Revoluční národní shromáždění
Revoluční národní shromáždění, také Národní shromáždění československé, byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa v letech 1918-1920.
Obsah |
Vznik a působnost Revolučního národního shromáždění [editovat]
Vzniklo 14. listopadu 1918. Sídlem národního shromáždění bylo pražské Rudolfinum. Prvním předsedou byl novinář a sociálně-demokratický politik František Tomášek. První slavnostní zasedání zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář (vláda Karla Kramáře).[1] Po obecních volbách v roce 1919, které přinesly výrazné zisky levici, ji vystřídala první vláda Vlastimila Tusara.
Fungování parlamentu řídila Prozatímní ústava. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920, po nichž se ustavilo volené dvoukomorové Národní shromáždění republiky Československé.
Složení Revolučního národního shromáždění [editovat]
Revoluční národní shromáždění vzniklo z Národního výboru československého jeho rozšířením podle tzv. Švehlova klíče na základě výsledků voleb do říšské rady roku 1911. Původně mělo 256 členů, ale v březnu 1919 byl ústavním zákonem jejich počet zvýšen na 270 (další místa byla uvolněna zejména pro poslance za Slovensko, kde bylo nutno efektivněji bojovat proti právnímu dualismu - na Slovensku platily staré uherské předpisy, v ostatních zemích předpisy rakouské). V parlamentu zasedali jen poslanci české a slovenské národnosti (německá a maďarská menšina zastoupena nebyla, stejně jako Podkarpatská Rus, jejíž státoprávní poměr k Československu ještě nebyl dořešen).[2]
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Revolučního národního shromáždění.
Zastoupení jednotlivých poslaneckých klubů [editovat]
Je uvedeno pořadí, název strany a počet přidělených mandátů.
|
|
Počet mandátů | Poznámka |
|---|---|---|
| Republikánská strana československého venkova |
|
|
| Československá sociálně demokratická strana dělnická |
|
|
| Československá národní demokracie |
|
|
| Slovenští poslanci |
|
Pro nedostatek slovenských poslanců byli zastupováni i Čechy. |
| Československá strana socialistická |
|
Československá strana národně socialistická měla původně 29 křesel, ale do jejího klubu později přistoupili i poslanci za Československou stranu pokrokovou, kteří obsadili 6 křesel. |
| Československá strana lidová |
|
|
| Ostatní kooptovaní |
|
Kooptace představuje zařazení do Revolučního národního shromáždění mimo Švehlův klíč. Kromě slovenských poslanců to byly některé osoby z titulu své funkce. |
| celkem |
|
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. s. 387. (česky)
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. s. 63-64. (česky)
