Jan Herben

Jan Herben
poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Narození	7. května 1857 Brumovice u Hustopečí
Úmrtí	24. prosince 1936 Praha
Politický subjekt	realistická str. pokroková str. Česká státopráv. dem. nár. dem. Nár. str. práce nár. soc.
Choť	Bronislava Foustková
Děti	Ivan Herben
Vzdělání	Univerzita Karlova

PhDr. Jan Herben (7. května 1857 Brumovice u Hustopečí – 24. prosince 1936 Praha) byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik.

Život

Jan Herben na kresbě
Hugo Boettingera (1927)

Studoval na gymnáziu v Brně na nynější třídě Kpt. Jaroše, kde v roce 1878 maturoval. Rodina z něho chtěla mít kněze, ale Herben místo toho na FF UKF v letech 1878–1883 absolvoval historii, zeměpis a češtinu. Byl žákem Tomka, Golla a Rezka. Velký vliv na něj měl Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk.

Na přelomu století konvertoval k protestantství.

V roce 1892 se oženil s Bronislavou Foustkovou, příležitostnou spisovatelkou.

V letech 1885–1886 byl novinářem Národních listů. Julius Grégr ho však propustil za podporu odpůrců tzv. Rukopisů. Na Vánoce 1886 založil čtrnáctideník Čas, list realistů (Josef Kaizl, Karel Kramář, Tomáš Masaryk), který měl sice málo čtenářů, ale byl poměrně vlivný. V roce 1889 se Čas přeměnil na týdeník.

V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. Od roku 1895 vycházela Knihovnička Času a od roku 1896 beletristická příloha Besedy Času. Herben objevil Petra Bezruče a Jana Karafiáta, autora Broučků. V roce 1901 se Čas přeměnil na deník. V roce 1915 byl Čas zastaven. Herben pak krátce vydával Novinu a od roku 1917 se vrátil do Národních listů. V letech 1918–1920 byl redaktorem satirického časopisu Nebojsa. V letech 1925–1927 byl redaktorem Lidových novin. V roce 1900 se spolu s Masarykem podílel na založení politické formace vzešlé z hnutí realistů (Česká strana lidová). V roce 1905 ho Emanuel Chalupný obvinil z defraudace, za což byl vyloučen ze strany. Na sjezdu byl ale rehabilitován. Od roku 1907 vydával sebrané spisy. Později se angažoval v České straně pokrokové.

Za první světové války války byl členem Maffie. V roce 1918 působil v Národním výboru, pak v Revolučním národním shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. V letech 1920–1925 byl senátorem za národní demokracii. Mandátu se vzdal v říjnu 1925, krátce před koncem funkčního období. Jako náhradnice místo něj nastoupila Božena Viková-Kunětická. Od roku 1925 byl členem Národní strany práce (nová prohradní strana, která měla konkurovat národní demokracii), za kterou byl v roce 1927 zvolen do pražského ústředního zastupitelstva a v roce 1928 do českého zemského zastupitelstva. Od roku 1930 byl národním socialistou.

Zemřel v Praze a je pohřben na Olšanech. Jeho synem byl Ivan Herben.

Dílo

Jako literát byl Herben představitel realismu a tzv. venkovské prózy. Psal pod vlivem Turgeněva a Tolstého. Kladně hodnotil husitství, bratrství a obrození, záporně protireformaci a svatojánství.

Odborné práce

• Mistr Jeroným Pražský
• Pravdivé vylíčení života mistra Jana z Husince (1884)
• Cyril a Metoděj (1885)
• Morava v letech 1618 – 1619 a politika Karla staršího ze Žerotína (1886) – rigorosní práce
• Jan Nepomucký. Spor dějin českých s církví římskou (1893) – polemika
• Deset let proti proudu 1886 – 1896 (1898) – o počátcích realismu
• Masarykova sekta a Gollova škola. Pokrok, Praha 1912, 142 pp.
• Tábor je náš program (1920) – politický traktát
• Nové učení o české šlechtě (1924) – polemika
• M. V. Kramerius (1926) – studie
• T. G. M. I – III (Zlatoroh, 1926 – 1927) – monografie: I. O presidentu Masarykovi pražským dětem, II. President Masaryk, III. T. G. Masaryk, první občan Nové Evropy
• Otázka náboženská v našem probuzení (1927)
• Lístky z válečného deníku 1914 – 1918 (1933)
• Kniha vzpomínek (1935) – paměti, přepracování starších vzpomínek

Beletrie

• Moravské obrázky (1889) – soubor povídek
• Slovácké děti (1890) – soubor črt a příběhů národopisné povahy
• Do třetího i čtvrtého pokolení (1892 – 1937) – nedokončená románová kronika, jeho nejvýznamnější dílo
• Na dědině (1893) – soubor črt a příběhů národopisné povahy
• Bratr Jan Paleček (1902) – kniha pro děti
• Hostišov (1907) – historické a přírodní obrázky z Táborska,
• T. G. Masaryk - Život a dílo presidenta Osvoboditele, páté vydání. Praha : Sfinx * Bohumil Janda, 1946. 477 s.

Odkazy

Literatura

• Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. s. 89–91.  
• Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. s. 563–564.  
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. s. 146–152.  
• KONEČNÁ, Hana, a kol. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983, str. 73, 80
• KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
• ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 25–6
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. s. 448–449.  

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

Externí odkazy

• Jan Herben a Hostišov v Muzeu České Sibiře

Díla online

• HERBEN, Jan. Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621. Praha : Mladé proudy, 1921. Dostupné online.  

• HERBEN, Jan. Matěj V. Kramerius : osvícensky novinář a buditel. Praha : Volná myšlenka československá, 1926. Dostupné online.  
• HERBEN, Jan. Do třetího i čtvrtého pokolení. Telč : Emil Šolc, 1889. Dostupné online.