Česká strana národně sociální

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o původní národně socialistické straně. O politické straně založené v roce 2005 pojednává článek Česká strana národně socialistická.
Česká strana národně sociální
Zkratka: ČSNS
Datum založení: 4. dubna 1897
Předseda: Michal Klusáček
Sídlo: Praha; doručovací adresa: Kotorská 18, Praha 4, 140 00
Ideologie: Levý střed
Národní socialismus (1. republika)
Národní liberalismus (90. léta)
konzervatismus (90. léta)
separatismus (v období Rakouska-Uherska)
Evropská strana: žádná
Politická skupina EP: žádná
Stranické noviny: České slovo, později Svobodné slovo
Barvy: Modrá, červená, bílá
Volební výsledek: 0,00 % (PSP ČR 2010)
Zisk mandátů ve volbách
Zastupitelstva obcí
26 / 62178
[p 1][1]
Oficiální web
[1]

Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko

Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.

První republika

Po vzniku Československa na svém 8. sjezdu (30. 3. – 1. 4. 1918) přijala název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Díky vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.

V roce 1923 byli vyloučeni ze strany radikální levicoví členové, kteří vytvořili Neodvislou socialistickou stranu dělnickou.

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 19181926 a 19291938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.

Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (fašistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.

Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).

2. světová válka a po válce[editovat | editovat zdroj]

Během války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS. Nacisty byla dokonce odsouzena k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.

V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 18,37 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi [2].

Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vlastislavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Poúnorový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Historická budova Melantrichu, vydavatelství ČSS

V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.[zdroj?] V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[3]

Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.

Polistopadový vývoj[editovat | editovat zdroj]

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, kvůli vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) na stranu Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD-LSNS), toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Charakteristika a současnost[editovat | editovat zdroj]

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. V současné době je ekonomická situace strany velmi špatná (strana je od roku 2003 v konkurzu). Rovněž volební výsledky velmi slabé. Předsedou strany byl od roku 2003 podnikatel Jaroslav Rovný, od roku 2012[4] Ing. Michal Klusáček. Strana se zúčastňuje politického života zejména na regionální úrovni a rovněž voleb do Evropského parlamentu.

Strana se profiluje jako strana národní a sociální, jako strana středová a strana pro střední stav. Těžištěm programu a zaměřením strany je zdravý nacionalismus a eurorealismus, strana ostře vystupuje především proti požadavkům sudetských Němců. Strana se však distancuje od všech projevů extrémismu, ať již levicového (komunismus) nebo pravicového (fašismus, nacismus). Odmítá být spojována s ultrapravicovými seskupeními typu Národní strana, Dělnická strana nebo Národní odpor. V dnešní době je spíše liberální a změnila i svůj postoj k EU.

Poté, co se strana dostala do konkurzu, rozhodla Ústřední rada o založení nové strany, to se uskutečnilo v prosinci 2005. Strana byla založena jako Česká strana národně sociální 2005 a 4. března 2006 přejmenována na Česká strana národně socialistická (zkratka zůstala stejná ČSNS 2005). Formálně však tato strana nemůže být právním nástupcem ČSNS, která nadále existuje, byť je stále v konkurzním řízení.

Předsedové strany[editovat | editovat zdroj]

Přehled názvů strany[editovat | editovat zdroj]

  • Strana národních dělníků (1897 - 1898)
  • Česká strana národně sociální (18981914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (19181926)
  • Československá strana národně socialistická (19261938, 19451948)
  • Československá strana socialistická (19481993)
  • Liberální strana národně sociální (19931996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (19961997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

Jiné strany podobného nebo stejného jména[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky ČSNS[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet
hlasů
Hlasy
v %
Počet mandátů
1920 500 821 8,1 % 24
1925 609 153 8,5 % 28
1929 767 328 10,4 % 31
1935 755 872 9,2 % 28
1946 1 298 917 18,37 % 55
1990 192 922 2,68 % 0
19921 421 988 6,52 % 16
1996 2 124 165 2,05 % 0
1998 17 185 0,29 % 0
2002 38 655 0,81 % 0
20063 - - -
20104 295 0,00 % 0
  • 1V rámci Liberálně sociální unie
  • 2Strana kandidovala v koalici: Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální
  • 3Strana se voleb nezúčastnila.
  • 4Strana kandidovala pouze v Praze

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Strana získala 20 mandátů na samostatných kandidátkách. Dále získala celkem 6 mandátů v rámci společné kandidátky ve sdružení s Nezávislými kandidáty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno : Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0.  
  • PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa : Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=7&xnumnuts=0&xstat=0&xvyber=1
  2. KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha : Melantrich, 1948. (čeština) 
  3. BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha : Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
  4. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran Vyhledávání na webu MVCR
  5. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]