Volby do parlamentu Československé republiky 1920
Volby do parlamentu Československé republiky 1920 se konaly v dubnu 1920, přičemž volby do poslanecké sněmovny se odehrály v neděli 18. dubna 1920[1] a volby do senátu 25. dubna 1920.[2]
Obsah |
Průběh voleb [editovat]
Šlo o první volby do Národního shromáždění republiky Československé po vzniku ČSR.
Cesta k volbám [editovat]
V první polovině roku 1920 vládla Československu takzvaná rudozelená koalice (vláda socialistických stran a agrárníků - první vláda Vlastimila Tusara), která vznikla na základě výsledků obecních voleb z roku 1919, ve kterých v českých zemích uspěly právě tyto dva politické proudy. Československo procházelo rychlou stabilizací, územní i ústavní (ústava ČSR byla přijata v únoru 1920). Zároveň ale opadal étos října 1918 a politická scéna se stále více polarizovala. V kampani hrály velkou roli spory okolo pozemkové reformy, naopak (dočasně) ustupovalo česko-slovenské napětí, protože Slovenská ľudová strana (pozdější Hlinkova strana) nyní kandidovala v rámci celostátní kandidátní listiny ČSL a podobně postupovali i slovenští agrárníci (Slovenská národní a rolnická strana byla spojencem kandidátky agrárníků), sociální demokraté a představitelé dalších politických proudů.[3]
Výraznou změnou v rámci voleb byla zásadní změna volebního systému. Šlo o první parlamentní volby na území Československa (a jedny z prvních na světě), kdy volební právo měly i ženy.[4] Původní většinový volební systém z dob Rakouska-Uherska byl rovněž nahrazen poměrným systémem, který umožňoval snadnější kandidaturu menším stavovským, etnickým a ideologickým formacím. Zároveň šlo o první parlamentní volby od vzniku Československa, jichž se mohli účastnit i příslušníci menšinových národů. Volby se ovšem nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což bylo Vitorazsko, Valticko, Těšínsko a území na Oravě a Spiši. Volby se také nekonaly z důvodu složité bezpečnostní situace na Podkarpatské Rusi, dodatečné volby zde proběhly až v březnu 1924 (volby do parlamentu Československé republiky na Podkarpatské Rusi 1924).[3]
Dominantním rysem voleb bylo rostoucí štěpení v řadách sociálně demokratických stran. Českoslovenští sociální demokraté měli své radikální marxistické levicové křídlo a podobnou situaci zažívala i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (v ní navíc fakt, že strana nebyla součástí vládní koalice vedl k silnějším prvkům sociálního radikalismu) a Maďarsko-německá sociálně demokratická strana na východě státu. Tyto strany tak kromě volebního boje sváděly vnitřní politické boje jednotlivých křídel.[5]
Dopady voleb [editovat]
Ve volbách byli zvoleni poslanci a senátoři Národního shromáždění (celkem 423 z ústavou předepsaných 450 - Podkarpatská Rus ještě nevolila a v parlamentu byla rezervována místa pro dodatečnou kooptaci legionářů[2][6]). Předsedou poslanecké sněmovny se stal sociální demokrat František Tomášek, v čele horní komory usedl agrárník Cyril Horáček. Během několika týdnů ho ovšem nahradil agrárník Karel Prášek, a v roce 1924 pak za agrární stranu tento post obsadil Václav Donát.[7] První týdny jednání parlamentu byla provedena volba prezidenta republiky (T. G. Masaryk) a probíhaly ostré projevy německých poslanců, kteří deklarovali, že vstupem do parlamentu neuznávají vznik Československa v jeho hranicích.
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1920.
Volby jednoznačně vyhrála československá sociální demokracie (v českých zemích 33,4 % hlasů etnicky českých voličů, na Slovensku přes půl milionů hlasů a jasná výhra nad katolickou Slovenskou ľudovou stranou) a Československá strana socialistická (pozdější národní socialisté), která byla ovšem stranou s dominantní pozicí v českých zemích a minimální podporou na Slovensku. Kromě toho se do parlamentu dostala i menší levicová formace Socialistická strana československého lidu pracujícího, kterou založil František Modráček. Celkem socialistické strany získaly 50,57 % hlasů etnicky českých a slovenských voličů. Mezi občanskými stranami si své pozice udrželi agrárníci (mírné ztráty v českých zemích ale výrazné zisky na Slovensku, kde se stala druhou nejsilnější politickou silou). Naopak nevýrazné byly výsledky, které si připsala Československá národní demokracie (mírně posílení v Čechách, stagnace na Moravě, minimální pozice na Slovensku) a jen skromný přírůstek hlasů ve srovnání s komunálními volbami roku 1919 zaznamenali lidovci. Analogické procesy se odehrávaly i v řadách etnicky německých voličů. Německá sociální demokracie získala 43,5 % jejich hlasů a v českých zemích se stala po československé sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Výrazný nárůst zaznamenal také Německý svaz zemědělců jako platforma německého agrárního hnutí.[8]
Rozhodné vítězství sociální demokracie umožnilo Vlastimilovi Tusarovi zůstat v čele vlády (druhá vláda Vlastimila Tusara), která zůstávala koalicí československých socialistických a agrárních sil. Varianty široké pravolevé koalice nebo česko-německé socialisticko-agrárnické koalice neprošly. Tusar navíc získal i post ministerstva národní obrany. Kvůli rostoucímu rozkolu v sociální demokracii (z jejího levého křídla vznikla brzy nato Komunistická strana Československa) ale po půl roce poté vláda padla a byla vystřídána úřednickým kabinetem.[1]
Výsledky voleb [editovat]
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny [editovat]
Je uvedeno pořadí, název strany, procentuální vyjádření získaných hlasů a počet přidělených mandátů (celkem 281).
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny v Čechách [editovat]
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Moravě a ve Slezsku [editovat]
| Strana | Předseda | Počet hlasů | % | |
|---|---|---|---|---|
| Československá sociálně demokratická strana dělnická |
|
|
|
|
| Československá strana lidová |
|
|
|
|
| Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu |
|
|
|
|
| Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR |
|
|
|
|
| Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana) |
|
|
|
|
| Německá křesťansko-sociální strana lidová |
|
|
|
|
| Československá strana socialistická |
|
|
|
|
| Československá národní demokracie |
|
|
|
|
| Německá strana svobodomyslná |
|
|
|
|
| Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová |
|
|
|
|
| Německý svaz zemědělců |
|
|
|
|
| Socialistická strana československého lidu pracujícího |
|
|
|
|
| Sdružené strany židovské |
|
|
||
| celkem |
|
|
||
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Slovensku [editovat]
| Strana | Předseda | Počet hlasů | % | |
|---|---|---|---|---|
| Československá sociálně demokratická strana dělnická |
|
|
|
|
| Slovenská národní a rolnická strana |
|
|
|
|
| Československá strana lidová Slovenská ľudová strana |
|
|
|
|
| Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana |
|
|
||
| Maďarsko-německá sociálně demokratická strana |
|
|
|
|
| Sdružené strany židovské |
|
|
||
| Československá strana socialistická |
|
|
|
|
| Maďarská zemská strana zemědělců, malorolníků a malých průmyslníků |
|
|
||
| Maďarská národní strana |
|
|
||
| celkem |
|
|
||
Výsledky voleb do senátu [editovat]
Celkem mandátů: 150[10]
|
|
Počet hlasů | Hlasy v % | Počet mandátů |
|---|---|---|---|
| Československá sociálně demokratická strana dělnická | 1 466 958 | 28,07 | 41 |
| Československá strana lidová | 622 406 | 11,91 | 18 |
| Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR | 593 344 | 11,35 | 16 |
| Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu | 530 388 | 10,15 | 14 |
| Československá strana socialistická | 395 844 | 7,57 | 10 |
| Československá národní demokracie | 354 561 | 6,25 | 10 |
| Autonomistický blok | 181 289 | 3,47 | 6 |
| Československá živnostensko-obchodnická strana | 107 674 | 2,06 | 3 |
| Ostatní | 833 387 | 15,94 | 28 |
| celkem | 5 226 811 | 100 | 150 |
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha : Olympia, 1975. Kapitola Revoluční opozice, s. 50.
- ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. s. 392. (česky)
- ↑ a b Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 123-124. (česky)
- ↑ ČSÚ: Specifika voleb v roce 1920
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 124. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 128. (česky)
- ↑ Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz, [cit. 2012-03-10]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 125-126. (česky)
- ↑ z toho 23 přešlo v roce 1921 do KSČ
- ↑ Získané hlasy a mandáty podle politických stran
