Historický román

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historický román je román, jehož děj je zasazen do vzdálenější minulosti, především na významná období historických změn. Je zpravidla psán obvyklým jazykem, někdy jsou ale některé části textu (téměř vždy jména, někdy dialogy a podobné pasáže) k dokreslení koloritu psány archaičtějším jazykem. Popisy se (ne vždy úspěšně) snaží o historicky věrné líčení a vystižení dané doby.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Žánr historického románu se dále dělí na tři skupiny, někdy dost obtížně rozlišitelné:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historický román vznikl za romantismu jako součást romantického obdivu k historii, prvním historickým románem byl Waverley Waltera Scotta (1814), v romantické literatuře nalezl široký ohlas (Victor Hugo, Alexandre Dumas starší), v české literatuře je prvním historickým románem Záře nad pohanstvem Josefa Lindy. Romantický historický román spadal především do mimetického či atraktivizačního typu. Historický román měl velký ohlas také v realismu, pozvolna se jeho typ mění na projekční. K jeho významným autorům v české literatuře patřili Zikmund Winter, Václav Beneš Třebízský, Vladislav Vančura a řada dalších. Historický román se hojně vyskytuje i v současné literatuře (Umberto Eco, Jarmila Loukotková, Ludmila Vaňková, částečně Vlastimil Vondruška), je jím také výrazně ovlivněn žánr fantasy.

Prvky historického románu[editovat | editovat zdroj]

Historický román je záznam minulosti, je to příběh, který podává svědectví o minulých událostech. Základní koncept historického románu je minulý čas. Při popisu minulosti odhaluje historický román kulturu minulosti a duchovní podobu minulého člověka. Jedním z nejdůležitějších prvků je také jazyk historického románu. Třetím důležitým elementem tohoto žánru je malebnost a exotičnost minulosti.

Historicky román je určen: umístěním děje do minulosti, kterou autor nemohl sám zažít, použitím historiografických faktů, použitím popularních vypravěcích motivů a postupů, národně reprezentativní rolí, připraveností k podrobnější žánrové klasifikaci,

Vztah mezi historií a historickým románem, popřípadě vztah mezi faktem a fikcí, je jedno z největších problémů historického románu. Evropané zdůrazňují v historickém románu elementy literárnosti, z pragmatického anglického a amerického hlediska má ovšem historický román status dokumentární fikce, případně je přímo zvláštní formou dějepisectví. Dějepisectví a historický román se v minulosti rozvíjeli souběžně a ve vzájemné závislosti.

Historický román - časový román - kronikářský román[editovat | editovat zdroj]

Podmínkou pro označení historický román je, že autor románu osobně nezažil v románu popisované události. Literárnímu historiku proto údaj o autorově datu narození a informace o případném zapojení v událostech, které autor popisuje, pomůže v zařazení románu mezi historické.

Znakem kronikářského románu je vypravěč, který přebírá roli vymyšleného nálezce, vydavatele, redaktora nebo komentátora rukopisu nebo deníku, který byl napsán starým kronikářem. Je to zvláštní druh historického románu, který napodobuje časový román.

Pokud časový román popisuje události určité generace, ne jen autora, potom ho klasifikujeme také jako generační román nebo "historický román současnosti"

Související články[editovat | editovat zdroj]