Fráňa Šrámek
Fráňa Šrámek (19. ledna 1877, Sobotka – 1. července 1952, Praha) byl český básník, spisovatel, dramatik a buřič.
Obsah |
Život[editovat]
Narodil se v Sobotce, roku 1885 se s rodiči přestěhoval do Písku, toto město si velmi oblíbil, odehrává se v něm velká část jeho divadelních her a románů. Za svých studentských let bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde dosáhl maturity.
V roce 1903 nastoupil na jednoroční vojenskou službu, která mu byla za trest o rok prodloužena. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1914 vážně onemocněl.
Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1905 a začal se věnovat literatuře.
Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jejíž vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní.
Během první světové války narukoval na ruskou frontu. V září 1914 byl kvůli revmatismu v brněnské nemocnici, v červnu 1915 narukoval na frontu do Itálie a Rumunska.
Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, o jeho protestu však vědělo málo lidí.[zdroj?]
Roku 1946 byl jmenován národním umělcem. Pohřben je na ve svém rodném městě Sobotce na soboteckém hřbitově, o kterém napsal jednu ze svých nejznámějších básní Sobotecký hřbitov.
Dílo[editovat]
Jeho tvorba byla ovlivněna impresionismem, antimilitaristickými až pacifistickými postoji. F. Šrámek se angažoval v anarchistickém hnutí a stal se významným představitelem tzv. generace anarchistických buřičů.
Všechna jeho díla jsou silně levicová, ovlivněná anarchismem. Jeho díla měla značný vliv na mladou generaci mezi světovými válkami. Některé jeho básně se staly revolučními písněmi proletářů.
Jeho dílo lze rozdělit do těchto základních témat:
- příroda
- odpor k válce – svůj vztah k válce žene až k odmítání válek obranných
- milostný vztah mladých lidí, neschopných se podřídit konvencím
Básnické sbírky[editovat]
- Života bído, přec tě mám rád (1905) – vyjádření odporu k militarismu a Rakousku-Uhersku
- Modrý a rudý (1906) – antimilitarismus, vzpoura proti válce, symbolika barev v názvu (modrá barva rakouské uniformy, červená barvou anarchismu), obsahuje báseň Raport
- Splav (1916, 1922 v rozšířené verzi s básněmi z války) – milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem, žena a příroda splývají do jednoho, impresionistická lyrika, senzitivní, plná představ, harmonická, milostná lyrika, nejobyčejnější a nejpřirozenější projevy života. Její součástí je stejnojmenná báseň Splav.
- Nové básně (1928)
- Ještě zní (1933) – zde již životní rezignace, hořkost, loučení
- Rány, růže (1945) – vlastenecké básně, reakce na druhou světovou válku a na osvobození republiky
Romány[editovat]
- Stříbrný vítr (1910) – román o mládí a dospívání, autobiografické prvky, impresionistické líčení citové atmosféry, hlavní hrdina Jeník Ratkin se vzpírá tyranskému otci, nerozumí světu dospělých, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové – zklamání, Jeník přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a dokázat svůj přerod v muže, druhé přepracované vydání doplněné autorovým doslovem 1921) – vyjádření citů mladé generace (zfilmován Václavem Krškou 1954), tento román je velmi ovlivněn impresionismem.
- Tělo (1919) – román, silně působil na mladou generaci, u kritiky však vzbudil rozporné reakce
- Past (1931)
- Křižovatky (1913) – román, pesimismus, radostnou víru v mládí zastoupila skepse, láska vede ke zklamání
Povídkové knihy[editovat]
- Sláva života
- Žasnoucí voják – obyčejný člověk ve válce nic neznamená
- Osika
- Klavír a housle
- Prvních jednadvacet
Divadelní hry[editovat]
- Červen (1905) – impresionistické drama
- Luna
- Zvony
- Léto (1915) – impresionistické divadelní drama. Mladý student se zamiluje do vdané paničky, která se jen předvádí. Je to žena bez morálky a zábran. Student zmoudří a zamiluje se do své vrstevnice Stázie. Autor se zaměřuje na prožitek osob.
- Měsíc nad řekou (1922) – setkání bývalých spolužáků ze studií, zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí, střet starého a nového světa, konflikt mezi generacemi, projev českého impresionismu, zfilmováno Václavem Krškou v roce 1953
- Plačící satyr
- Ostrov velké lásky
- Hagenbek – satira na konec Rakouska-Uherska
- Dvě království – O dozrání Duby Ortové v ženu v jednom studentském pokoji. Nedbá výchovy rodičů a vzdá se muži, kterého má ráda.
- Pravda
Filmové adaptace[editovat]
Jeho dílem byl silně ovlivněn režisér Václav Krška, který vytvořil úspěšné filmové adaptace divadelní hry Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954).
Odkazy[editovat]
- Wikilivres:Fráňa Šrámek: díla na projektu Wikilivres
Literatura[editovat]
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 281–285.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 139–152.
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 230–233
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 712–718.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 702–703.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 296.
