Adolf Stránský

Adolf Stránský
poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
ministr obchodu
Ve funkci: 1918 – 1919
Nástupce	Ferdinand Heidler
Narození	8. dubna 1855 Habry  Rakouské císařství
Úmrtí	18. prosince 1931 Brno  Československo
Politický subjekt	Lid. str. na Moravě Lid. str. pokroková Česká státopráv. dem. nár. dem. Nár. str. práce

Příbuzenstvo

syn	Jaroslav Stránský
vnuk	Jan Stránský
pravnuk	Martin Jan Stránský

Adolf Stránský (8. dubna 1855, Habry – 18. prosince 1931, Brno) byl český a československý novinář, politik a zakladatel Lidových novin.

Biografie

Narodil se v židovské rodině 8. dubna 1855 v Habrech. V letech 1865-1873 studoval na gymnáziu v Německém Brodě. Po jeho absolvování vystudoval práva a po krátkém působení u obchodního soudu v Praze odešel roku 1880 do Brna, kde si otevřel advokátní kancelář. Od studentských let přispíval do pražské Politiky i Národních listů.

Jako novinář se stal v letech 1889-1893 vydavatelem Moravských listů. Do dějin žurnalistiky vstoupil roku 1893, kdy začal s vydáváním Lidových novin, které znamenaly zásadní zvrat v české žurnalistice. Tyto noviny vynikaly vysokou novinářskou úrovní, kterou zajišťovaly osobnosti jako bratři Čapkové, Rudolf Těsnohlídek, Arne Novák, Jiří Mahen nebo František Gellner.

Na přelomu století byl významným představitelem Lidové strany na Moravě (obdoby českých mladočechů) a v roce 1908 se podílel na ustavení Lidové strany pokrokové na Moravě, jejímž jedním ze dvou předsedů se stal. V roce 1895 byl zvolen do Moravského zemského sněmu a v doplňovacích volbách roku 1896 i do vídeňské Říšské rady.

Po vzniku republiky se podílel na založení České státoprávní demokracie, respektive z ní brzy nato utvořené Československé národní demokracie. Roku 1918 se stal členem Národního výboru a v letech 1918-1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění. Od listopadu 1918 do července 1919 byl ministrem obchodu v první československé vládě (vláda Karla Kramáře). V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění republiky Československé. V senátu zasedal do roku 1925, kdy na funkci rezignoval a nahradil ho Josef Seifert.

V roce 1925 se podílel na založení Národní strany práce a po jejím neúspěchu v parlamentních volbách v roce 1925 odešel z politického života. Zemřel 18. prosince 1931 v Brně.