Československá národní demokracie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Československá národní demokracie
Zkratka: ČsND
Datum založení: 25. března 1919
Datum rozpuštění: 1934 (splynutí s Národním sjednocením)
Předseda: JUDr. Karel Kramář
Ideologie: Český nacionalismus
Konzervatismus
Stranické noviny: Národní listy
Barvy: Tmavě modrá

Československá národní demokracie (ČsND), též Národní demokracie byla prvorepubliková konzervativně-nacionální strana. Členové strany se scházeli v Národním domě Na Smíchově v Praze 5.

Historie strany[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel a předseda strany JUDr. Karel Kramář.

Vznik a ideologie[editovat | editovat zdroj]

V únoru roku 1918 došlo ke sloučení Mladočechů se Stranou státoprávně pokrokovou, Moravskou lidově-pokrokovou stranou a částí Pokrokové strany (realisté) ve stranu nesoucí název Česká státoprávní demokracie. V březnu pak k této nové straně přistupují i staročeši. Roku 1919 byla strana přejmenována na Československou národní demokracii (ČsND), protože státoprávní požadavek byl již naplněn vznikem Československa.

K přejmenování strany a vytyčení politického programu pro fungování v Československu došlo na valném sjezdu České státoprávní demokracie, který se konal ve dnech 24. - 26. března 1919. Vedení strany přijalo všenárodní smýšlení a vymezilo se vůči zaměřování se na určité třídy či stavy. Hlásali nutnost sociální spravedlnosti, ale výhradně odmítali socialismus. Ideologicky zastávali především český nacionalismus a demokracii. Přáli si silný kontrolní stát a rozsáhlou státní správu. Za nutnou považovali i silnou armádu a policii. V sociálně integrační politice zastávali postoj českého státu s menšinami Slováků, Němců a Maďarů. Tyto menšiny měly mít rovné příležitosti a zacházení jako Češi, ale musely by přijmout a dodržovat pravidla a nařízení státu. V otázkách provázanosti církve se státem jasně prosazovali sekularizaci. Zachovávali však svobodu vyznání a vliv křesťanské morálky. Obecně podporovali solidaritu a rozmach vzdělání. Plně podporovali vznik československé republiky. V zahraniční politice se chtěli orientovat na USA, Spojené království a carské Rusko.[1]

Předsedou Národní demokracie byl až do jejího splynutí do strany Národního sjednocení Karel Kramář. Významnými členy byli JUDr. Jaroslav Budínský, JUDr. Antonín Hajn, JUDr. Přemysl Šámal, JUDr. Alois Rašín, Adolf Stránský, Josef Matoušek starší, František Sís, Karel Sokol, JUDr. Jaroslav Stránský, Antonín Kalina, Viktor Dyk, PhDr. Jan Herben, prof. František Mareš, prof. Alois Jirásek nebo prof. Bohumil Němec.

Jako stranický tisk i nadále sloužily Národní listy, které řídil František Sís.

20. a 30. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Většinový postoj strany zůstával zachovaný i během 20. let 20. století, kdy stále prosazovali svůj původní volební program. Konzervativní křídlo strany však kritizovalo politiky Hradu, včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, za přílišnou sociální politiku a slabé národní cítění. Toto křídlo se projevovalo i tehdy běžným antisemitismem (např. jejich časopis Štít národa), zejména proto, že Židé v Československu byli většinou německého původu. Již roku 1922 strana zřídila fašizující organizace Červenobílí a Národní hnutí. Propagátory tohoto směru byli především František Hlaváček a prof. František Mareš. Po vzniku Komunistické strany se tato hnutí soustředila na antikomunistickou osvětu. Politickou stranu Národní obec fašistickou však již jako svého volebního konkurenta ČsND nepodporovala.

16. září 1925 byla založena Národní strana práce, která vznikla odštěpením opozičního prohradního (zejména moravského) křídla od národní demokracie. Národní strana práce však záhy propadla ve volbách a sloučila se s Československou stranou socialistickou.

Během vypjatých 30. let strana často kritizovala politiky skupiny Hradu za jejich domnělou neschopnost vést stát a nízkou národní zapálenost. Také byla výrazně antikomunistická a částečně fašizující, ale především nacionální, kdy bojovala proti zvyšujícímu se vlivu Němců.

V říjnu 1934 se strana sloučila do Národního sjednocení.

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

V prvních volbách postavili kampaň na faktu, že, jako první strana, otevřeně vystupovali proti nadvládě Rakouska-Uherska. Dále na antisocialismu a národní sounáležitosti.

14. listopadu roku 1918 byl Karel Kramář zvolen ministerským předsedou první vlády Československa. 8. července ovšem odstoupil v důsledku komunálních voleb konaných 15. června 1919 (první samostatné československé volby). Ty vyhrála Československá sociálně demokratická strana dělnická s 30 %, kdežto ČsND skončila až pátá s méně než 9 %. Sestavením nové vlády byl pověřen sociální demokrat Vlastimil Tusar, který složil rudo-zelenou koalici bez národních demokratů. Československá národní demokracie však vyhrála v Praze, kde získala 38 933 hlasů a 29 z 90 mandátů. V obvodu Velká Praha získala celkem 84 tisíc hlasů, a byla až třetí nejsilnější. Do pražského zastupitelstva byli za ČsND zvoleni například JUDr. Přemysl Šámal, JUDr. Josef Scheiner nebo Josef Svatopluk Machar, a také tři ženy.[2]

V prvních parlamentních volbách v roce 1920 Národní demokracie propadla se ziskem 6% a 19 mandátů. Opět byla ustanovena vláda bez ČsND. 7. října 1922 byla ustanovena vláda všenárodní koalice s účastí národních demokratů.

Komunální volby ze září 1923 byly opět v celostátním měřítku fiasko, ale Praha, jako tradiční centrum strany, zůstala v rukou ČsND. V obvodu Velká Praha celkem strana od posledních voleb mírně posílila, získala 86 tisíc hlasů a 23 mandátů, tím se stala nejsilnější stranou ve volebním obvodu. Kandidátní listinu v tomto roce vedl JUDr. Ludvík Vaněk.[3]

15. listopadu 1925 se konaly druhé parlamentní volby ve kterých ČsND získala rovných 4% a 13 mandátů. Pokračoval mírný pokles hlasů pro Národní demokracii.

V říjnových komunálních volbách roku 1927 ČsND oslabila, sice uhájila prvenství ve vnitřní Praze, ale v obvodu Velká Praha skončila na druhém místě za československými národními socialisty. ČsND získala 71 tisíc hlasů a 17 mandátů. Pražskou kandidátní listinu vedl JUDr. Alois Štůla. Celostátní zisky byly minimální. Propad zisku hlasů byl zdůvodněn spojováním ČsND s fašisty, kteří již byli ve společnosti značně zpolitizovaní.[4]

27. října 1929 se konaly třetí parlamentní volby. V těch obdržela ČsND 4,9% a 15 mandátů. Následně se podílela na tzv. široké koalici.

V komunálních volbách z konce září 1931 vyšla strana již standardně. Celostátně byl úspěch nepatrný, ale ve Velké Praze si udrželi druhé místo. Propad za prvními národními socialisty se však zvětšil již o třicet tisíc hlasů. ČsND ve Velké Praze získala 70 tisíc hlasů a 15 mandátů. Pražskou kandidátku opět vedl JUDr. Alois Štůla.[5]

V roce 1934 národní demokracie uzavřela dohodu s Národní ligou a Národní frontou a vytvořila společně s nimi Národní sjednocení, politické seskupení s radikálně pravicovými názory. Naděje na úspěch velké pravicové strany však nevyšly. Národní sjednocení obdrželo 5,6 % a 17 mandátů.

Československá národní demokracie byla menšinovým členem všech vlád v rozmezí let 19211934. Účastnila se všenárodní, panské i široké koalice. Zpravidla na pozici ministra průmyslu a obchodu či ministra financí.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu Československa:

Rok Počet hlasů Procenta Mandáty
1920 387 552 6,3% 19
1925 284 601 4% 13
1929 359 547 4,9% 15
Ministr financí JUDr. Alois Rašín.

Významné osobnosti strany[editovat | editovat zdroj]

Straníci zastávající významné státní funkce.

  • JUDr. Karel Kramář - předseda vlády (11/1918 - 7/1919), předseda strany (3/1919 - 10/1934).
  • JUDr. Alois Rašín - ministr financí (11/1918 - 7/1919) a (10/1922 - 2/1923).
  • JUDr. Adolf Stránský - ministr obchodu (11/1918 - 7/1919).
  • Ladislav Novák - ministr průmyslu a obchodu (9/1921 - 10/1922), (10/1922 - 12/1925), (1928 - 2/1929) a (2/1929 - 12/1929).
  • Bohdan Bečka - náhradní ministr financí za Aloise Rašína (2/1923 - 12/1925).
  • Jan Dvořáček - ministr průmyslu a obchodu (12/1925 - 3/1926).
  • František Peroutka - ministr průmyslu a obchodu (10/1926 - 1928).
  • Prof. JUDr. Karel Engliš - ministr financí (12/1929 - 4/1931).
  • Josef Matoušek starší - ministr průmyslu a obchodu (12/1929 - 10/1932) a (10/1932 - 2/1934).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. I. sjezd Československé národní demokracie. Národní listy. březen 1919, roč. 59, čís. 72, s. 1. Dostupné online.  
  2. První volby v republice. Národní listy. červen 1919, roč. 59, čís. 134, s. 1. Dostupné online.  
  3. Úřední zpráva o volbách ve Velké Praze. Národní listy. září 1923, roč. 63, čís. 255, s. 1. Dostupné online.  
  4. Obecní volby v Československé republice.. Národní listy. říjen 1927, roč. 67, čís. 286, s. 1. Dostupné online.  
  5. Po volbách - a před volbami!. Národní listy. září 1931, roč. 71, čís. 266, s. 1. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLIMEK, Antonín. Boj o Hrad : vnitropolitický vývoj Československa 1918-1926 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. 1. Hrad a Pětka. Praha : Panevropa, 1996. 432 s. ISBN 80-85846-06-3.  
  • KLIMEK, Antonín. Boj o Hrad : vnitropolitický vývoj Československa 1926-1935 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. 2. Kdo po Masarykovi?. Praha : Panevropa ; Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1998. 591 s. ISBN 80-86130-02-9.  
  • Malíř, J. - Marek, P. a kolektiv: Politické strany I.díl 1861-1938,ISBN 80-7239-178-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]