Volby do parlamentu Československé republiky 1935

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Volby do Národního shromáždění Československé republiky se konaly 19. května 1935.

Průběh voleb[editovat | editovat zdroj]

Šlo v pořadí o 4. a zároveň poslední parlamentní volby (dříve 1920, 1925, 1929) během první republiky.

Volební kampaň[editovat | editovat zdroj]

Volební kampaň v pojetí jednotlivých stran se výrazně lišila. Strany vládní se prezentovaly jako jistota a poukazovaly na své úspěchy z předchozích let působení v koalici, byť se nevyhýbaly útokům na koaliční partnery. Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská do voleb šla jako opoziční, ale deklarovala zájem o vstup do povolební koalice. Národní obec fašistická a v menší míře i Národní sjednocení se prezentovaly jako zásadová opozice a deklarovaly snahu o výraznou změnu politického systému Československa. Sudetoněmecká strana a Komunistická strana Československa byly v tomto ohledu rovněž výrazně opoziční, ale ani tyto formace otevřeně nevystupovaly protistátně (z obav před úředním zákazem).

Sudetoněmecká strana se v rámci kampaně odlišovala využíváním náročných způsobů agitace včetně pochodů, bombastické dramaturgie mítinků. V některých etnicky převážně německých pohraničních oblastech českých zemí se objevily i případy nátlaku a zastrašování voličů. Na tyto případy si stěžovala zejména Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR a Komunistická strana Československa.[1]

Volební systém[editovat | editovat zdroj]

Krátce před volbami došlo zákonným rozhodnutím stran vládní koalice k mírné korekci volebního systému. Původním záměrem bylo jisté zpřísnění prahu pro přidělení mandátů v Národním shromáždění. S ohledem na polskou a židovskou menšinu (Židovská strana) se ale počítalo s výjimkou pro strany etnických menšin, které měly méně než 300 000 příslušníků, kde se naopak plánovalo změkčení kritérií (celostátně jim mělo stačit 50 000 hlasů do poslanecké sněmovny a 60 000 do senátu). Česká nacionalistická pravice (Národní sjednocení) proti takovémuto zvýhodňování některých menšin ale protestovalo. Koalice nakonec tento záměr opustila. Nakonec tak došlo k mírnější modifikaci. Byl zrušen požadavek zisku tzv. základního mandátu v 1. skrutiniu zavedený před volbami v roce 1925, ale mandáty v parlamentu se měly přidělovat jen kandidátním listinám, které získaly buď v jednom volebním kraji 20 000 hlasů nebo celostátně 120 000 hlasů. Motivací bylo pomoci aktivistickým německojazyčným politickým stranám, které se nyní kvůli nástupu SdP obávaly dramatického propadu voličské podpory (BdL nebo Německá křesťansko sociální strana lidová). Nová úprava vedla k spojování některých menších politických formací do účelových volebních koalic či k jejich koalování s velkými politickými stranami. Takto například Židovská strana kandidovala společně se sociálními demokraty. Významným rozdílem oproti předchozím volbám také bylo spojení termínu voleb do dolní a horní komory do jednoho dne.[2][3] 26. května, tedy týden po parlamentních volbách, proběhly rovněž volby do okresních zastupitelstev a volby do zemských zastupitelstev.

Volební účast byla povinná a za neúčast u voleb hrozila sankce. Toto v kombinaci s pocitem, že jde o významné volby, vedlo k vysoké účasti. Voleb se nezúčastnilo jen 646 500 voličů, tedy 7,2 %. Nejvyšší míru volební absence měly některé okresy na východě státu a pak také v etnicky převážně německém pohraničí českých zemí.[4]

Dopad voleb[editovat | editovat zdroj]

Voleb se účastnilo 16 stran a koalicí, z nich mandáty získalo 14.[5] Zvoleno bylo 300 poslanců a 150 senátorů.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1935.

Celostátním vítězem voleb do dolní i horní komory se stala Sudetoněmecká strana, která do poslanecké sněmovny získala o víc než 70 000 víc hlasů než druhá v pořadí Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Kvůli systému skrutinií a přerozdělování mandátů a rovněž kvůli jiné váze voličského hlasu v jednotlivých krajích (počet hlasů nutných pro zisk jednoho mandátu se kraj od kraje výrazně odlišoval) ovšem nejvíce mandátů získali agrárníci. V českých zemích bylo vítězství SdP ještě výraznější a celostátní výsledky agrárníků tak do značné míry závisely na jejich dobrém výsledku ve východních zemích ČSR. V českých zemích SdP získala hlasy cca 67 % etnicky německých voličů, zatímco zbylé tři umírněné německé strany jen 33 % (hlasy německých voličů pro primárně supraetnické nebo neněmecké strany jako KSČ jsou v tomto součtu opomenuty). Neúspěchem naopak volby skončily pro dvě etnicky české nacionalistické formace - Národní sjednocení a NOF. Radikální česká pravice sice o něco zvýšila svůj volební zisk, ale zůstala početně nevýznamnou politickou silou. Průměrných výsledků dosáhly obě socialistické koaliční strany (sociální demokraté a Československá strana národně socialistická).[6]

Vítězi voleb podle jednotlivých zemí ČSR se stala SdP (Čechy), Československá strana lidová (Moravskoslezská země), Autonomistický blok (Slovensko) a KSČ (Podkarpatská Rus).[7]

Podrobnější informace naleznete v článku třetí vláda Jana Malypetra.

V důsledku voleb ztratila dosavadní vládní koalice svou většinu (disponovala nyní 149 z 300 mandátů). V důsledku voleb podala demisi dosavadní druhá vláda Jana Malypetra a zformovala se Třetí vláda Jana Malypetra. V nové vládě zasedla Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, čímž kabinet obnovil svou parlamentní většinu. Premiér Malypetr měl ale původně větší ambice. Pokus získat pro účast ve vládě HSĽS, ale selhal na požadavku této strany na okamžité zavedení autonomie Slovenska. Rovněž Německá křesťansko-sociální strana lidová vstup do koalice odmítla a preferovala nadále pozici nevyhraněné politické síly stojící mezi německými aktivistickými stranami a SdP. Právě SdP v týdnech po volbách rozehrála pokus o změnu své pozice v politickém systému. Její předák Konrad Henlein ubezpečil prezidenta Masaryka ohledně své loajality a premiérovi Malypetrovi adresoval prohlášení, ve kterém vyslovil názor, že výsledky voleb ospravedlňují zahrnout SdP do koalice namísto početně oslabených aktivistických stran. Když na prvním zasedání 18. června byl předsedou sněmovny zvolen Bohumír Bradáč, hlasovali pro něj i poslanci SdP. Zatímco v analogické volbě předsedy horní komory, kterým se stal sociální demokrat František Soukup, senátoři SdP pro tohoto politika nehlasovali, čímž dali najevo, že by byli ochotni vstřícně spolupracovat pouze s nesocialistickými československými stranami.[8]

Posun vyvolaly volby i v KSČ. Pod dojmem posílení SdP se komunisté začali smířlivěji vyjadřovat k stávajímu státnímu zřízení v Československu. V parlamentním projevu pak Jan Šverma naznačil, že KSČ oceňuje demokratické zřízení jako takticky vhodný politický systém pro organizování dělnické třídy a v téže době se vyjádřil také smířlivě k otázce obrany ČSR v případě napadení nacistickým Německem. Šlo ale zatím jen o dočasný obrat, kvůli kterému pak Šverma po jistou dobu čelil kritice v rámci mezinárodního komunistického hnutí.[8]

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Celostátní výsledky[editovat | editovat zdroj]

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů Předseda
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana[9][10][11]
1 249 530
15,18 %
44
Konrád Henlein
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu[12]
1 176 593
14,29 %
45
Rudolf Beran
Československá sociálně demokratická strana dělnická a Židovská strana[13]
1 034 774
12,55 %
38
Antonín Hampl
Komunistická strana Československa[14]
849 509
10,32 %
30
Klement Gottwald
Československá strana národně socialistická[15]
755 880
9,18 %
28
Václav Klofáč
Československá strana lidová[16]
615 877
7,48 %
22
Jan Šrámek
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu)
564 273
6,86 %
22
Národní sjednocení[17] Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana[18]
456 353
5,57 %
17
Karel Kramář
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská[19]
448 047
5,44 %
17
Rudolf Mlčoch
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR[20]
299 942
3,64 %
11
Ludwig Czech
Zemská křesťansko-socialistická strana, Maďarská národní strana, Spišská německá strana[21]
291 831
3,55 % 9
Národní obec fašistická[22]
167 433
2,04 %
6
Radola Gajda
Německá křesťansko-sociální strana lidová[23]
162 781
1,98 % 6
Friedrich Stolberg
Německý svaz zemědělců[24]
142 399
1,73 % 5
Franz Spina
Ostatní -
celkem účast (91,85%)
8 231 412
100 % 300

Výsledky podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Výsledky voleb v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Strana Počet hlasů  %
Sudetoněmecká strana[25]
918 434
21,50
Československá sociálně demokratická strana dělnická
549 578
12,87
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
541 578
12,69
Československá strana národně socialistická
494 478
11,58
Komunistická strana Československa
384 786
9,01
Národní sjednocení
323 916
7,63
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
274 673
6,43
Československá strana lidová
255 395
5,98
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
217 570
5,09
Německý svaz zemědělců
105 333
2,47
Německá křesťansko-sociální strana lidová
90 303
2,11
Národní obec fašistická
87 387
2,05
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
14 257
0,33
Národní sjednocení úředních zřízenců
8 124
0,19
Hospodářská strana dlužníků
3 068
0,07
celkem
4 270 905
100

Výsledky voleb v zemi Moravskoslezské[editovat | editovat zdroj]

Strana Počet hlasů  %
Československá strana lidová[25]
315 567
15,58
Sudetoněmecká strana
302 006
14,92
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
287 567
14,20
Československá sociálně demokratická strana dělnická
269 089
13,29
Československá strana národně socialistická
198 197
9,79
Komunistická strana Československa
174 574
8,62
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
122 703
6,06
Národní sjednocení
77 975
3,85
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
75 791
3,74
Německá křesťansko-sociální strana lidová
72 478
3,58
Národní obec fašistická
47 437
2,34
Německý svaz zemědělců
36 814
1,82
Autonomistický blok
28 588
1,41
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
12 615
0,62
Národní sjednocení úředních zřízenců
3 546
0,18
celkem
2 024 947
100

Výsledky voleb do Senátu[editovat | editovat zdroj]

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů
Sudetoněmecká strana 1 092 255 15,01 % 23
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 1 042 924 14,33 % 23
Československá sociálně demokratická strana dělnická 910 252 12,51 % 20
Komunistická strana Československa 740 696 10,18 % 16
Československá strana národně socialistická 672 126 9,24 % 14
Československá strana lidová 557 684 7,66 % 11
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu) 495 166 6,80 % 11
Národní sjednocení 410 095 5,64 % 9
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová 393 732 5,41 % 8
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 271 097 3,73 % 6
Zemská křesťansko-socialistická strana, Maďarská národní strana a Spišská německá strana 259 832 3,57 % 6
Ostatní strany 431 194 5,93 % 3
celkem
7 277 053
100 % 150

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 2. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha : Libri, 2002. Dále jen: Kárník. ISBN 80-7277-031-4. S. 489-491. (česky) 
  2. Borek, D.: Židovské strany v politickém systému Československa 1918-1938, Moderní Dějiny, 11. svazek. Praha : Historický ústav, 2003. ISBN 80-7286-053-4. (česky) 
  3. Kárník. s. 491-496
  4. Kárník. s. 494-495
  5. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/publ/4219-06-1920_az_1935 Volby do Národního shromáždění 1920 až 1935 - Český statistický úřad
  6. Kárník. s. 498-501
  7. Kárník. s. 500
  8. a b Kárník. s. 551-557
  9. Kandidátní listiny pro volbu do Poslanecké sněmovny [online]. czso.cz, [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. (česky) 
  10. Oficiální název kandidátní listiny Sudetendeutsche Partei (für das Karpathengebiet: Karpathendeutsche Partei), Vorsitzender Konrad Henlein
  11. Kárník. s. 496
  12. Oficiální název kandidátní listiny Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu zakladatel Antonín Švehla (Domovina domkářů a malorolníků, Slovenská rolnická jednota, Sdružení ruských zemědělců, Československý domov majitelů domů a domků, odborová jednota republikánských zaměstnanců a Odborové sdružení, Ústřední sdružení úředníků, učitelů a zřízenců)
  13. Oficiální název kandidátní listiny Československá sociálně-demokratická strana dělnická
  14. Oficiální název kandidátní listiny Komunistická strana Československa (sekce Komunistické internacionály)
  15. Oficiální název kandidátní listiny Československá strana národně socialistická (předseda Václav Klofáč) na Podkarpatské Rusi Ruská národní jednota, Karpatoruská strana národněsocialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana malozemědělců a bezzemků
  16. Oficiální název kandidátní listiny Československá strana lidová
  17. bývalá Československá národní demokracie, Národní fronta a Národní liga
  18. Oficiální název kandidátní listiny Národní sjednocení předseda Karel Kramář spolu s Ruským blokem: Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana
  19. Oficiální název kandidátní listiny Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
  20. Oficiální název kandidátní listiny Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik
  21. Oficiální název kandidátní listiny Christlichsoziale Landespartei, Magyar Nemzeti Párt, Einheit des bodenständigen Deutschtums in Slovensko und Podkarpatská Rus und Sudetendeutsche
  22. Oficiální název kandidátní listiny Národní obec fašistická, předseda Rudolf Gajda
  23. Oficiální název kandidátní listiny Deutsche Christlich-soziale Volkspartei
  24. Oficiální název kandidátní listiny Bund der Landwirte, politische Partei des christlich-deutschen Landvolkes
  25. a b Kárník. s. 498

Související články[editovat | editovat zdroj]