Antonín Švehla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Švehla Dr. h. c.
Antonín Švehla.jpg
Ve funkci:
7. října 1922 – 18. března 1926
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce Edvard Beneš
Nástupce Jan Černý
Ve funkci:
12. října 1926 – 1. února 1929
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce Jan Černý
Nástupce František Udržal

Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 15. září 1920
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předchůdce nikdo (funkce vznikla)
Nástupce Jan Černý

Ve funkci:
21. října 1909 – 12. prosince 1933
Předchůdce Josef Žďárský
Nástupce pozice neobsazena

Narození 15. dubna 1873

Rakousko-Uhersko Hostivař (dnes součást Prahy), Rakousko-Uhersko

Úmrtí 12. prosince 1933
Československo Praha, Československo
Národnost česká
Politický subjekt RSZML

Antonín Švehla (15. dubna 1873 Hostivař12. prosince 1933 Praha) byl československý politik, který se stal předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Švehla se narodil ve vsi Hostivař (dnes součást Prahy) v selské rodině. V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství. Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců a v roce 1906 spoluzakládal časopis Venkov. V letech 19081913 působil jako poslanec českého zemského sněmu. Od roku 1909 byl v Agrární straně předsedou výkonného výboru. Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru.

Pomník Antonína Švehly v Praze
Před urnou vzpomínáme

28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října. Od 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelnou jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce. Švehla se také podílel na vytvoření a následném fungování tzv. Pětky, orgánu koordinujícího činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran. Od roku 1922 byl předsedou celkem tří československých vlád, a to v obdobích 7. října 1922 – 9. prosince 1925 (1. Švehlova vláda), 9. prosince 1925 – 18. března 1926 (2. Švehlova vláda) a 12. října 1926 – 1. února 1929 (tzv. Panská koalice). Roku 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Přesto však nadále zůstal předsedou Agrární strany až do své smrti v roce 1933. Poté byla předsednická funkce obnovena až v roce 1935, kdy byl do čela republikánů postaven Rudolf Beran.

Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Podle vzpomínek Josefa Charváta se po jeho smrti našly v jeho psacím stole peníze za celou dobu jeho úřadování ve funkci předsedy vlády, neboť Švehla, kterého peníze nikdy nezajímaly (živil ho statek, obhospodařovaný jeho manželkou a dcerou), vždy strčil výplatu do šuplíku a hned nato na ní zapomněl.

Byl ženat s Bohumilou, roz. Čečelskou.

První pomník v Československé republice Antonínu Švehlovi byl odhalen 14. července 1929 v Dlouhé Loučce u Uničova na Olomoucku.

Výroky Antonína Švehly[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

  • Co tam (ve Vídni)? Divím se vždycky, že naši lidé tak po tom touží a že je Vídeň přitahuje. Myslím, že nejlepším místem k našemu uplatnění je Praha, nikoliv Vídeň. Tam nejsme ničím. Tady můžeme být vším.

1. světová válka[editovat | editovat zdroj]

  • Kdyby vo mně řekli, že jsem byl oportunistou, to by měli úplný recht – já jím byl už v kolébce.

Vyhlášení samostatnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos.

První republika[editovat | editovat zdroj]

  • Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá. Protože je tak těžká.
  • Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici.
  • Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • MILLER, Daniel E. Antonín Švehla : mistr politických kompromisů. Praha : Argo, 2001. 360 s. ISBN 80-7203-366-2.  
  • VONDRA, Roman. Antonín Švehla: (1873–1933). Historický obzor, 2009, 20(9/10), s. 229–233. ISSN 1210-6097.
  • Marie Zdeňková, Antonín Švehla a Hostivař, Praha 2003
  • Josef Hanzal, Antonín Švehla, Jinočany 1993
  • Vladimír V. Dostál, Antonín Švehla : Profil československého státníka, New York 1989; 2. (nezměněné) vydání Praha 1990
  • Otakar Frankenberger, Antonín Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární 9, Praha 1931
  • Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm), Praha 2001
  • K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, Praha 2001
  • Na památku Antonína Švehly, Říčany 1990
  • Z protokolů schůzí 9. československé vlády (3. Švehlovy) 12.10.1926 – 1.2.1929, Praha 1995

Biografická díla[editovat | editovat zdroj]

Výkonný výbor republikánské strany v exilu, již roku 1989 vydal v New Yorku knihu Vladimíra Dostála Antonín Švehla (vydalo též Státní zemědělské nakladatelství Praha 1990), následovaly knihy Antonín Švehla. Stati a projevy z let 1919–1928 (Knihovna nadace Antonína Švehly, Praha, b. d.), stručná studie Josefa Hanzala Antonín Švehla. K 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí (Panorama, Praha 1993), Hovory s Antonínem Švehlou (a o něm) (Votobia, Praha 2001) a pohled zpoza oceánu Daniela E. Millera Antonín Švehla – mistr politických kompromisů (Argo, Praha 2001). Za připomenutí stojí i časopisecká studie Pavla Kosatíka Budovatel státu Antonín Švehla (1873–1933) (Týden, 2004, č. 25) a monografie, které o Švehlovi pojednávají a přinášejí nové pohledy: Vladimír V. Dostál Agrární strana. Její rozmach a zánik (Atlantis, Brno1998), David Hanák České konzervativní myšlení (1789–1989) (ARX, Brno 2007) a naposledy Eva Broklová, Josef Tomeš, Michal Pehr Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky (Masarykův ústav, Praha 2008)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]