Revoluční národní shromáždění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Revoluční národní shromáždění, také Národní shromáždění československé, byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa v letech 1918-1920.

Vznik a působnost Revolučního národního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Vzniklo 14. listopadu 1918. Sídlem národního shromáždění bylo pražské Rudolfinum. Prvním předsedou byl novinář a sociálně-demokratický politik František Tomášek. První slavnostní zasedání zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář (vláda Karla Kramáře).[1] Po obecních volbách v roce 1919, které přinesly výrazné zisky levici, ji vystřídala první vláda Vlastimila Tusara.

Fungování parlamentu řídila Prozatímní ústava. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920, po nichž se ustavilo volené dvoukomorové Národní shromáždění republiky Československé.

Složení Revolučního národního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Revoluční národní shromáždění vzniklo z Národního výboru československého jeho rozšířením podle tzv. Švehlova klíče na základě výsledků voleb do říšské rady roku 1911. Původně mělo 256 členů, ale v březnu 1919 byl ústavním zákonem jejich počet zvýšen na 270 (další místa byla uvolněna zejména pro poslance za Slovensko, kde bylo nutno efektivněji bojovat proti právnímu dualismu - na Slovensku platily staré uherské předpisy, v ostatních zemích předpisy rakouské). V parlamentu zasedali jen poslanci české a slovenské národnosti (německá a maďarská menšina zastoupena nebyla, stejně jako Podkarpatská Rus, jejíž státoprávní poměr k Československu ještě nebyl dořešen).[2]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Revolučního národního shromáždění.

Zastoupení jednotlivých poslaneckých klubů[editovat | editovat zdroj]

Je uvedeno pořadí, název strany a počet přidělených mandátů.

Strana
Počet mandátů Poznámka
Republikánská strana československého venkova
55
Československá sociálně demokratická strana dělnická
53
Československá národní demokracie
46
Slovenští poslanci
45
Pro nedostatek slovenských poslanců byli zastupováni i Čechy.
Československá strana socialistická
35
Československá strana národně socialistická měla původně 29 křesel, ale do jejího klubu později přistoupili i poslanci za Československou stranu pokrokovou, kteří obsadili 6 křesel.
Československá strana lidová
24
Ostatní kooptovaní
11
Kooptace představuje zařazení do Revolučního národního shromáždění mimo Švehlův klíč. Kromě slovenských poslanců to byly některé osoby z titulu své funkce.
celkem
269

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 387. (česky) 
  2. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 63-64. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]