Gustav Frištenský
Gustav Frištenský (18. května 1879, Křečhoř – 6. dubna 1957, Litovel) byl za Rakouska-Uherska a první republiky českým zápasníkem v řeckořímském zápase.
Obsah |
Biografie [editovat]
Narodil se jako jedno ze šesti dětí v obci Kamhajek.[1] Ve čtrnácti letech ho rodiče poslali na učení ke kováři. Zde mu jeden ze starších spoluučňů nastražil žhavou podkovu, která mu způsobila vážné popálení ruky. Po tříměsíční domácí léčbě se již do kovárny nevrátil, ale šel do učení na řezníka. Po vyučení vyrazil, jak bylo tehdy zvykem, na zkušenou do světa. Místo dostal v Brně u řezníka a uzenáře Moritze Soffera. Zde po krátkém čase začal navštěvovat místní Sokol a atletický klub Hellas. V roce 1900 vyhrál svůj první mezinárodní závod, který se konal v Praze. O tři roky později se stal amatérským mistrem Evropy, když v Rotterdamu vyhrál v řeckořímském zápase. V té době měřil 186 centimetrů a vážil 94 kilogramů. Jeho vítězství však mělo i stinnou stránku, po návratu do vlasti zjistil, že jeho místo řeznického tovaryše bylo obsazeno. V převážně německém Brně byl pro Frištenského velký problém sehnat si novou práci a úspory pomalu docházely. Asi po půl roce tak kývl na jednu z četných nabídek a vydal se na dráhu profesionálního zápasníka. Od roku 1917 žil v Litovli, vlastnil statek v Lužicích u Šternberka, který mu byl jako součást Sudet po Mnichovské dohodě v roce 1938 zabaven. Po roce 1945 mu byl statek navrácen, ovšem vypleněný Rudou armádou a poté byl kolektivizován.[1]
Později zápasil v USA a vystupoval v cirkusech (např. ve známém cirkusu Kludský[1]), v roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy, když vyhrál v pražské Lucerně.[1] Za druhé světové války byl vězněn za odbojovou činnost, po roce 1945 vystupování zanechal. Po válce rozdělil svých 150 000 Kč ženám po zemřelých četnících. Roku 1947 ovdověl.[1] V roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu. Zemřel 6. dubna 1957 v Litovli, kde je pochován.[1]
Zápasu se věnovali také jeho bratři František, Josef a Karel.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e f MARTÍNEK, Jiřín. Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7376-202-5. Kapitola Kamhajek, s. 16–17.
