Rada Evropské unie
| Evropská unie |
 Tento článek je o: |
|
Rada ministrů
|
|
Politika
|
|
|
Rada Evropské unie (též Rada ministrů, v právních dokumentech EU jen Rada) je nepermanentním,kolektivním vrcholným orgánem Evropské unie, který reprezentuje zájmy členských států. Její hlavní činností je přijímání legislativy společně s Evropským parlamentem, jako reprezentantem občanů Unie. Rada bývá někdy chybně zaměňována s Evropskou radou či Radou Evropy.
Rada Evropské unie představuje orgán, v němž jsou zastoupeny členské státy a to vždy jedním zástupcem na ministerské úrovni zplnomocněným zavazovat svou vládu. Příslušným ministrem je ministr, do jehož resortu spadá projednávaná agenda. Zároveň může tedy zasedat několik složení Rad současně. Dříve (do listopadu 1993) proto byla výstižně zvána „Radou ministrů“. V předsednictví Rady se členské země střídají po šesti měsících.
Agenda Rady je připravována Výborem stálých zástupců (COREPER), který tvoří stálí zástupci členských zemí EU v Bruselu (většinou se jedná o velvyslance nebo zástupce velvyslanců dané země při Evropské unii), kteří se scházejí obvykle jednou až dvakrát týdně. Tento výbor řídí práci asi 250 výborů a pracovních skupin, kde se na pracovní úrovni a za účasti zástupců gesčních ministerstev připravují podklady pro následné projednávání COREPERem a Radou.
Obsah |
Váha členských států při hlasování dle Smlouvy z Nice [editovat]
Jak vyplývá z čl. 205 Smlouvy o založení Evropského společenství, pokud má být hlasováno kvalifikovanou většinou (což je pravidlem - prostou nadpoloviční většinou se hlasuje v podstatě pouze o procedurálních otázkách) je pro přijetí návrhu nutné naplnění těchto tří podmínek (tzv. systém trojí většiny):
1) Minimálně 255 hlasů z 345 (tj. 73,9 %), přičemž hlasy jsou státům přiděleny takto:
- Německo, Francie, Itálie, Spojené království… 29
- Španělsko, Polsko… 27
- Rumunsko… 14
- Nizozemsko… 13
- Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko… 12
- Rakousko, Švédsko, Bulharsko… 10
- Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko, Finsko… 7
- Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko… 4
- Malta… 3
2) Pro návrh se vysloví nadpoloviční většina členských států (tj. 14), u návrhů nepředložených Evropskou komisí (méně časté) jsou nutné 2/3 členských států (tj. 18).
3) Součet počtu obyvatel zemí, které s návrhem souhlasí, musí představovat minimálně 62 % celkové populace EU. Dosažení se ověřuje pouze na žádost členského státu.
Tato současná úprava byla zavedena Smlouvou z Nice v roce 2003 a s výše uvedeným rozdělením hlasů existuje od posledního rozšíření o Rumunsko a Bulharsko od 1. 1. 2007.
Váha členských států při hlasování dle Lisabonské smlouvy [editovat]
Tato změna váhy hlasů je účinná od roku 2014, přičemž až do roku 2017 může členský stát požadovat o hlasování podle kritérií Smlouvy z Nice. Pro posouzení dosažení kvalifikované většiny jsou stanovena dle čl. 16 Smlouvy o EU následující kriteria (tzv. systém dvojí většiny):
- většinu musí tvořit alespoň 55 % členských států, nejméně však 15,
- většina musí představovat nejméně 65 % obyvatelstva Unie,
- blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členské státy (jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou).
Předsednictví zemí [editovat]
- Současnou 111. předsednickou zemí Evropské unie je Irsko.
Externí odkazy [editovat]
