Viktor Dyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Dyk
Viktor Dyk.jpg
Narození 31. prosince 1877
Pšovka u Mělníka Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. května 1931 (ve věku 53 let)
Lopud
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Období 1897 - 1929
Literární hnutí anarchističtí buřiči
Manželka Zdenka Hásková
Příbuzní bratr Ludvík Dyk
synovec Viktor Kripner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o českém básníkovi, prozaikovi a publicistovi. O českém zpěvákovi pojednává článek Viktor Dyk (zpěvák).

Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka14. května 1931 Lopud, Chorvatsko) byl významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Pšovce u Mělníka. Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po celý život však působil jako novinář a spisovatel. K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky (1905).

Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír. V letech 19101914 redigoval také časopis Samostatnost.

Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (19161917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů.

Jeho politická činnost započala roku 1911, kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokracii poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[1] V parlamentních volbách v roce 1925 se pak za tuto stranu dostal do senátu. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do své smrti roku 1931. Pak ho nahradil Jan Kapras.[2][3]

Byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal do časopisu Vlajka, které vydávalo hnutí Vlajka. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou.

Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině.[4] Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.[5]

Zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři na chorvatském ostrově Lopud (zátoka Šunj). V této souvislosti je často připomínána[zdroj?] jeho báseň Soumrak moře[6] ze sbírky Devátá vlna,[7] kterou podle některých názorů[kdo?] předpověděl svou smrt.

Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Náhle slyšíme hlas: "Dyk se utopil!" A vzápětí sto hlasů – či jich bylo tisíc? – propuká v bouřlivé volání, které jako by se mísilo s ozvěnou. "Dyk se utopil! Viktor Dyk je mrtev!" Je snad zbytečné líčit naše ohromení. Nebyli jsme schopni slova. Dav utichl a mlčky nás vedl do malé, nízké místnosti, v níž ležel na stole Dyk, přikryt prostěradlem. Kdosi zvedl lucernu, abychom na něj lépe viděli. – Smrt už odešla, z jeho tváře zmizela hrůza a utrpení, zůstalo jen ticho, to těžké, mramorové ticho, které padá na srdce živých...Takový byl konec básníka Deváté vlny.
— Zdeněk Štěpánek[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Viktora Dyka
Dyk v roce 1899
Památník Viktora Dyka v Mělníku
Pamětní deska na domě v dnešní Dykově ulici, ve kterém Viktor Dyk v letech 1904 až 1931 žil
Pohřební průvod dne 20. května 1931 před Vinohradským divadlem.
Hrob Viktora Dyka, Olšanské hřbitovy
Památník Viktora Dyka na ostrově Lopud, kde se utopil. Snímek z roku 1981 před renovací.

Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.

Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • A porta inferi (1897, latinsky Od brány pekelné, raná subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
  • Síla života (1898)
  • Marnosti (1900)
  • Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie)
  • Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
  • Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
  • Giuseppe Moro (1911)
  • Zápas Jiřího Macků (1916)
  • Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
  • Devátá vlna (1930, melancholie, předtucha smrti)

Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.

„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“

(z básně Země mluví ze sbírky Okno)

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Stud (1900, povídka)
  • Hučí jez a jiné prózy (1903)
  • Konec Hackenschmidův (1904, román, 3. díl tetralogie)
  • Prosinec (1906, román)
  • Prsty Habakukovy (1906, román)
  • Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
  • Příhody (1911, sbírka povídek)
  • Krysař (1915, novela, která čerpá ze staroněmecké pověsti. Ve shodě s romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze.)
  • Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka neúplně čas. 1915, dopsáno 1922; dvě původní zkonfiskované kapitoly, po 1915 ztracené a autorem pro knižní vydání nepoužité, až posmrtně 1931–32)
  • Tichý dům (1921, povídka)
  • Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
  • Prsty Habakukovy (1925, román)
  • Můj přítel Čehona (1925, povídka)
  • Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
  • Holoubek Kuzma (1928, povídka)
  • Soykovy děti (1929, román)

Politická literatura[editovat | editovat zdroj]

Drama[editovat | editovat zdroj]

Paměti[editovat | editovat zdroj]

  • Vzpomínky a komentáře (1927)

Libreta[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944
  5. The chess games of Viktor Dyk
  6. Soumrak moře na Wikizdrojích
  7. Devátá vlna na Wikizdrojích
  8. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Herec. Praha: Mladá fronta, 1964, str. 187–8
  9. Viktor Dyk: Ondřej a drak na stránkách Českého rozhlasu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]