Volby do parlamentu Československé republiky 1925
Volby do parlamentu Československé republiky 1925 se konaly 15. listopadu 1925.[1]
Obsah |
Průběh voleb [editovat]
Šlo o v pořadí druhé parlamentní volby do Národního shromáždění republiky Československé a první, v nichž se volilo na celém území ČSR.
Cesta k volbám [editovat]
V roce 1924 prožívalo Československo fázi stabilizace politických a hospodářských problémů. Ochabovala i nacionalistická agitace. Mezi politiky Němců v českých zemích se objevovaly náznaky možnosti vládní spolupráce. V tomto smyslu se vyjádřil roku 1924 na sjezdu Německé demokratické svobodomyslné strany její předák Bruno Kafka. Sondáže ohledně zapojení německých stran zahajoval i prezident Masaryk a premiér Antonín Švehla.[2]
Řádné parlamentní volby do poslanecké sněmovny měly proběhnout na jaře 1926 (do senátu až na jaře 1928), ale vládní koalice se rozhodla využít ekonomické stabilizace. Uvnitř koalice navíc pokračovaly spory mezi pravicí a levicí Československá sociálně demokratická strana dělnická v květnu 1925 odmítla projekt zavedení obilních cel, která prosazovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Ve prospěch vypsání voleb hovořila i situace na radikální levici, protože Komunistická strana Československa procházela fází frakčních sporů, kdy z ní byl vyloučen Josef Bubník a jeho stoupenci a v řadách vládních politiků opadaly obavy z masivního nástupu komunistů ve volbách.[3]
Dopady voleb [editovat]
Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Jan Malypetr, volba předsedy senátu se naopak zbrzdila. Tento post pro sebe požadovaly socialistické strany (socialisté a sociální demokraté) ale i lidovci. Provizorně tak bylo zvoleno předsednictvo senátu, respektive kromě malých změn ponecháno předsednictvo z předchozího volebního období. Teprve v únoru 1926 pak byl předsedou zvolen socialista Václav Klofáč. Po rozpadu vládní koalice a odchodu levice (viz níže) pak byla volba provedena nově v listopadu 1926 a předsedou horní komory se stal lidovec Mořic Hruban.[4]
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1925.
Výsledky voleb znamenaly stabilizaci politického spektra. KSČ se sice těsně stala nejsilnější politickou stranou v českých zemích, ale celostátně skončila až druhá. Na prvním místě skončili agrárníci. Z následků rozkolu z počátku 20. let se zotavily i sociálně demokratické strany (československá sociální demokracie i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR). Ztratily sice své dominantní postavení na politické scéně z voleb roku 1920 (v této pozici je vystřídala agrární strana), ale zastavily propad své podpory. Oslabily nacionalistické síly. Vnitřním pnutím totiž krátce před volbami prošla Československá národní demokracie, z níž se odtrhlo prohradní liberální křídlo a pod názvem Národní strana práce neúspěšně kandidovalo v nadcházejících volbách. Podobný trend panoval i v německém politické táboře, kde poměrem cca 3:1 zvítězily stavovské, pragmatické a spolupráci s ČSR nakloněné formace (i zde uspěli agrárníci - Německý svaz zemědělců), zatímco Německá národní strana výrazně ztratila. Úspěchem byly volby i pro strany katolické (Československá strana lidová se stala třetí nejsilnější politickou stranou ve státě).[5]
V důsledku voleb ovšem došlo k ztrátě parlamentní většiny dosavadní celonárodní koalice (první vláda Antonína Švehly). Disponovala 146 mandáty z 300. Antonín Švehla coby předák agrárníků a nejsilnější strany v ČSR začal proto jednání o rozšíření stávajícího vládního tábora. To se podařilo, když do něj přibyla Československá živnostensko-obchodnická strana. Pokus, aby se do koalice přidala i Slovenská ľudová strana ale nebyl úspěšný. Pomalu postupovalo vyjednávání s národními demokraty, jejichž předseda Karel Kramář odmítal nabízená ministerská křesla. Po několika týdnech neúspěšných průtahů prezident Masaryk povolal z Brna Jana Černého s cílem zahájit přípravy na vytvoření úřednické vlády (Černý již předtím ve 20. letech jednu takovou úřednickou vládu vedl). Vzhledem k riziku nahrazení politické vlády úřednickým kabinetem se ale pak jednání o nové vládě rychle posunula a ještě během prosince 1925 byla představena nová vláda (druhá vláda Antonína Švehly). Ta se ovšem brzy rozpadla a roku 1926 ji nejprve nahradil dočasně úřednický kabinet Jana Černého a pak třetí vláda Antonína Švehly (panská koalice), která na půdorysu výsledků voleb z roku 1925 utvořila československo-německou pravicovou koalici.[6]
Graf výsledků [editovat]
Volby do Poslanecké sněmovny [editovat]
Je uvedeno pořadí, název strany, procentuální vyjádření získaných hlasů a počet přidělených mandátů (celkem 300).
Výsledky hlasování (největší strany) [editovat]
Celkové výsledky hlasování [editovat]
Kompletní přehled výsledků všech kandidujících stran uveřejněný 17. listopadu 1925 v denním tisku (drobné odchylky od běžně uváděných dat patrně souvisí s postupným dopočítáváním volebních zisků v následujících dnech a týdnech).[7]
Volby do Senátu [editovat]
Strany se utkaly o 150 senátorských míst.
- 1. Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 23 mandátů
- 2. Komunistická strana Československa 20 mandátů
- 3. Československá strana lidová 16 mandátů
- 4. Československá sociálně demokratická strana dělnická 14 mandátů
- 5. Německý svaz zemědělců 12 mandátů
- 6. Slovenská ľudová strana 12 mandátů
- 7. Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 9 mandátů
- 8. Československá národní demokracie 7 mandátů
- 9. Německá křesťansko sociální strana lidová 7 mandátů
- 10. Československá živnostensko-obchodnická strana 6 mandátů
- 11. Německá strana národní 5 mandátů
- 12. Německá národně socialistická strana dělnická 3 mandáty
Ostatní strany a nezávislí získali po jednom mandátu.
Citát [editovat]
„Přes 90 % občanstva zúčastnilo se volebního aktu, jistě výkon, který svědčí o velké kulturní vyspělosti. Občanstvo naše hlasovalo nikoli proto, aby provedlo demonstraci, nýbrž aby jasně řeklo, že od zvolených poslanců a senátorů žádá pozitivní práci v Parlamentě. Po této stránce jsou vykonané volby výmluvným svědectvím reálného smýšlení našeho lidu, stejně jako jsou výmluvným dokladem dobrých výsledků práce konzolidační a důkazem vzorného klidu a pořádku ve státě.“ Antonín Švehla
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. s. 399. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 370-372. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 372-375. (česky)
- ↑ Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz, [cit. 2012-03-06]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 376-380. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 380-382. (česky)
- ↑ Konečné výsledky nedělních voleb do sněmovny. Obrázkový večerník Národ. listopad 1925, roč. 65., čís. 18, s. 1. Dostupné online.
Externí odkazy [editovat]
- Získané hlasy a mandáty podle volebních krajů a zemí v roce 1925
- Přehledné výsledky voleb do Senátu
- Přehled událostí volebního období (1925-1929)
