Josef Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Hora
Josef Hora
Josef Hora
Narození 8. července 1891
Rakousko-Uhersko Dobříň
Úmrtí 21. června 1945 (ve věku 53 let)
Československo Praha
Podpis
Podpis
Emblem-web.svg oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hora (8. července 1891, Dobříň21. června 1945, Praha) byl český básník, překladatel a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v DobříniRoudnice nad Labem, v Roudnici vystudoval gymnázium. Rodná obec ho velmi ovlivnila a často se k ní ve svých dílech vracel.

Po rozchodu s rodiči ho vychovávali prarodiče. Po maturitě roku 1910 odešel do Prahy, kde vystudoval práva a stal se novinářem. Verše otiskoval v časopise Vesna.

Nejprve působil v sociálnědemokratických novinách, od roku 1921Rudém právu, kde přispíval do kulturní rubriky, a v proletářském časopise Právo lidu. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929Manifest sedmi) se stal redaktorem Českého slova.

Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi (1935).

Dále ho a jeho tvorbu ovlivnilo jeho cestování – navštívil SSSR, Francii, Maďarsko, Itálii, Estonsko.

Po roce 1921 se stal jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Proletářská poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Pracující den (1920) – tuto sbírku můžeme považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu (vydána před J. Wolkerem). Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu.
    • Dělnická madona – tato báseň je typickým příkladem Horovy proletářské poezie. Dělnický byt básníkovi připomíná Betlém, ale dítě, které se narodilo, se nenechá ukřižovat, ale naopak zahájí boj za „spravedlivější svět“.
  • Srdce a vřava světa
  • Bouřlivé jaro

Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.

Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní:

  • Socialistická naděje (1922) – tímto románem se autor hlásí k levici.
  • Hladový rok (1926) – román s válečnou tematikou.
  • Dech na skle – román s válečnou tematikou.

V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii.

  • Itálie (1925) – zde se začíná více prosazovat lyrika, sociální motivy zde nechybí, ale ustupují do pozadí. Autor obdivuje krásy Itálie, tak jak je viděl na své cestě Itálií. Často je srovnává se svým domovem.
  • Struny ve větru (1927) – i zde již převládá lyrika nad proletářskou poezií, autor se zde vyznává ze svého vztahu k Rusku a k V. I. Leninovi – obojí si velmi idealizuje.
    • Čas – báseň, která tuto sbírku charakterizuje; v této básni se zamýšlí nad během času. Již zde nejsou ani zbytky proletářské poezie.
  • Kniha času a ticha – tato kniha spojuje sbírky, které jsou si tematicky podobné. Námětem pro básně je zde čas. Je složena z těchto sbírek:
    • Tvůj hlas (1930)
    • Tonoucí stíny (1933)
    • Dvě minuty ticha (1934)
    • Tiché poselství (1936)
  • Máchovské variace (1936) – protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti. Medituje tak o máchovských tématech – život, smrt, čas.
  • Domov (1938) – oslava Čech a jejich slavné minulosti, vyjadřuje zde přesvědčení, že národ je věčný.
    • Zpěv rodné zemi – nejznámější báseň z této sbírky, Hora zde přehlíží české dějiny a vidí v nich války a utrpení, které však země přečká. Národ nevnímá pouze jako současnost, ale i jako generace minulé a budoucí.
  • Jan houslista (1939) – vydáno po okupaci, básně byly nutně alegorické, protože nemohl tvořit svobodně a vše muselo projít nacistickou cenzurou. Tématem je návrat hudebníka, který se vydal do světa, do rodné země.
  • Zahrada Popelčina (1940)
  • Život a dílo básníka Aneliho – napsáno během války, vydáno posmrtně v roce 1945, dvoudílná, napůl autobiografická poema. V první části líčí lyrickoepickým způsobem život fiktivního arabského básníka, v druhé podává výbor z „jeho“ lyrických básní.
  • Zápisky z nemoci (1945) – zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří.
  • Proud (1945)[2] – poezie psaná s lehkostí.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, JeseninaPasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/download.cfm?file=files/articles/00017/nu_140812_145326.pdf Národní umělci, Archiv Kanceláře Presidenta Republiky
  2. Záznam v NK

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 190–193.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 291–309.  
  • ČAPEK, Jan B.. Záření ducha a slova. Praha : Jos. R. Vilímek, 1948. Kapitola Kosmická poesie Nerudova a Horova. Literární stati a studie československé, s. 424-435.  
  • ČERNÝ, Václav. Tvorba a osobnost I. Praha : Melantrich, 1992. Kapitola Zpěv duše, s. 710-731.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
  • FUČÍK, Bedřich. Píseň o zemi. Praha : Melantrich, 1994. Kapitola Básník ticha, s. 31-39.  
  • HRUBÍN, František. Lásky. Praha : Československý spisovatel, 1967. Kapitola Je naší básnickou pamětí, s. 91-97.  
  • KALISTA, Zdeněk. Tváře ve stínu. Medailóny. České Budějovice : [s.n.], 1969. Kapitola Josef Hora, s. 75-98.  
  • KOŽMÍN, Zdeněk. Studie a kritiky. Praha : Torst, 1995. Kapitola Čas a prostor v Horově a Nezvalově poezii, s. 456-475.  
  • KŘIVÁNEK, Vladimír. Samoty Josefa Hory. Tvar. , roč. 1998, čís. 15, s. 1, 4-5. Dostupné online.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • MOURKOVÁ, Jarmila. Josef Hora. Praha : Melantrich, 1981. 369 s.  
  • PÍŠA, A. M.. Josef Hora. Praha : [s.n.], 1947.  
  • PÍŠA, A. M.. Stopami poezie. Studie a podobizny. Praha : Československý spisovatel, 1962. Kapitola Josef Hora, s. 166-188.  
  • SVOBODA, Jiří. Svár poezie s ideologií (k básnickému vývoji Josefa Hory). In STUDIA MORAVICA V, Symposiana. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA MORAVICA 5. Olomouc : [s. n.], 2007. Dostupné online. S. 33-39.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 492–493.  
  • VALOUCH, František. Česká poezie v období Mnichova. Olomouc : [s.n.], 1970. Kapitola Josef Hora, s. 17-44.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]