Bohuslav Vrbenský

MUDr. Bohuslav Vrbenský
poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1923
ministr výživy lidu
Ve funkci: 1918 – 1919
Nástupce	Fedor Houdek
ministr veřejných prací
Ve funkci: 1920 – 1920
Předchůdce	Antonín Hampl
Nástupce	František Kovářík
ministr zdravotnictví
Ve funkci: 1921 – 1922
Předchůdce	Ladislav Prokop Procházka
Nástupce	Jan Šrámek
Narození	30. března 1882 Opočnice
Úmrtí	25. listopadu 1944 Moskva
Politický subjekt	nár. soc. Neodv. soc. str. dělnická KSČ
Vzdělání	Univerzita Karlova

Bohuslav Vrbenský (30. března 1882, Opočnice – 25. listopadu 1944, Moskva, Sovětský svaz) byl český stomatolog, novinář, politik, ministr a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou socialistickou stranu (pozdější národní socialisté). Později byl zakladatelem Neodvislé socialistické strany dělnické a nakonec členem Komunistické strany Československa.

Biografie

Studoval na české lékařské fakultě v Praze. V letech 1904–1906 působil ve funkci předsedy Svazu českého studentstva. Před první světovou válkou patřil k představitelům českého anarchisticko-komunistického hnutí a byl jedním ze zakladatelům Federace českých anarchistů. V letech 1914–1917 byl internován rakouskými úřady.

V dubnu 1918 se mu podařilo převést větší část českých anarchistů do národně socialistické strany. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za socialisty (národní socialisty). Působil ve funkci předsedy jejich poslaneckého klubu.

V té době došlo též k vypracování nového programu strany, který byl podstatným způsobem ovlivněn právě i anarchisty. V tomto novém programu Vrbenský mimo jiné požadoval, aby byla sféra státní moci odloučena od sféry hospodářské. Státní socialismus odmítal a předpokládal, že národ svěří znárodněné výrobní prostředky v držbu a správu bezprostředním výrobcům či jejich odborům, po případě spotřebitelům. Kromě těchto požadavků zde byly i požadavky kulturní, obsahující odluku církve od státu a odcírkevnění škol. S pozdějším odchodem anarchistů ze strany byl tento program v tichosti opuštěn.

Zastával i četné vládní posty. V letech 1918–1919 působil jako ministr výživy lidu ve vládě Karla Kramáře, v roce 1920 byl ministrem veřejných prací v druhé vládě Vlastimila Tusara a v letech 1921–1922 zastával post ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve vládě Edvarda Beneše. Podílel se mimo jiné na prosazení výstavby a koncepce Státního zdravotního ústavu Republiky československé.

Roku 1923 společně s dalšími bývalými anarchisty hlasoval v Národním shromáždění s komunistickými poslanci proti zákonu na ochranu republiky. Za toto rozhodnutí byl společně s ostatními 3. března téhož roku ze strany vyloučen. Ztratil i poslanecký mandát. Jeho křeslo ve sněmovně jako náhradnice obsadila roku 1923 Otilie Podzimková. V letech 1923–1925 se stal předsedou nově vzniklé Neodvislé socialistické strany dělnické, která byla založena bývalými anarchisty. V roce 1925 vstoupili její členové do KSČ.

V letech 1934–1939 zastával funkci předsedy Svazu přátel SSSR, v letech 1938–1939 byl náměstkem pražského primátora Petra Zenkla. Počátkem nacistické okupace byl krátkou dobu vězněn a po svém propuštění emigroval do SSSR, kde začala jeho úzká spolupráce s Gottwaldovou skupinou. Od ledna 1942 působil jako člen exilové Státní rady československé v Londýně a delegát Československého červeného kříže v SSSR. Podílel se na budování československých jednotek v SSSR.

Odkazy

Literatura

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 499.  

Externí odkazy

• Biografie na stránkách ČSNS
• Biografie na leccos.com
• Biografie na Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století