1282

Předchůdce: Adolf Nasavský

Římskoněmecký král 1298 – 1308

Nástupce: Jindřich VII. Lucemburský

Předchůdce: Rudolf I. Habsburský

Rakouský vévoda 1282 – 1308

Nástupce: Fridrich I. a Leopold I.

Předchůdce: Rudolf I. Habsburský

Štýrský vévoda 1282 - 1308

Nástupce: Fridrich I. a Leopold I.