Viktor Dyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Viktor Dyk

Příbuzenstvo
manželka	Zdenka Hásková
bratr	Ludvík Dyk
synovec	Viktor Kripner

Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka – 14. května 1931 Lopud) byl významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů.

[editovat] Život

Viktor Dyk se narodil v Pšovce u Mělníka. Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté vystudoval Právnickou fakultu Karlovy Univerzity. Po celý život však působil jako novinář a spisovatel. K rozhodnutí nevěnovat se právu došel v roce své justiční zkoušky (1905).

Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír. V letech 1910–1914 redigoval také časopis Samostatnost.

Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a byl vězněn kvůli své literární činnosti (1916–1917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů.

Dykova politická činnost započala roku 1911, kdy se stal členem Státoprávně pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním okrese do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení Československé národní demokracie, za niž potom působil jako poslanec v Národního shromáždění a od roku 1925 jako senátor.

Viktor Dyk byl orientován pravicově a nacionalisticky. Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal do časopisu Vlajka. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou.

Zemřel na srdeční mrtvici při koupání se v Jaderském moři v blízkosti jugoslávského ostrova Lopud. V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna [1].

Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

[editovat] Dílo

Památník Viktora Dyka v Mělníku

Pamětní deska na domě v dnešní Dykově ulici, ve kterém Viktor Dyk v letech 1904 až 1931 žil

Hrob Viktora Dyka, Olšanské hřbitovy

Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.

Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.

[editovat] Poezie

A porta inferi (1897, latinsky Od brány pekelné, raná subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
Síla života (1898)
Marnosti (1900)
Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie)
Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
Giuseppe Moro (1911)
Zápas Jiřího Macků (1916)
Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
Devátá vlna (1930, melancholie, předtucha smrti)

Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.

Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1917)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)

„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“
(z básně Země mluví ze sbírky Okno)

[editovat] Próza

Stud (1900, povídka )
Hučí jez a jiné prózy (1903)
Konec Hackenschmidův (1904, román, 3. díl tetralogie)
Prosinec (1906, román)
Prsty Habakukovy (1906, román)
Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
Příhody (1911, sbírka povídek)
Krysař (1915, novela, která čerpá ze staroněmecké pověsti. Ve shodě s romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze.)
Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka neúplně čas. 1915, dopsáno 1922; dvě původní zkonfiskované kapitoly, po 1915 ztracené a autorem pro knižní vydání nepoužité, až posmrtně 1931-32)
Tichý dům (1921, povídka )
Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
Prsty Habakukovy (1925, román)
Můj přítel Čehona (1925, povídka )
Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
Holoubek Kuzma (1928, povídka)
Soykovy děti (1929, román)

[editovat] Politická literatura

Ad usum pana presidenta republiky (1929 – kniha kritizující politiku Beneše, Masaryka a celé skupiny okolo „Hradu“)
O národní stát (vydáno posmrtně v letech 1932–1938, 7 svazků, soubor Dykovy politické publicistiky z let 1917–1931)

[editovat] Drama

Epizoda (1906, i prem.)
Posel (1907 i prem., divadelní hra, změn. vyd. 1922, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie)
Zmoudření Dona Quijota (1913, prem. 1914, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta iluzí, smrt)
Veliký mág (1914, prem. 1915, divadelní hra)
Zvěrstva (1919, i prem., divadelní hra)
Ondřej a drak (1919, prem. 1920, divadelní hra)
Revoluční trilogie (1921, sbírka divadelních heromán; Ranní ropucha prem. 1908, Figaro prem. 1917, Poražení prem. 1911, prem. celku 1917)
Napravený plukovník Švec (1929, divadelní hra; Zastává se v ní Rudolfa Medka)