Petr Bezruč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Bezruč
Bezruc 2.jpg
Vladimír Vašek okolo roku 1900
Rodné jméno Vladimír Vašek
Narození 15. září 1867
Rakousko-Uhersko Opava
Úmrtí 17. února 1958
Československo Olomouc
Povolání básník
Literární hnutí Generace anarchistických buřičů
Významná díla Slezské písně
Příbuzní Antonín Vašek (otec)
Podpis Petr Bezruč autogram podpis.png
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Příbuzenstvo
otec Antonín Vašek
matka Marie Brožková
bratr Ladislav
bratr Otakar
bratr Antonín
sestra Olga
sestra Helena

Petr Bezruč je literární pseudonym připisovaný Vladimíru Vaškovi (15. září 1867 Opava[1]17. února 1958 Olomouc). Petr Bezruč byl český básník, který vystoupil se svou jedinou sbírkou, Slezským číslem (později známou jako Slezské písně) na začátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu[2].

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodiče[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost rukopisů Královedvorského a Zelenohorského. Na základě filologického rozboru[3] dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem.

V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto tráví malý Vladimír Vašek v Háji u Opavy, kam se vrací jeho otec za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška je však poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Antonín Vašek umírá na tuberkulózu v roce 1880. Marie Vašková tak zůstává se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Socha v Karlově Studánce

V roce 1881 začíná Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch má z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám básník později přiznává, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (ein ton=jeden tón), protože všechny písně zpíval v jediném tónu. Naopak prospívá v řečtině. Během gymnaziálních let již píše první verše, které se však nezachovaly. Většinou se však jednalo o ironické veršovánky namířené proti profesorům. Je ovlivněn četbou Vrchlického, Čecha, Nerudy, Hölderlina a Poea. Již ve čtrnácti se však naučil rusky a četl Puškina a Lermontova v originále.

Po ukončení gymnázia (prospěch se mu trvale zhoršoval) uvažuje o vstupu do kláštera. Nakonec se však rozhoduje pro studium klasické filologie v Praze.

Pražská studia[editovat | editovat zdroj]

Tři roky (1885-1888) studoval v Praze klasickou filologii, studia však nedokončil. Zde získal zálibu v antice i etymologii. Není bez zajímavosti, že mezi jeho učitele patřili T. G. Masaryk, Josef Durdík, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský. V této době tráví nejvíce času v hospodách a kavárnách. Více než studiu se věnuje kartám a pitkám se spolužáky. Setkává se zde poprvé s Janem Herbenem a také s Vilémem Mrštíkem, se kterým diskutuje o literatuře. Stále častěji však propadá melancholii a uzavírá se do sebe. Neúčastní se žádných politických ani národních aktivit. Sám později přiznává, že nenavštívil ani Národní divadlo ani katedrálu sv. Víta.

Návrat do Brna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1888, kdy se vrací z Prahy do Brna je situace rodiny kritická. Jeho matka se musela zadlužit, aby uživila pět Vaškových sourozenců. Musel si proto hledat nějaké zaměstnání, avšak nejevil žádnou snahu, aby alespoň trochu pomohl matce. Získal místo písaře zemského výboru jen díky přímluvám matky. Rodině však nijak nepomáhá, přestože by mohl. Žije v jakési apatii, ze které jej dokáže dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna. Objevují se první příznaky plicní choroby. V této době se pokouší psát prozaické črty a z této doby také pochází Studie z Café Lustig, která je otištěna v časopise Švanda dudák během roku 1889 pod pseudonymem Ratibor Suk. V tomtéž roce začíná pracovat na poště. Teprve v roce 1891 skládá úřednickou zkoušku, která mu zaručuje platový postup, a po ní je ihned přidělen na poštu v Místku.

Pobyt v Místku[editovat | editovat zdroj]

Vaškův pobyt v Místku v letech 1891-1893 je pro vznik Slezských písní stěžejní. Vašek je v malém městečku Místek jako poštovní úředník místními automaticky přiřazen k „honoraci“. Dále pokračuje v nevázaném životě, avšak začíná si všímat velké lidské bídy Frýdecka. Nejprve bydlí v obci Koloredov u Místku, později bydlí u řezníka Lyska na Ostravské ulici v Místku. Začátkem roku 1892 se Vašek seznamuje s Ondřejem Boleslavem Petrem v hostinci manželů Sagonových. Zde vzniká osudové přátelství s Ondřejem Boleslavem Petrem, které Vaška tolik poznamenalo. O. B. Petr byl učitel, divadelník a vlastenec, jehož život jakoby se promítal v mnoha básních Slezských písní a vedl také k teoriím o možném (spolu)autorství. V každém případě se zrodilo veliké přátelství. Oba psali verše, spolu vyráželi na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic. Byl to právě vášnivý slezský vlastenec O. B. Petr, který obrátil Vaškovu pozornost k sociální a národní otázce Slezska. O. B. Petr seznámil Vaška také s Maryčkou Sagonovou (svou nešťastnou láskou). Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) byli nejbližšími přáteli Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje.

Zde v Místku tak začíná přerod apatického Vaška ve vášnivého zastánce práv chudých slezských lidí. Nemáme však žádné svědectví o tom, že jádro Slezských písní vzniklo již za pobytu v Místku. Mnohé básně Slezských písní však reáliemi odkazují do doby před rok 1891(!). Naopak mnohé básně musely být napsány později, protože popisují události pozdějších let.

V roce 1893 spáchal jeho nejlepší přítel O. B. Petr sebevraždu a Vladimír Vašek si podává žádost o přeložení do Brna, ta je kladně vyřízena a on ještě v témže roce nastupuje na nádražní poštu v Brně. V roce 1894 umírá Marie Vašková a Vašek se začíná starat o mladšího sourozence Antonína. Jezdí za svým bratrem Ladislavem do Kostelce na Hané. Odtud se datuje jeho vztah k Hané.

Rok 1899[editovat | editovat zdroj]

V lednu začíná Vladimír Vašek zasílat své básně Janu Herbenovi do časopisu Čas pod pseudonymem Petr Bezruč. Zároveň se zhoršuje jeho zdravotní stav a objevuje se chrlení krve - příznak tuberkulózy.

Herben ihned poznal kvalitu básní a vydává je v beletristické příloze Času. Z první zásilky otiskuje tři básně: Den Palackého, Škaredý zjev a Jen jedenkrát (též někdy nazývaná Zkazka - zde ještě bez názvu). Číslo je však konfiskováno rakouskou policií a cenzura pak dovolí uveřejnit pouze intimní lyrickou báseň Jen jedenkrát.

Od vydání Slezských písní do procesu[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1904 pak Vašek zasílá celkem 74 básní v 39 zásilkách. Básně mají veliký, převážně kladný ohlas. V roce 1903 vydává Herben 1. číslo Besed Času s podtitulem Slezské číslo. Za měsíc vychází sbírka knižně v nákladu 3000 výtisků.

V roce 1909 vychází Bezručovy básně poprvé pod názvem Slezské písně vydané Spolkem českých bibliofilů v grafické úpravě Vojtěcha Preissiga.

V roce 1910 na veřejné přednášce Adolfa Kubise byla prozrazena pravá identita Petra Bezruče.

V roce 1911 vychází dvě knižní vydání Slezských písní.

V roce 1915 vychází v zahraničním odbojovém časopise L'Indépendance Tchéque básně oslavující ruská vojska a ruského Cara jako osvoboditele. Básně jsou podepsané iniciálami P. B., které jsou veřejností okamžitě připisovány Petru Bezručovi. Autorem těchto básní je však Jan Grmela, ostravský rodák a neúspěšný básník žijící v té době v Paříži. Když se tyto básně objeví v Čechách, je na Vladimíra Vaška vydán zatykač pro velezradu, za niž mu hrozí trest smrti. Je zatčen, vyslýchán a ještě v roce 1915 je odvezen do posádkového vězení na Hernalsergurtlu ve Vídni, kde čeká na svůj proces u vojenského soudu.

Z protokolu výslechu Vladimíra Vaška:

"Politické přesvědčení, které se odráží v mých básních, rovná se nejčistšímu demokratismu. Moje básně byly psány především pro dělnictvo. Toto celé zaměření je v rozporu s oslavováním cara, který je dělnictvem a demokraty nenáviděn dnes právě tak jako před válkou. Proto báseň zmíněné tendence, uveřejněná v kterémsi francouzském časopise, není ode mne."

a dál

"Nikdy jsem se nezabýval politikou, vždy jsem se zajímal jen o literaturu."

Policii se nepodařilo zajistit žádné důkazy svědčící proti Vladimíru Vaškovi. Soud si nechal vypracovat posudek dvou literárních vědců (německého a českého) a nakonec rozhodl o Vaškově nevině.

Vašek však ještě nebyl propuštěn na svobodu. V roce 1916 byl převezen do brněnské věznice na Cejlu a byl dále vyslýchán a vězněn, tentokrát za nejútočnější básně Slezských písní. Ve stejném roce vychází kvalitní německý překlad Slezských písní (Die schlesischen Lieder des Petr Bezruč) v Lipsku s předmluvou Franze Werfela. Otištěny jsou také nejútočnější básně a zároveň je Bezručovi přiznáno důležité místo v české literatuře. Ještě v roce 1916 je tedy propuštěn, ale nejrůznější soudy a spory (teď se zaměstnavatelem) se táhnou až do října 1918.

V roce 1917 přicházejí čeští spisovatelé s Manifestem, ten však Vašek nepodepisuje.

1918-1958[editovat | editovat zdroj]

Pamětní síň v Kostelci na Hané

Slezské písně vycházejí stále častěji a básník se stává "národním" básníkem. Vašek se však stahuje stále více do samoty. Utíká před veřejností a před jakýmikoliv ovacemi. Rád podniká túry (sám tomu říká "výplazy") po Beskydech, je v dobré kondici, kterou si udržuje otužováním (rád se koupal v řekách nahý) a výlety. Závěr svého života prožívá ve městě Kostelec na Hané. Umírá v olomoucké nemocnici v roce 1958 ve vysokém věku devadesáti let. Pochován je na opavském hřbitově na Otické ulici pod náhrobkem ze slezské žuly se sedící sochou slezské ženy.

Roku 1945 mu byl udělen titul národní umělec.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie Petra Bezruče je v kontextu české literatury naprosto ojedinělá. Jeho originalita netkví pouze v (jediném) prudkém básnickém výboji, který se zaobírá sociálními a národnostními problémy Slezska konce 19. století řadí ho tak mezi autory sociální, buřičské. Je to také především zvláštní vztah Vladimíra Vaška k vlastnímu „jedinému“ dílu, ve kterém se dal tak prudce na stranu chudých a utlačovaných. A to pouze jedenkrát za svůj život. Literární teoretici přicházeli s nejrůznějšími teoriemi, které měly vysvětlit mnoho nejasností ohledně života a díla Petra Bezruče, ty však nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny.

Stavba jeho básní je dramaticky vzdorná a útočná, používáním výhrůžných apostrof (zvolání), hyperbol, kontrastů, sžíravého sarkasmu, záměrného porušování rytmu, využívání nářečních prvků, metafor a zvukomalby nás nutí zamyslet se nad tématy jeho básní.

Slezské písně[editovat | editovat zdroj]

1909, básně velmi často s národní a sociální tematikou, jsou zde však např. i básně milostné. Původně vydáno pod názvem Slezské číslo, teprve po rozšíření získalo svůj známý název Slezské písně.

Pomník Maryčky Magdonové ve Starých Hamrech

Některé básně ze Slezských písní:

  1. intimní básně osobního charakteru:
    • Labutinka – posmrtně nalezená báseň; formálně přesunuta do Slezských písní (1961)
    • Jen jedenkrát
    • Červený květ – úvodní báseň sbírky, květina je symbolem jeho vlastního nitra, kaktus, jako květina, která vykvete pouze jednou, symbolizuje jeho životní osamělost
  2. básně reagující na sociální bídu a národnostní útlak (problém utlačování lidu, viní z toho Němce, Poláky, Židy a lhostejnost Čechů):
    • Maryčka Magdónova – Maryčka je sirotek (otec byl opilec, který se zabil při návratu z hospody). Maryčka se stará o mladší sourozence. Jednou ji při krádeži dříví chytí Hochfelder, který ji udá. Když ji odvádí strážník do „Frydku“, spáchá sebevraždu skokem ze skály do řeky Ostravice. Dílo je napsáno kriticky, v každé sloce se autor ptá Maryčky na řešení.
    • Ostrava
    • Kantor Halfar – příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky.
    • 70 000
    • Bernard Žár
    • Návrat
  3. pohled na soudobou českou politiku, vlastenectví:
    • Praga caput regni
  4. básně, jejichž estetická hodnota spočívá ve spojení různorodých principů, tendencí a poetik
    • Škaredý zjev – nepřímým obrazem (pomocí symbolů) zde popisuje těžký život na Ostravsku, označuje se za věčného tuláka.
  5. básně věnované jednotlivým obcím na Moravě a ve Slezsku
    • Polská Ostrava - báseň na protest proti přejmenování Polské Ostravy na Slezskou Ostravu
    • Dombrová – protest proti českým snahám přejmenovávat vesnice ve Slezsku
    • Valčice - oslava připojení Valtic k Moravě po roce 1918
    • Děrné, Melč - oslava otevření nové české školy
    • Kyjov, Mohelnice

Některé básně z této sbírky zhudebnil a nazpíval písničkář Jarek Nohavica.

Samostatné básně[editovat | editovat zdroj]

  • Paralipomena I.
  • Paralipomena II.
  • Stužkonoska modrá – druh vzácné můry, symbol básníkova života je hledání smyslu, rozsáhlejší báseň, vzpomínky na své mládí (v určité míře i kritika poměrů v první republice).
  • Přátelům a nepřátelům – vydáno posmrtně, jedná se o milostnou lyriku a verše přemýšlející o smyslu života.

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Studie z kafé Lustig

Literární badatelé, kteří se zaobírali dílem Petra Bezruče[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2007&cis=37&cl=02 Vochalůb Bezruč
  3. Filologický důkaz, Brno, 1879

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu