Ludmila Vaňková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
manžel Josef Paukert
švagr Bohumil Gregor
Ludmila Vaňková
(Svět knihy 2009)

Ludmila Vaňková, vlastním jménem Paukertová (* 9. května 1927, Praha) je česká prozaička a autorka románů zejména s historickou tematikou.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako druhá dcera do pražské rodiny vrchního ředitele Národní banky JUDr. Václava Vaňka. Ten byl však roku 1942 popraven gestapem. Zatímco její sestra Blanka Vaňková absolvovala operní zpěv na Pražské konzervatoři, ona sama vystudovala sociologii a psychologii na Universitě Karlově. Roku 1948 byla z FF UK z politických důvodů vyloučena (členkou Národní sociální strany), a doktorát dokončila až po více než dvaceti letech (1971, práce Člověk a kniha).

Měla vřelý vztah k divadlu. Po absolvování reformního reálného dívčího gymnázia roku 1945 studovala Pražskou konzervatoř, kterou však nedokončila. Později se neúspěšně hlásila na DAMU, nadále však působila v ochotnickém divadle. Jejím spisovatelským debutem se stala divadelní hra Princezna a šašek, kterou publikovala roku 1954 v časopise Divadlo.

Nejprve pracovala jako sekretářka v různých nakladatelstvích; Evropský literární klub, Československý spisovatel, a později v redakci časopisů Nový život a Divadlo.

V letech 1964–1972 byla redaktorkou nakladatelství Albatros. Roku 1968 vstoupila do KSČ, ale následujícího roku ze strany vystoupila. V letech 19731977 tak pracovala jako výhybkářka v železniční stanici Karlštejn.

V letech 1968–1969 publikovala v časopise Tvář úryvky z díla Skrytý život Salvatora Dalího, které začala překládat na žádost někdejších avantgardních výtvarníků ze skupiny Devětsil (kniha později vyšla u NLN).

V redakci Československého spisovatele se seznámila se svým budoucím manželem, výtvarníkem Josefem Paukertem (syn Jan Paukert je programátorem a příležitostným hudebním skladatelem; filmy Dům pro dva, Maseba, Návštěvníci aj., dcera Ludmila je překladatelkou).

Po roce 1990 byla členkou městského zastupitelstva v Řevnicích.[2]

Stručné shrnutí díla[editovat | editovat zdroj]

Píše zejména dobrodružné historické romány, často lyricky laděné. Historie sice zaznamenává lidské osudy a jejich hrdinské skutky, příliš ale nevypovídá o jejich osobních, natož milostných, životech.

Respektuje doložená historická fakta. Nejde jí ale o suché ztvárnění určité epochy. Snaží se především o poutavé vylíčení osobních dramat hrdinů, která jsou často určována jedním dominantním rysem (láska, politická ctižádost, nezkušenost mládí...). Dokáže mistrně skloubit soukromé osudy postav (historicky doložených i fiktivních) s dějinným pozadím. Často používá vnitřní monology, díky nimž se charaktery postav stávají složitějšími. Autorka tak umožňuje čtenáři obvyklé školní "busty" (Karel IV. apod.) poznat i po lidské stránce, byť fiktivní.

V jejích románech se tak dozvídámé mnohé historicky věrné detaily, motivace hrdinů je ovšem pouhou autorčinou fikcí. Řada prací je řazena do literatury science-fiction.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Zrození království
    • Příběh mladšího bratra (1169-1190) - příběh budoucího českého krále Přemysla Otakara I. Odehrává se v době častých bojů mezi jednotlivými přemyslovskými knížaty o český trůn. Přemysl původně podporuje staršího bratra Bedřicha, po jeho smrti se ale začne ubírat vlastní cestou.
    • Kdo na kamenný trůn (1190-1198) - Čtenář sleduje Přemysla při jeho dobrodružstvích ve Svaté zemi. V jeho rodné zemi mezitím probíhají tvrdé boje o moc mezi Přemyslovci, kteří se střídají na trůně, a Čechy se dostávají do těžké krize.
    • Cestou krále (1198-1213) - Sledujeme Přemysla Otakara I. v době největší slávy. Stává se králem a obratně využívá situace v Říši, aby České království pozvedl mezi velmoci. V osobním životě dává přednost uherské princezně Konstancii před první manželkou Adlétou.
  • Lev a Růže (tetralogie)
    • Král železný, král zlatý (1231-1278) - vzestup, úspěchy a dobrodružný život Přemysla Otakara II.
    • Zlá léta (1278-1283) - líčí období po bitvě na Moravském poli. Václav II. je nezletilý, vládne za něj bratranec Ota Braniborský a zemi drancují Braniboři. Svou moc upevňuje Záviš z Falkenštejna. V pozadí událostí se odehrává příběh Falkenštejnovy dcery Ulriky.
    • Dědici zlatého krále (1283-1290) - vrcholí spory mezi králem a mocnou jihočeskou šlechtou. Hlavním tématem je konfliktní ambivalentní vztah Václava II. a Záviše z Falkenštejna. Ústřední motiv doplňuje dokončení milostného příběhu Ulriky z Falkenštějna a Hynka z Lichtemburka z předchozí knihy.
    • Žebrák se stříbrnou holí (1291-1304) - závěrečný díl. Vyvrcholení vlády Václava II., kterému se díky stříbru a obratné politice podařilo vytvořit středoevropskou říši tří království.
  • Lucemburská trilogie
    • První muž království (1309-1316)
    • Rab z Rabštejna (1316-1320)
    • Roky před úsvitem (1320-1325)
  • Orel a Lev (hexalogie)
    • Cval rytířských koní (1330-1339)
    • Dvojí trůn (1340-1346)
    • Orel a had (1346-1355)
    • Od moře k moři (1355-1362)
    • Druhá císařovna (1362-1368)
    • Dotkni se nebe (1368-1378)
  • Rozděl a panuj
    • Ty jsi dědic svého otce (1378-1386)
    • Jsme jedné krve (1387-1396)
    • Vězení pro krále (1396-1403)
  • Naprsquaw (o životní družce buditele V. Náprstka)
    • Čas voní dálkou
    • Země svobodných, domov smělých
  • Čas čarodějů (fantasy)
  • Černá sága
  • Domeček na Vesuvu
  • Genesis (sci-fi román)
  • Léč pana z Rožmberka
  • Mosty přes propast času (1971) - historická próza se sci-fi prvky[1]
  • Pán stříbrné růže
  • Princezna a šašek (veršovaná pohádková hra)
  • Stříbrný jednorožec
  • Válka růží
  • Žena pro třetího krále
  • Dítě z Apulie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha, Jinočany : AFSF, H&H, 1995. ISBN 80-85390-33-7, ISBN 80-85787-90-3. Kapitola Ludmila Vaňková, s. 391.  
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Vaňková, Ludmila, s. 232.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]