Slezské písně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Slezské písně je název jediné básnické sbírky českého básníka Petra Bezruče, přičemž Petr Bezruč je literární pseudonym Vladimíra Vaška, syna Antonína Vaška.

Tato sbírka vznikala v průběhu téměř padesáti let - od devadesátých let 19. století až do autorovy smrti v roce 1958. Její konečnou podobu stanovil literární kongres v 60. letech.

Geneze Slezských písní[editovat | editovat zdroj]

Slezské písně se dělí na tzv. jádro Slezských písní (básně do roku 1899), do kterého bylo zařazeno 54 básní, a ostatní básně. Kdy přesně vznikalo jádro Slezských písní se nikdy nepodařilo určit. Existují dvě teorie: básně vznikaly v letech 1891-1899 za pobytu Vladimíra Vaška v Místku (1891-1893) a později. Druhá teze předpokládá, že všechny básně vznikly až v roce 1898 v jakémsi „duševním a uměleckém vytržení“ v době, kdy se u něj objevilo chrlení krve v důsledku tuberkulózy (na to je v básních několik narážek, např. v básni Kdo na moje místo?. Druhou variantu naznačuje sám autor, ale část literárních vědců s tím nesouhlasí[1]. Sám Vladimír Vašek nijak neusnadňuje poznání těchto faktů, protože jeho vyjádření v dopisech i mezi nejbližšími se měnilo a často si protiřečilo.

Od 16. ledna 1899 do 13. března 1904 zaslal v 39 zásilkách Janu Herbenovi 74 básní.

Sedm básní z první zásilky se ztratilo (mj. báseň Hořící keř).

  • První zásilka 16. 1. 1899

Den Palackého, Pod obrazem Prokopovým, Domaslovice, Klec, Jen jedenkrát

  • Druhá zásilka 25. 1. 1899

Škaredý zjev

(Beletristická příloha Času 11. 2. 1899 obsahovala básně Den Palackého, Škaredý zjev a „Jen jedenkrát“.)

  • Pátá zásilka 17. 2. 1899

Setkání, Michálkovice, Kdo na moje místo?

  • Šestá zásilka 1. 3. 1899

Leonidas, Hrabyň, Blendovice, Bernard Žár, Národní maškaráda, Mistr Jan, Třetí patron vlasti, Kráska

  • Sedmá zásilka 24. 3. 1899

Maryčka Magdonova

Návrat, Tošonovice, Z Ostravy do Těšína, 70.000, Markýz Géro, Ostrava, Já, Hučín, Jedna melodie

  • Jedenáctá zásilka 28. 4. 1899

Rektor Halfar, Dva hrobníci, Motýl, Koniklec, Červený květ

  • Dvanáctá zásilka 12. 5. 1899

Dědina nad Ostravicí, Dombrová, Opava

  • Třináctá zásilka počátek června 1899

Sviadnov, Par nobile, Praga caput regni

  • Sedmnáctá zásilka 15. 8. 1899

Orlová, Ostravice, Hořící keř

  • Dvacátá čtvrtá zásilka 4. 2. 1900

Čtenáři veršů, Kovkop, Pětvald I, Pětvald II, Křižák z Modré, Dombrová I, Dombrová II, Lazy, Dvě dědiny, Ondráš, Ligotka Kameralna, Pole na horách, Střebovský mlýn, Uhni mi z cesty, Oni a my, Osud, Vrbice, Slezské lesy, Hanácká ves, Plumlov, Ptení, Kyjov, Paskovské rybníky, Úspěch, Chycený drozd

  • Třicátá druhá 26. 10. 1902

Didus ineptus

  • 36. zásilka 1. 8. 1903

Smrt césarova, Krásné Pole

  • 38. zásilka (17. 2. 1904)

1864-1904

  • 39. zásilka 17. 3. 1904

Labutinka, Mladá žena, Papírový Mojšl

Seznam básní (abecední)[editovat | editovat zdroj]

  • 1864–1904
  • 70.000
  • Bernard Žár
  • Blendovice
  • Červený květ
  • Čtenáři veršů
  • Dědina nad Ostravicí
  • Den Palackého
  • Didus ineptus
  • Dombrová I
  • Dombrová II
  • Dva hrobníci
  • Dvě dědiny
  • Dvě mohyly
  • Hanácká ves
  • Hanys Horehleď
  • Hölderlin nad Neckarem
  • Hrabyň
  • Hučín
  • Chycený drozd
  • Idyla ve mlýně
  • Jedna melodie
  • Kalina I
  • Kalina II
  • Kalina III
  • Kantor Halfar
  • Kaštany
  • Kdo na moje místo?
  • Koniklec
  • Kovkop
  • Krásné Pole
  • Kyjov
  • Labutinka
  • Lazy
  • Leonidas
  • Ligotka Kameralna
  • Markýz Géro
  • Maryčka Magdónova
  • Maškarní ples
  • Michalkovice
  • Mohelnice
  • Motýl
  • Nápis na hrob bojovníkův
  • Návrat
  • Ondráš
  • Oni a my
  • Opava
  • Ostrava
  • Osud
  • Papírový Mojšl
  • Par nobile
  • Pětvald I
  • Pětvald II
  • Pluh
  • Plumlov I
  • Plumlov II
  • Pole na horách
  • Polská Ostrava
  • Praga caput regni
  • Ptení
  • Rybníky za Paskovem
  • Sedm Havranů
  • Setkání
  • Slezské lesy
  • Smrt césarova
  • Starček
  • Střebovský mlýn
  • Sviadnov I
  • Sviadnov II
  • Škaredý zjev
  • Tošonovice
  • Ty a já
  • Úspěch
  • Valčice
  • Vrbice
  • Z Ostravy do Těšína
  • Zem pod horami
  • Žermanice
  • Žně

Problematika autorství Slezských písní[editovat | editovat zdroj]

Autorství Petra Bezruče bylo často zpochybňováno, naprostá většina literárních historiků však o něm nepochybuje.

K pochybnostem ohledně autorství Vladimíra Vaška přispělo několik okolností:

  1. Skrývání své identity pod pseudonymem Petr Bezruč. Skrývání se před veřejností, také záměrné Vaškovo překrucování a mlžení o vlastní minulosti.
  2. Hlasy spisovatelů, literárních badatelů, převážně přímo ze Slezska, např. Joži Vachaly, Jana Drozda. Jisté pochyby naznačil také ve svých dílech ze šedesátých let významný bezručovský badatel doc. Jiří Urbanec.
  3. Ojedinělý vztah básníka ke svému dílu. Vladimír Vašek přehlížel mnoho změn, chyb a redaktorských úprav ve svých zásadních básních. Podstatné změny ve svých básních nechával bez povšimnutí po celý svůj život, zato velmi rád ručně „opravoval“ již vytištěné Slezské písně, které mu dal kdokoliv k podpisu, a to vždy ke škodě básní.
  4. V podstatě jediné výrazné básnické vystoupení, na které již nedokázal plnohodnotně navázat. Slezské písně, které vyšly nejprve pod názvem Slezské číslo literární přílohy časopisu Čas (a byly cenzurovány c. k. úřady) byly neustále rozšiřovány autorem o další básně v průběhu téměř půlstoletí, ale nikdy nebyly autorem kodifikovány do "závazné" sbírky. Mnohé úpravy a dodatečné změny v básních, které Vašek rád prováděl, byly básním na škodu a musely být později "opraveny" literárními vědci(!). Nakonec také kongres literárních vědců rozhodl o konečné podobě Slezských písní, ne autor(!). Pokud jeho "jednorázové" vystoupení proti sociálnímu a národnostnímu útlaku slezského lidu na něj tak silně zapůsobilo během dvou let pobytu v Místku v letech 1891-1893, je podivné, že stejně silně nevystoupil za česko-polského konfliktu na Těšínsku ve 20. letech nebo za německé okupace Československa (1938-1945), upozorňují mnozí. Jeho básně ovšem Těšínský konflikt glosují -Kaštany, Dvě mohyly,Hanys Horehleď,... jde o jímavé verše o .."hoři těch, co za Olzou jsou",".. Jeho tvorba v podstatě končí v 30. letech oslavnými verši k otvírání nových moravských škol, které sic nejsou tak jímavé jako třeba Tošonovice, kde popisuje odnárodnění popolštění obce. Nicméně jeho národní pohled jako by kontrastoval s názvem sbírky, v níž mluví o moravských vesničkách, Moravkách a Moravcích a i moravském národě v Polské Ostravě. Také propastné kvalitativní rozdíly v jazyce, melodii i metru jednotlivých básní Slezských písní jsou místy tak nepochopitelné, že i sami zastánci Vaškova autorství dělí tyto básně na tzv. jádro Slezských písní a básně ostatní.Některé verše přímo svádí k recitaci lákavým rýmem, jiné jsou bez rýmu ve volném stylu.
  5. Vladimír Vašek byl uzavřený, nemluvný člověk. Také jeho časté túry (výplazy) po Beskydech za jeho pobytu v Místku se podobaly spíše chodeckým závodům, které konal zpočátku hlavně na rady lékařů, a proto mnoha lidem nepřipadá reálné, že by poznal skutečně do hloubky tíživou realitu Slezska na konci 19. století během pouhých dvou let.
  6. Vladimír Vašek neměl hudební sluch. Neměl rád hudbu a nerozuměl jí. To je zajímavý fakt, zvláště když si čtenáři uvědomí geniální melodii některých básní, např. Kdo na moje místo, Návrat apod.
  7. Básně týkající se Slezska obsahují mnoho dobových reálií, ty však nekorespondují s Vaškovým uváděným obdobím vzniku[2]
  8. Některé básně jako by popisovaly život O. B. Petra[3].

Problémem při všech pokusech o potvrzení nebo vyvrácení Vaškova autorství Slezských písní je však to, že veškeré prameny poskytující argumenty nejsou zcela věrohodné. Paradoxně to platí nejvíce u samotného Vaška, ale také u jeho blízkých a u pamětníků. Zastánci i odpůrci upozorňují na nesrovnalosti v těchto pramenech, ale přesto z nich čerpají argumenty, které se ovšem právě tak dají využít pro tvrzení zcela opačná.

Ať už se však pod pseudonymem Petr Bezruč ukrývá kdokoliv, faktem zůstává nepopiratelná genialita těchto básní dosahující světové úrovně.[zdroj?]

Slezské písně jako inspirace[editovat | editovat zdroj]

Někdy v letech 1982-1983 vytvořil písničkář Jaromír Nohavica pásmo zhudebněné poezie Petra Bezruče Maryčka & spol., s podtitulem Slezské písně Bezručovy a slezské písně lidové zpívá Jaromír Nohavica. Vedle čtyř vlastních či lidových písní zhudebnil osm Bezručových básní; některé texty byly upraveny, jiné byly použity zčásti (Červený květ) či jen jejich zlomky (Já II).

  • Červený květ
  • Já II
  • Domaslovice
  • Maryčka Magdonova
  • Par nobile
  • Kantor Halfar
  • Ty a já
  • Kdo na moje místo?

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. např. Jiří Urbanec, viz jeho zásadní dílo: Mladá léta Petra Bezruče
  2. viz knihu Jana Drozda: Autoři Slezských písní
  3. Viz básně Návrat či , ale např. i fakt, že v básni Ondráš se autor zmiňuje, že se jmenuje Ondřej, což nekoresponduje ani s pseudonymem, ani s Vaškovým skutečným jménem. Zastánci Vaškova autorství vysvětlují tyto rozpory autostylizací.