Antonín Švehla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Švehla Dr. h. c.
Antonín Švehla.jpg
Ve funkci:
7. října 1922 – 18. března 1926
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce Edvard Beneš
Nástupce Jan Černý
Ve funkci:
12. října 1926 – 1. února 1929
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce Jan Černý
Nástupce František Udržal

Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 15. září 1920
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce nikdo (funkce vznikla)
Nástupce Jan Černý

Ve funkci:
21. října 1909 – 12. prosince 1933
Předchůdce Josef Žďárský
Nástupce pozice neobsazena

Narození 15. dubna 1873

Hostivař
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 12. prosince 1933 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko  Československo
Národnost česká
Politický subjekt Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

Antonín Švehla (15. dubna 1873 Hostivař[1]12. prosince 1933 Praha) byl československý politik, který se stal předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Švehla se narodil ve vsi Hostivař (dnes součást Prahy) v selské rodině. V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství. Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců a v roce 1906 spoluzakládal časopis Venkov. V letech 19081913 působil jako poslanec českého zemského sněmu. Od roku 1909 byl v Agrární straně předsedou výkonného výboru. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru.

Pomník Antonína Švehly v Praze
Před urnou vzpomínáme

28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října. Od 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Švehla se také podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád, a to v obdobích 7. října 1922 – 9. prosince 1925 (1. Švehlova vláda), 9. prosince 1925 – 18. března 1926 (2. Švehlova vláda) a 12. října 1926 – 1. února 1929 (tzv. Panská koalice). Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Přesto však nadále zůstal předsedou Agrární strany až do své smrti v roce 1933. Poté byla předsednická funkce obnovena až v roce 1935, kdy byl do čela republikánů postaven Rudolf Beran.

Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Podle vzpomínek Josefa Charváta se po jeho smrti našly v jeho psacím stole peníze za celou dobu jeho úřadování ve funkci předsedy vlády, neboť Švehla, kterého peníze nikdy nezajímaly (živil ho statek, obhospodařovaný jeho manželkou a dcerou), vždy strčil výplatu do šuplíku a hned nato na ní zapomněl.

Byl ženat s Bohumilou, roz. Čečelskou.

První pomník v Československé republice Antonínu Švehlovi byl odhalen 14. července 1929 v Dlouhé Loučce u Uničova na Olomoucku.

Výroky Antonína Švehly[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

  • Co tam (ve Vídni)? Divím se vždycky, že naši lidé tak po tom touží a že je Vídeň přitahuje. Myslím, že nejlepším místem k našemu uplatnění je Praha, nikoliv Vídeň. Tam nejsme ničím. Tady můžeme být vším.

1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

  • Kdyby vo mně řekli, že jsem byl oportunistou, to by měli úplný recht – já jím byl už v kolébce.

Vyhlášení samostatnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos.

První republika[editovat | editovat zdroj]

  • Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá. Protože je tak těžká.
  • Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici.
  • Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Kategorie Antonín Švehla ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • MILLER, Daniel E. Antonín Švehla : mistr politických kompromisů. Praha : Argo, 2001. 360 s. ISBN 80-7203-366-2.  
  • VONDRA, Roman. Antonín Švehla: (1873–1933). Historický obzor, 2009, 20(9/10), s. 229–233. ISSN 1210-6097.
  • Marie Zdeňková, Antonín Švehla a Hostivař, Praha 2003
  • Josef Hanzal, Antonín Švehla, Jinočany 1993
  • Vladimír V. Dostál, Antonín Švehla : Profil československého státníka, New York 1989; 2. (nezměněné) vydání Praha 1990
  • Otakar Frankenberger, Antonín Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární 9, Praha 1931
  • Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm), Praha 2001
  • K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, Praha 2001
  • Na památku Antonína Švehly, Říčany 1990
  • Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12.10.1926 – 1.2.1929, Praha 1995

Biografická díla[editovat | editovat zdroj]

Výkonný výbor republikánské strany v exilu, již roku 1989 vydal v New Yorku knihu Vladimíra Dostála Antonín Švehla (vydalo též Státní zemědělské nakladatelství Praha 1990), následovaly knihy Antonín Švehla. Stati a projevy z let 1919–1928 (Knihovna nadace Antonína Švehly, Praha, b. d.), stručná studie Josefa Hanzala Antonín Švehla. K 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí (Panorama, Praha 1993), Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm) (Votobia, Praha 2001) a pohled zpoza oceánu Daniela E. Millera Antonín Švehla – mistr politických kompromisů (Argo, Praha 2001). Za připomenutí stojí i časopisecká studie Pavla Kosatíka Budovatel státu Antonín Švehla (1873–1933) (Týden, 2004, č. 25) a monografie, které o Švehlovi pojednávají a přinášejí nové pohledy: Vladimír V. Dostál Agrární strana. Její rozmach a zánik (Atlantis, Brno1998), David Hanák České konzervativní myšlení (1789–1989) (ARX, Brno 2007) a naposledy Eva Broklová, Josef Tomeš, Michal Pehr Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky (Masarykův ústav, Praha 2008)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]