Anarchističtí buřiči
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anarchističtí buřiči, „básníci života a vzdoru“, je označení pro skupinu mladé generace českých spisovatelů, která začala tvořit na přelomu 19. a 20. století.
[editovat] Společné znaky
Tvorba jejích představitelů byla výrazně ovlivněna myšlenkami anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka a odmítání autority státu), antimilitarismu (odmítání války) a vitalismu (oslava života a přírody). Propagovali přirozenou lásku, sexualita přestala být tabu, kritizovali tradiční manželství.
Byli silně ovlivněni filozofií Friedrichem Nietzschem a Maximem Gorkým. Někteří byli součástí hnutí Omladina. Všichni však působili na pozadí mladočechů a vedli bohémský život, měli tulácký přístup k životu.
Z hlediska uměleckého vývoje navazovali na Macharovu satirickou notu realistického ztvárnění skutečnosti, Sovův impresionismus a Březinovu symboliku a metaforiku. V jejich díle se objevují anarchistické, dekadentní prvky, satanismus, vitalismus.
V poezii používali hovorové i slangové prvky, zbavovali se nejednoznačnosti výpovědi příklonem k přirozenosti mluvy.
Často se setkávali v Neumannově vile na Olšanech.
[editovat] Představitelé
[editovat] Časopisecké platformy
- Nový kult (1897 – 1905)
- Moderní revue (1895 – 1925)
