Josef Hora
| Josef Hora | |
|---|---|
 Josef Hora |
|
| Narození | 8. července 1891 Dobříň |
| Úmrtí | 21. června 1945 (nedožitých 54 roků) Praha |
| Podpis |  |
 oficiální stránka |
|
 multimediální obsah na Commons |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
Josef Hora (8. července 1891, Dobříň – 21. června 1945, Praha) byl český básník, překladatel a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.[1]
Obsah |
Životopis [editovat]
Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, v Roudnici vystudoval gymnázium. Rodná obec ho velmi ovlivnila a často se k ní ve svých dílech vracel.
Po rozchodu s rodiči ho vychovávali prarodiče. Po maturitě roku 1910 odešel do Prahy, kde vystudoval práva a stal se novinářem. Verše otiskoval v časopise Vesna.
Nejprve působil v sociálnědemokratických novinách, od roku 1921 v Rudém právu, kde přispíval do kulturní rubriky, a v proletářském časopise Právo lidu. Po rozchodu s komunistickou stranou (1929 – Manifest sedmi) se stal redaktorem Českého slova.
Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi (1935).
Dále ho a jeho tvorbu ovlivnilo jeho cestování – navštívil SSSR, Francii, Maďarsko, Itálii, Estonsko.
Po roce 1921 se stal jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.
Dílo [editovat]
- Básně (1915) – sbírka je poznamenaná poetikou J. Vrchlického a A. Sovy.
- Strom v květu (1920) – básně mají vitalisticko-impresionistickou podobu, objevuje se zde smysl pro dynamiku doby.
Proletářská poezie [editovat]
- Pracující den (1920) – tuto sbírku můžeme považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu (vydána před J. Wolkerem). Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu.
- Dělnická madona – tato báseň je typickým příkladem Horovy proletářské poezie. Dělnický byt básníkovi připomíná Betlém, ale dítě, které se narodilo, se nenechá ukřižovat, ale naopak zahájí boj za „spravedlivější svět“.
- Srdce a vřava světa
- Bouřlivé jaro
Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.
Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní:
- Socialistická naděje (1922) – tímto románem se autor hlásí k levici.
- Hladový rok (1926) – román s válečnou tematikou.
- Dech na skle – román s válečnou tematikou.
V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii.
- Itálie (1925) – zde se začíná více prosazovat lyrika, sociální motivy zde nechybí, ale ustupují do pozadí. Autor obdivuje krásy Itálie, tak jak je viděl na své cestě Itálií. Často je srovnává se svým domovem.
- Struny ve větru (1927) – i zde již převládá lyrika nad proletářskou poezií, autor se zde vyznává ze svého vztahu k Rusku a k V. I. Leninovi – obojí si velmi idealizuje.
- Čas – báseň, která tuto sbírku charakterizuje; v této básni se zamýšlí nad během času. Již zde nejsou ani zbytky proletářské poezie.
- Kniha času a ticha – tato kniha spojuje sbírky, které jsou si tematicky podobné. Námětem pro básně je zde čas. Je složena z těchto sbírek:
- Máchovské variace (1936) – protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti. Medituje tak o máchovských tématech – život, smrt, čas.
- Domov (1938) – oslava Čech a jejich slavné minulosti, vyjadřuje zde přesvědčení, že národ je věčný.
- Zpěv rodné zemi – nejznámější báseň z této sbírky, Hora zde přehlíží české dějiny a vidí v nich války a utrpení, které však země přečká. Národ nevnímá pouze jako současnost, ale i jako generace minulé a budoucí.
- Jan houslista (1939) – vydáno po okupaci, básně byly nutně alegorické, protože nemohl tvořit svobodně a vše muselo projít nacistickou cenzurou. Tématem je návrat hudebníka, který se vydal do světa, do rodné země.
- Zahrada Popelčina (1940)
- Život a dílo básníka Aneliho – napsáno během války, vydáno posmrtně v roce 1945, dvoudílná, napůl autobiografická poema. V první části líčí lyrickoepickým způsobem život fiktivního arabského básníka, v druhé podává výbor z „jeho“ lyrických básní.
- Zápisky z nemoci (1945) – zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří.
Překlady [editovat]
Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/download.cfm?file=files/articles/00017/nu_140812_145326.pdf Národní umělci, Archiv Kanceláře Presidenta Republiky
Literatura [editovat]
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. s. 190–193.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. s. 291–309.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 492–493.
