Revoluční národní shromáždění
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Revoluční národní shromáždění, také Národní shromáždění československé, byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa. Vznikl 14. listopadu 1918 z Národního výboru československého, jeho rozšířením podle tzv. Švehlova klíče na základě voleb 1911. Původně měl 254 členů, ale do března 1919 se jejich počet zvýšil na 269 (další místa byla uvolněna pro poslance za Podkarpatskou Rus a pro reprezentanty Československých legií). První slavnostní zasedání zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena v roce 1920 volbami do Národního shromáždění Republiky československé.
[editovat] Složení Revolučního národního shromáždění
Je uvedeno pořadí, název strany a počet přidělených mandátů.
|
|
Počet mandátů | Poznámka |
|---|---|---|
| Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu |
|
|
| Československá sociálně demokratická strana dělnická |
|
|
| Československá národní demokracie |
|
|
| Slovenští poslanci |
|
Pro nedostatek slovenských poslanců, byli zastupováni i Čechy. |
| Československá strana národně socialistická |
|
Československá strana národně socialistická měla původně 29 křesel, ale byla sloučena s Českými pokrokáři, kteří obsadili 6 křesel. |
| Československá strana lidová |
|
|
| Ostatní kooptovaní |
|
Kooptace znamená zařazení do Revolučního národního shromáždění mimo Švehlův klíč. Kromě slovenských poslanců to byly některé osoby z titulu své funkce. |
| celkem |
|

