Volby do parlamentu Československé republiky 1920

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Volby do parlamentu Československé republiky 1920 se konaly v dubnu 1920, přičemž volby do poslanecké sněmovny se odehrály v neděli 18. dubna 1920[1] a volby do senátu 25. dubna 1920.[2]

Průběh voleb[editovat | editovat zdroj]

Šlo o první volby do Národního shromáždění republiky Československé po vzniku ČSR.

Cesta k volbám[editovat | editovat zdroj]

V první polovině roku 1920 vládla Československu takzvaná rudozelená koalice (vláda socialistických stran a agrárníků - první vláda Vlastimila Tusara), která vznikla na základě výsledků obecních voleb z roku 1919, ve kterých v českých zemích uspěly právě tyto dva politické proudy. Československo procházelo rychlou stabilizací, územní i ústavní (ústava ČSR byla přijata v únoru 1920). Zároveň ale opadal étos října 1918 a politická scéna se stále více polarizovala. V kampani hrály velkou roli spory okolo pozemkové reformy, naopak (dočasně) ustupovalo česko-slovenské napětí, protože Slovenská ľudová strana (pozdější Hlinkova strana) nyní kandidovala v rámci celostátní kandidátní listiny ČSL a podobně postupovali i slovenští agrárníci (Slovenská národní a rolnická strana byla spojencem kandidátky agrárníků), sociální demokraté a představitelé dalších politických proudů.[3]

Výraznou změnou v rámci voleb byla zásadní změna volebního systému. Šlo o první parlamentní volby na území Československa (a jedny z prvních na světě), kdy volební právo měly i ženy.[4] Původní většinový volební systém z dob Rakouska-Uherska byl rovněž nahrazen poměrným systémem, který umožňoval snadnější kandidaturu menším stavovským, etnickým a ideologickým formacím. Zároveň šlo o první parlamentní volby od vzniku Československa, jichž se mohli účastnit i příslušníci menšinových národů. Volby se ovšem nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což bylo Vitorazsko, Valticko, Těšínsko a území na Oravě a Spiši. Volby se také nekonaly z důvodu složité bezpečnostní situace na Podkarpatské Rusi, dodatečné volby zde proběhly až v březnu 1924 (volby do parlamentu Československé republiky na Podkarpatské Rusi 1924).[3]

Dominantním rysem voleb bylo rostoucí štěpení v řadách sociálně demokratických stran. Českoslovenští sociální demokraté měli své radikální marxistické levicové křídlo a podobnou situaci zažívala i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (v ní navíc fakt, že strana nebyla součástí vládní koalice vedl k silnějším prvkům sociálního radikalismu) a Maďarsko-německá sociálně demokratická strana na východě státu. Tyto strany tak kromě volebního boje sváděly vnitřní politické boje jednotlivých křídel.[5]

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách byli zvoleni poslanci a senátoři Národního shromáždění (celkem 423 z ústavou předepsaných 450 - Podkarpatská Rus ještě nevolila a v parlamentu byla rezervována místa pro dodatečnou kooptaci legionářů[2][6]). Předsedou poslanecké sněmovny se stal sociální demokrat František Tomášek, v čele horní komory usedl agrárník Cyril Horáček. Během několika týdnů ho ovšem nahradil agrárník Karel Prášek, a v roce 1924 pak za agrární stranu tento post obsadil Václav Donát.[7] První týdny jednání parlamentu byla provedena volba prezidenta republiky (T. G. Masaryk) a probíhaly ostré projevy německých poslanců, kteří deklarovali, že vstupem do parlamentu neuznávají vznik Československa v jeho hranicích.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1920.

Volby jednoznačně vyhrála československá sociální demokracie (v českých zemích 33,4 % hlasů etnicky českých voličů, na Slovensku přes půl milionů hlasů a jasná výhra nad katolickou Slovenskou ľudovou stranou) a Československá strana socialistická (pozdější národní socialisté), která byla ovšem stranou s dominantní pozicí v českých zemích a minimální podporou na Slovensku. Kromě toho se do parlamentu dostala i menší levicová formace Socialistická strana československého lidu pracujícího, kterou založil František Modráček. Celkem socialistické strany získaly 50,57 % hlasů etnicky českých a slovenských voličů. Mezi občanskými stranami si své pozice udrželi agrárníci (mírné ztráty v českých zemích ale výrazné zisky na Slovensku, kde se stala druhou nejsilnější politickou silou). Naopak nevýrazné byly výsledky, které si připsala Československá národní demokracie (mírně posílení v Čechách, stagnace na Moravě, minimální pozice na Slovensku) a jen skromný přírůstek hlasů ve srovnání s komunálními volbami roku 1919 zaznamenali lidovci. Analogické procesy se odehrávaly i v řadách etnicky německých voličů. Německá sociální demokracie získala 43,5 % jejich hlasů a v českých zemích se stala po československé sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Výrazný nárůst zaznamenal také Německý svaz zemědělců jako platforma německého agrárního hnutí.[8]

Rozhodné vítězství sociální demokracie umožnilo Vlastimilovi Tusarovi zůstat v čele vlády (druhá vláda Vlastimila Tusara), která zůstávala koalicí československých socialistických a agrárních sil. Varianty široké pravolevé koalice nebo česko-německé socialisticko-agrárnické koalice neprošly. Tusar navíc získal i post ministerstva národní obrany. Kvůli rostoucímu rozkolu v sociální demokracii (z jejího levého křídla vznikla brzy nato Komunistická strana Československa) ale po půl roce poté vláda padla a byla vystřídána úřednickým kabinetem.[1]

Výsledky voleb[editovat | editovat zdroj]

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Je uvedeno pořadí, název strany, procentuální vyjádření získaných hlasů a počet přidělených mandátů (celkem 281).

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů
Československá sociálně demokratická strana dělnická
1 590 520
25,7 %
74[9]
Československá strana lidová
s ní v koalici Slovenská ľudová strana
699 728
11,3 %
33
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
689 589
11,1 %
31
Republikánská strana československého venkova
603 618
9,7 %
28
Československá strana socialistická
500 821
8,1 %
24
Československá národní demokracie
387 552
6,3 %
19
Německá nacionální strana
Německá národně socialistická strana dělnická
328 735
5,3 %
15
Slovenská národní a rolnická strana
242 045
3,9 %
12
Německý svaz zemědělců
241 747
3,9 %
11
Německá křesťansko sociální strana lidová
212 913
3 %
10
Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana
139 355
2,2 %
5
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
122 813
2,0 %
6
Maďarsko-německá sociálně demokratická strana
108 546
1,8 %
4
Německá strana svobodomyslná
105 449
1,7 %
5
Sdružené strany židovské
79 714
1,3 %
0
Socialistická strana československého lidu pracujícího
58 580
0,9 %
3
Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé
42 670
0,7 %
0
Maďarská zemská strana malorolnická a zemědělská
26 520
0,4 %
1
Německá svobodně sociální strana
7 630
0,1 %
0
Neodvislá strana lidu malého
5 252
0,1 %
0
Maďarská národní strana
4 214
0,1 %
0
Slovanská socialistická strana
2 024
0,0 %
0
celkem
6 874 458
100 %
281

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Strana Předseda Počet hlasů  %
Československá sociálně demokratická strana dělnická
Antonín Němec
762 092
22,33
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Josef Seliger
551 909
16,17
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
Antonín Švehla
424 236
12,43
Československá strana socialistická
Václav Klofáč
381 367
11,18
Československá národní demokracie
Karel Kramář
298 054
8,73
Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)
Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung
224 751
6,58
Německý svaz zemědělců
Franz Spina
216 528
6,35
Československá strana lidová
Jan Šrámek
191 844
5,62
Německá křesťansko-sociální strana lidová
Josef Böhr
115 130
3,37
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
Rudolf Mlčoch
80 757
2,37
Německá strana svobodomyslná
Bruno Kafka
45 640
1,34
Socialistická strana československého lidu pracujícího
František Modráček
43 098
1,26
Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé
42 670
1,25
Sdružené strany židovské
19 473
0,57
Německá svobodná sociální strana
7 630
0,22
Neodvislá strana lidu malého
5 252
0,15
Slovanská strana sociální
2 024
0,06
celkem
3 412 452
100

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Moravě a ve Slezsku[editovat | editovat zdroj]

Strana Předseda Počet hlasů  %
Československá sociálně demokratická strana dělnická
Antonín Němec
318 087
21,99
Československá strana lidová
Jan Šrámek
272 489
18,84
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
Antonín Švehla
179 382
12,40
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Josef Seliger
137 680
9,52
Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)
Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung
103 984
7,19
Německá křesťansko-sociální strana lidová
Josef Böhr
97 783
6,76
Československá strana socialistická
Václav Klofáč
89 890
6,21
Československá národní demokracie
Karel Kramář
89 498
6,19
Německá strana svobodomyslná
Bruno Kafka
59 809
4,14
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
Rudolf Mlčoch
42 056
2,91
Německý svaz zemědělců
Franz Spina
25 219
1,74
Socialistická strana československého lidu pracujícího
František Modráček
15 482
1,07
Sdružené strany židovské
15 024
1,04
celkem
1 446 389
100

Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Slovensku[editovat | editovat zdroj]

Strana Předseda Počet hlasů  %
Československá sociálně demokratická strana dělnická
Antonín Němec
510 341
35,05
Slovenská národní a rolnická strana
Antonín Švehla
242 045
18,05
Československá strana lidová
Slovenská ľudová strana
Jan Šrámek
235 389
17,55
Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana
139 355
10,39
Maďarsko-německá sociálně demokratická strana
Josef Seliger
108 546
8,09
Sdružené strany židovské
45 217
3,37
Československá strana socialistická
Václav Klofáč
29 564
2,20
Maďarská zemská strana zemědělců, malorolníků a malých průmyslníků
26 520
1,98
Maďarská národní strana
4 214
0,31
celkem
1 341 191
100

Výsledky voleb do senátu[editovat | editovat zdroj]

Celkem mandátů: 150[10]

Strana
Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
Československá sociálně demokratická strana dělnická 1 466 958 28,07 41
Československá strana lidová 622 406 11,91 18
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 593 344 11,35 16
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 530 388 10,15 14
Československá strana socialistická 395 844 7,57 10
Československá národní demokracie 354 561 6,25 10
Autonomistický blok 181 289 3,47 6
Československá živnostensko-obchodnická strana 107 674 2,06 3
Ostatní 833 387 15,94 28
celkem 5 226 811 100 150

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Revoluční opozice, s. 50.  
  2. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 392. (česky) 
  3. a b Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 123-124. (česky) 
  4. ČSÚ: Specifika voleb v roce 1920
  5. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 124. (česky) 
  6. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 128. (česky) 
  7. Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz, [cit. 2012-03-10]. Dostupné online. (česky) 
  8. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 125-126. (česky) 
  9. z toho 23 přešlo v roce 1921 do KSČ
  10. Získané hlasy a mandáty podle politických stran

Související články[editovat | editovat zdroj]