Společná rybolovná politika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Společná rybolovná politika

Společná rybolovná politika v rámci Evropské unie je zaměřena na zajištění rybolovné produkce, rozvoj rybolovu a ochranu životního prostředí. Obecně je jako politika EU definována v článcích 38-44 Smlouvy o fungování Evropské unie společně se společnou zemědělskou politikou a posléze v příslušných aktech sekundárního unijního práva a dalších pramenech.

Vznik společné rybolovné politiky[editovat | editovat zdroj]

Společná rybolovná politika byla na rozdíl od SZP vytvářena až od 80. let (tato oblast byla zprvu ošetřena vnějším obchodním tarifem). Impulzy k vytvoření politiky představovalo několik momentů:

  • tlak rybářů (zájem o podporu)
  • spory mezi členskými státy o rybolovná teritoria
  • snaha o stabilizaci těžby ryb a zabránění jejich přelovení

Vymezení společné rybolovné politiky[editovat | editovat zdroj]

Samotné principy společné rybolovné politiky byly schváleny již v roce 1970. Zahrnovaly:

  • rovné právo na vstup do teritoriálních vod členských zemí (kromě 3 mil od pobřeží)
  • vznik strukturální pomoci rybářskému průmyslu
  • vytvoření organizace výrobců pro správu rybího trhu
  • stanovení referenční ceny pro dovoz rybích produktů (aby neznemožňovala konkurenceschopnost produkce)
  • výhradní právo místních rybářů do 6 mil od pobřeží (po vstupu VB v některých oblastech - Grónsko, VB, Irsko, částečně Dánsko; v roce 1977 bylo toto zrušeno)

Principy a nástroje společné rybolovné politiky[editovat | editovat zdroj]

Evropská rybolovná zóna

Nástroje společné rybolovné politiky byly vymezeny se vstupem jihoevropských států do Společenství (které přineslo dílčí konflikty a především nárůst významu otázky rybolovu). V roce 1983 se státy dohodly na pravidlech:

  • rybolovná zóna zahrnuje 200 mil od pobřeží, země mají možnost vyhradit si 12 mil pro sebe
  • budou stanovován povolený výlov jednotlivých druhů ryb
  • budou aplikována dohodnutá průvodní opatření (např. povolené způsoby lovu, rybářské vybavení apod.)

Došlo k reorganizaci trhu s rybami a byly definovány podmínky pro určitou kvalitu produkce. Od roku 1983 musí mít rybářské lodě licenci k lovu a jejich pohyb je satelitně monitorován. Úkol sledovat situaci a navrhovat limity náleží Komisi, plnění pravidel dozoruje rybolovná inspekce.

Od roku 1993 je rybolovná politika financována z Finančního nástroje pro řízení rybolovu (FIFG).

Současný stav společné rybolovné politiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byla vydána zelená kniha, která odstartovala reformu společné rybolovné politiky. Mezi cíle této reformy patří:

  • předcházení krizím spojeným s úbytkem příliš lovených ryb
  • ochrana mořského ekosystému
  • ekonomické zajištění rybářských flotil
  • ochrana spotřebitele (zajištění kvality produktů)

Komise následně vydala některé související dokumenty, např. Strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury a Akční plán pro potírání nelegálního rybolovu.

V roce 2007 vznikl Evropský rybářský fond (EFF), který nahradil FIFG a Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA). Byla vydána modrá kniha Integrovaná námořní politika pro EU (snaha o formulaci komplexní námořní politiky).

V roce 2008 vznikl projekt Unie pro Středomoří, který se týká i námořní politiky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802.