Alois Jirásek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alois Jirásek
Jan Vilímek - Alois Jirásek.jpg
Portrét Aloise Jiráska od Jana Vilímka
Narození 23. srpna 1851
Hronov, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. března 1930
(ve věku 78 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání profesor na gymnáziu v Litomyšli, prozaik, dramatik, politik
Národnost česká
Státní příslušnost Rakouské císařství
Vzdělání historik
Alma mater Univerzita Karlova
Žánr realismus, historický román
Témata české národní dějiny
Literární hnutí Manifest českých spisovatelů
Významná díla Staré pověsti české,
Mezi proudy,
Proti všem,
Bratrstvo,
Temno,
Psohlavci,
F. L. Věk,
Filosofská historie,
Lucerna
Děti Božena Jelínková-Jirásková
Příbuzní Hanuš Jelínek (zeť)
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR
Alois Jirásek

Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 18. dubna 1920

Ve funkci:
18. dubna 1920 – 15. listopadu 1925

Narození 23. srpna 1851

Hronov

Děti Božena Jelínková-Jirásková
Vzdělání Univerzita Karlova
Commons Alois Jirásek

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov[1]12. března 1930 Praha) byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům v Hronově

Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822-1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821-1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863-67), české gymnázium v Hradci Králové (1867-71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871-74). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.

Roku 1888 přesídlil do Prahy, kde bydlel na nároží dnešního Jiráskova náměstí a Resslovy ulice č.1, kde je dnes osazena pamětní deska. Od roku 1903 do smrti pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl. V Resslově ulici č. 8 bylo na jeho počest nazváno Jiráskovo gymnasium, v němž však Jirásek nikdy neučil.

Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení Československé samostatnosti v 11. hod. pod sochou sv. Václava 28. října 1918 a v sobotu 21. prosince 1918 vítal projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze, při jeho triumfálním návratu do vlasti.

V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1925.[2] V parlamentu zasedal za Československou národní demokracii.[3][4] V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.[5]

Zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově.

Neznám čarovnější a češtější hru, než je "Lucerna". Každá věta v ní je jako lípa, keř nebo kvítek vyrostlý z české země, až po tu mateřídoušku. Je v ní tolik poezie, lidové moudrosti i humoru, tolik národní hrdosti, že se stala milovanou hrou našeho lidu. Jirásek byl skromný, vděčný autor. Málomluvný, podmračený až přísný člověk, ale stačilo, aby promluvil, a každé jeho slovo hřálo. Byl už velmi nemocen, ale málokdy chyběl na nějaké zkoušce, tak miloval divadlo.
— Zdeněk Štěpánek[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reliéf Aloise Jiráska v Olomouci

Literární dráhu Jirásek zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu soudobého venkova. Začínal v 70. letech 19. století, přímo za časů ruchovců, literárně činný byl však ještě ve 20. letech 20. století.

Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci (1874). Posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král.

Více než 50 let psal povídky (Povídka z hor, 1878, Z bouřlivých dob, Rozmanitá próza).

Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české, které pro svou veršovanost úspěšně vstoupily do četby pro děti a mládež). Podobně šťastný osud měly méně rozsáhlé balady, idyly a romance, vyhledávané dodavateli, ilustrátory a potom i filmovými tvůrci (Filosofská historie. 1878, Maryla, 1887, Zahořanský hon, 1889, Balada z rokoka, 1905).

První cyklus doby pobělohorské v jednosvazkových příběhů komponovaných v duchu novel (Skaláci, 1875, Skály, 1887, Poklad, 1885, Na dvoře vévodském, 1881). Napsal dobrodružný román V cizích službách (1885) a povahopisný obraz Psohlavci. Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky, postavy epizodické utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti.

Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik. Obsáhly proměny Čech od počátků husitství po jeho konec (v rozsáhlých románech Mezi proudy I–III, 1891, Proti všem, 1894, Bratrstvo I–III, 19001909), tlak rekatolizace (Temno, 1915), vzestup Čech od sklonku 18. století po 1848 (F. L. Věk I–V, 18901907, U nás I–IV, 18971904). Husitský král I–II, 19201930, o panování Jiřího z Poděbrad zůstal nedokončen.

Úspěšné divadelní hry ze současné vesnice přispívaly k prosazování realismu na jevišti (Vojnarka, 1891, Otec, 1895). Hry historické (Emigrant, 1898, tzv. trilogie tří Janů: Jan Žižka, 1903, Jan Roháč, 1904 a Jan Hus, 1911). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná hra Lucerna, 1905.

Jirásek se účastnil redigování časopisu Zvon.

Próza[editovat | editovat zdroj]

Socha Aloise Jiráska v hronovském parku

Nejstarší období[editovat | editovat zdroj]

Husitství[editovat | editovat zdroj]

Doba pobělohorská[editovat | editovat zdroj]

  • Temno – doba největšího útlaku českého národa, duchovní život ovládla katolická církev, Jezuitský řád; nekatolíci se tajně scházejí, čtou bibli a jiné zakázané knihy, za což jsou pronásledováni jezuity. Hlavní dějová linie sleduje osudy příslušníků rodiny myslivce Tomáše Machovce, postižené a rozbité vizitací jezuitských páterů. Za první světové války se stalo nejoblíbenější českou knihou, neboť připomínalo pomíjivost moci, založené na násilí
  • Psohlavci – román ze 17. století; Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad, odboj je potlačen a Jan Sladký – Kozina – popraven, vyzve "Lomikara" na Boží Soud
  • Skaláci – o selské vzpouře roku 1775 na Náchodsku
  • Skály - z prvního desetiletí třicetileté války. Líčí osudy evangelické rodiny Křineckých z Ronova, vystěhované do oblasti Adršpachu, prolíná se tu i příběh dr. Voborského, potomka roku 1621 popraveného V. Kochana z Prachové; dále útisk poddaného lidu, který vyvrcholí neúspěšným povstáním, vedeným čáslavským knězem Matyášem (Matoušem) Ulickým, exkomunikovaným a v Čáslavi popraveným na šibenici.

Obrození[editovat | editovat zdroj]

Pomník A. Jiráska (Nové Město) Jiráskovo nám. (2)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Historická dramata[editovat | editovat zdroj]

Tzv. trilogie tří Janů:

Další historické hry:

  • Kolébka – veselohra, odehrává se v době Václava IV.
  • Rettigová – veselohra věnovaná památce vlastenecké autorky a kuchařky
  • Gero – tragédie, hledá příčiny záhuby polabských Slovanů

Ostatní divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Lucerna - pohádkové drama spojující svět reálných a pohádkových postav
  • Vojnarka - tragédie staré lásky, která zůstala nenaplněna
  • Otec - venkovské drama o lidské závisti a chamtivosti
  • Samota
  • Zkouška
  • Emigrant

Celková charakteristika díla[editovat | editovat zdroj]

Ve svých žánrově rozmanitých dílech podává tak podstatný průřez téměř celými českými dějinami, ovšem s důrazem na úseky, které Jirásek chápal jako podstatné pro poznání minulosti důležité k porozumění současnosti. Tyto široké obrazy se zajímají o rozrůzněnost hromadných hnutí i o morální příčiny jejich rozpadu. V žádném případě ovšem nelze Jiráskovo podání historie chápat jako historicky věrné. V rámci dobových potřeb a chápání je v Jiráskově díle na mnoha místech historie aktualizována, idealizována a líčena v opravené či změněné podobě tak, aby vyhovovala pokračující radikalizaci českého nacionalizmu.

Jirásek líčí historii polarizovaně, především v dobově příznačném napětí češství a němectví, které často chápe jako svár pravdy a lži, poctivosti a podvodu, dobrého a špatného charakteru, ale také bohatství a chudoby, pýchy a pokory, nezájmu a obětavosti. Zaměňuje náboženský konflikt a třídní konflikt za národnostní a udržuje zjednodušený a šovinistický přístup k české národnosti. Přitom ignoruje neudržitelnost národního konceptu založeného na lingvistické bázi. Jirásek se svým dílem snažil podpořit touhu po spravedlnosti a po svobodě, chápané jako izolace mono-lingvistické skupiny od liberální multi-kulturality, kterou poskytovalo Rakousko-Uhersko.

Úspěch Jiráska byl v tom, že uměl psát čtivě, a psal jenom to, co si národ přál o sobě slyšet.[zdroj?] Ačkoliv počátkem osmdesátých let 19. století začal realismus v literatuře a v historii, Jirásek se k tomuto proudu nikdy nepřidal a v žádném svém díle se kriticky proti národu nevyjádřil.

Vedle líčení převratných historických scén věnuje pozornost také častému líčení krajiny, osobních pocitů a prožitků hrdiny či přímo o zachycení domácí, především venkovské idyly. Významný je též jeho zájem o etnografii.

Jirásek byl i dramatik. Napsal 12 her, jejichž premiéry byly většinou uváděny v Národním divadle. V hlavních rolích Jiráskových dramat rád vystupoval Eduard Vojan. Některé z jeho her jsou v repertoáru českých divadel dodnes.

Jiráskovy historické romány a povídky byly vesměs vnímány na pozadí soudobého boje o svobodu a spravedlnost, národní i státní samostatnost, Jirásek se stal nejpopulárnějším českým autorem historické beletrie.

Málokterý český spisovatel se setkal s tak nekritickým obdivem a zároveň i s tak pohrdlivým odsouzením jako Alois Jirásek. Nejvíce mu bývá vyčítána rozvláčnost a idealizování historie. Jeho dílo ale bylo podloženo studiem pramenů, ačkoli si z nich autor vybíral především ta fakta, která zapadala do jeho vlastenecky výchovných záměrů. Obzvláště v těžkých dobách obou světových válek měly Jiráskovy romány velký význam pro povzbuzení českého národa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Nepokojová, Markéta - Politické strany v průběhu let 1918 - 1938, tj. v období První republiky
  4. Příklad dobového zápisu schůze senátu, kde se mluví o senátorovi Aloisi Jiráskovi
  5. Josef B. Michl, Laureatus Laureata, ARCA JiMfa, Třebíč, 1995, str. 372-382
  6. Zdeněk Štěpánek: Herec, Mladá fronta, Praha, 1964, str. 102

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Alois Jirásek ve Wikimedia Commons

Díla online[editovat | editovat zdroj]

  • JIRÁSEK, Alois. Jan Hus : historická hra o pěti jednáních. Praha : Otto, 1911. Knižní vydání Jiráskovy historické hry o 5 jednáních, která se odehrává v Jirchářích a v bytě Mistra Jana Husa roku 1410. Dostupné online.  
  • JIRÁSEK, Alois. Otec : drama o třech jednáních. Praha : Otto, 1895. Drama o 3 dějstvích se odehrává ve východních Čechách na konci 19. stol. a bylo poprvé uvedeno v ND 27. listopadu 1894. Dostupné online.  
  • JIRÁSEK, Alois. Vojnarka : drama o čtyřech jednáních. Praha : Otto, 1906. Drama o 4 jednáních se odehrává v roce 1860 ve východních Čechách poblíž hranic s Moravou. Realistické drama, jehož hlavní postavou je selka Madlena Vojnarová, která se vzepře tvrdým venkovským zvykům a usiluje o naplnění vlastního života. Dostupné online.  
  • JIRÁSEK, Alois. Divadelní hry. Praha : Otto, 1898. 25. svazek Sebraných spisů Aloise Jiráska obsahuje jeho divadelní hry Emigrant, Otec, Zkouška, Kolébka a Vojnarka. Dostupné online.