Národní obec fašistická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národní obec fašistická
Logo
ZkratkaNOF
Datum založení1926
Datum rozpuštění1939 (sloučení s Národním souručenstvím)
PředsedaRadola Gajda
Ideologiefašismus
antikomunismus
antisemitismus
panslavismus
Politická pozicekrajní pravice
Mládežnická org.Junáci NOF
Stranické novinyFašistické listy
Národní věstník
SloganBlaho vlasti budiž nejvyšším zákonem
Barvy
     černá
Volební výsledek2,04 % (NS RČS 1935)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní obec fašistická (NOF) byla česká fašistická politická strana, která působila v období 1. republiky, 2. republiky a Protektorátu Čechy a Morava.[1]

Národní obec fašistická byla založena v roce 1926. V jejím čele stanul bývalý představitel Československých legií v Rusku, účastník bitvy u Zborova a bývalý náčelník československého generálního štábu Radola Gajda[2], který ve funkci vůdce strany zůstal až do připojení k Národnímu souručenství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Strana nikdy nedosáhla významného politického vlivu, v parlamentních volbách v roce 1929 kandidovala jako součást Ligy proti vázaným kandidátním listinám, která získala tři poslanecké a jeden senátorský mandát. Ve volbách v roce 1935 kandidovala NOF samostatně a získala šest poslaneckých mandátů (167 433 hlasů).[3]

Národní obec fašistická se inspirovala italským fašismem, který přizpůsobovala českým podmínkám. Požadovala silný národní stát založený na korporativním principu, vystupovala též výrazně protiněmecky a protižidovsky. V roce 1935 se stavěla proti volbě Edvarda Beneše prezidentem republiky a v době Mnichovské krize vystupovala za obranu republiky proti nacistickému Německu.

Druhá republika[editovat | editovat zdroj]

V době druhé republiky se NOF stala 20. listopadu 1938 součástí Strany národní jednoty, ale stále si zachovávala svou organizační strukturu. K zániku došlo v roce 1939 sloučením do Národního souručenství. Gajda se stáhl do ústraní na svůj statek na Strakonicku a finančně podporoval emigraci českých vojáků do Polska.[4] Někdejší významný funkcionář NOF Zdeněk Zástěra se zapojil přímo do protiněmeckého odboje, což ho stálo život, když v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře.[5] V době Protektorátu Čechy a Morava vznikla z některých členů kolaborantská organizace téhož jména, která však nehrála významnější roli a byla v roce 1943 nacisty zakázána na popud ministra Emanuela Moravce.

Po druhé světové válce nebyla a nesměla být Národní obec fašistická obnovena.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volební leták Národní obce fašistické

Volby do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Předseda strany československý generál Radola Gajda, portrét Sándor Bortnyik
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
19291 70 875 0,9 % 3 mandáty
1935 167 433 2,04 % 6 mandátů

1 NOF vytvořilo spolu s Radikální stranou – slovanskými socialisty (později Národní liga, uskupení kolem Jiřího Stříbrného) a několika dalšími malými uskupeními (Svaz nájemníků, Strana domkářů, malorolníků a hospodářských jednot, Družina válečných poškozenců, Jednota československého domova, Odborové sdružení hudebníků) volební koalici pod názvem „Liga proti vázaným kandidátním listinám“.

Volby do zemských sněmů v roce 1935[6][editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
Čechy 68 480 ? 1 mandát
Morava a Slezsko 33 070 ? 0 mandátů
Slovensko 26 461 ? 0 mandátů

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Klimek, A., Hofman, P.: Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda. ISBN 80-7185-033-0
  2. V.L.Vodák: NOF a její vůdce Radola Gajda, 1934. 70 str.online na archive.org
  3. Klimek, A., Hofman, P.: Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda. ISBN 80-7185-033-0, str. 263
  4. Klimek, A., Hofman, P.: Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda. ISBN 80-7185-033-0, str. 281
  5. Nakonečný, Milan: Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001, ISBN 80-86183-24-6, str. 137
  6. Demokracie znovu posílena. Český směr. 28. 5. 1935, roč. 37, čís. 123, s. 1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]