Lev Nikolajevič Tolstoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lev Nikolajevič Tolstoj
Lev Nikolajevič Tolstoj
Lev Nikolajevič Tolstoj
Rodné jméno Lev Nikolajevič Tolstoj
Narození 9. září 1828
Jasná Poljana
Úmrtí 20. listopad 1910 Astapovo
Lipecká oblast Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Povolání prozaik, publicista, filosof
Národnost ruská
Stát Ruské impérium
Žánr realismus
Významná díla Vojna a mír,
Anna Kareninová,
Zpověď
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Gutenberg.jpg Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky:zvuk Лев Николаевич Толстой, (9. září 182820. listopad 1910) byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sergej Lvovič Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Pojlana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Měl starší bratry Nikolaje (1823–1860), Sergeje (1826–1904) a Dimitrije (1827–1856). Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie. Když byly Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.

V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na univerzitu. Po smrti otce pak spisovatel žil se svými sourozenci v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Chtěl se blýsknout ve společnosti. Tím si zasloužil reputaci mladého člověka, ale vnější předpoklady k tomu neměl. Byl nehezkým, jak se mu jevilo a kromě toho mu v tom bránila přirozená ostýchavost.

Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě práva a filosofii. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany a hodně času strávil v Moskvě a Petrohradu. Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a vstoupil do ruské armády. V tomto čase začal Tolstoj psát črty.

Po roce 1855 cestoval po Evropě, kde se mimo jiné potkal i s později prvním československým prezidentem Tomášem G. Masarykem. Po svém návratu z druhé cesty v r. 1861, si uvědomil zoufalý stav Ruska. Domníval se, že se vše vyřeší, když se dá mužikům vzdělání. Otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám se svou rodinou vyučoval. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína.

Car ho pokládal za revolucionáře, kterým však v žádném případě nebyl. V závěru života byl vyloučen z církve jako kacíř. Důvodem bylo jeho odmítání dogmatu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika militaristické role církve (žehnání zbraním, podpora válkám). Po neshodách s rodinou ji opouští a bez rozloučení odjíždí vlakem pryč. Na cestě se nachladil – dojel do Astapova, kde zemřel.

Barevná fotografie Lva Nikolajeviče, pořízená S. M. Prokudinem-Gorským

Politické názory[editovat | editovat zdroj]

Základní Tolstého tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí. Tato myšlenka se prolíná celým jeho dílem a výrazně ovlivnila některé pacifisty a odpírače vojenské služby, žijící na přelomu 19. a 20. století.[1]

Z dalších názorů lze zdůraznit především tyto:

  1. Vše lze řešit po dobrém.
  2. Domníval se, že žena se má starat o rodinu a rodit děti, ne přemýšlet.
  3. Odmítal měšťanské konvence své doby

Z těchto názorů vycházel jak ve svém životě, tak při psaní svých děl.

Význam L. N. Tolstého je, z hlediska nejen ruské literatury, obrovský, protože se jako jeden z prvních autorů pokusil ruskou literaturu přiblížit západní civilizaci, což se mu svým způsobem podařilo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • * Slabikář – napsáno pro základní výuku

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Vojna a mír – popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.
    Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to.
    Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova.
    Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.
    Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmennou operu Sergej Prokofjev.
  • Anna Karenina (v češtině vydáno také jako Anna Kareninová) – hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně odchází od muže za Vronským, její muž jí odmítá vydat syna. Annu ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Vronský ji přestává milovat. Anna vše řeší skokem pod vlak.
  • Vzkříšení – Hlavními hrdiny jsou šlechtic Něchljudov (na začátku knihy student) a služebná, posléze prostitutka Maslovová. Seznámili se v mládí u Něchljudovových tet, kde Maslovová sloužila. Během noci, kdy se v Rusku slaví Vzkříšení páně, Maslovová podlehne Něchljudovovi a nechtěně s ním otěhotní. Těhotnou ji tety vykáží ze statku a Maslovová skončí jako prostitutka. Jednoho dne jí klient pošle do svého pokoje pro peníze. Maslovová si jako svědky bere pokojskou a portýra. Klient je náročný a proto jej chce Maslovová uspat, portýr ji však místo uspávacího prostředku podstrčí jed a spolu s pokojskou pak klienta okrade. Maslovová a dva vrazi jsou posláni před soud, kde jako jeden z porotců zasedá i Něchljudov, který se během let ze studenta proměnil v otylého šlechtice žijícího bujarým nočním životem městské smetánky. Něchljudov u soudu rozpozná Maslovovou, ona jeho ne. Nechá si převyprávět její příběh a cítí podíl viny na jejím osudu. Maslovová je díky chybě poroty odsouzena k nuceným pracím na Sibiř. Něchljudov se jí snaží pomoci a odvrátit její osud. Podává odvolání k senátu, jež je neúspěšné. Při cestování po věznicích, kterými Maslovová prochází, je zhnusen přístupem státu k prostým lidem a jelikož byl v mládí osloven jistým anglickým filozofem odmítajícím soukromé vlastnícví půdy, rozhodne se mužikům na svých statcích předat půdu do jejich užívání. Zároveň se u svých vlivných známých přimlouvá za Maslovovou a posílá žádost o milost carovi. Maslovové nabídne sňatek, ta ho odmítá, je hrdá, v nitru však Něchljudova obdivuje. Něchljudov se nedá odradit a podstupuje s ní cestu na Sibiř. Zařídí, že je přeřazena mezi politické vězně, se kterými je lépe zacházeno a kteří tvoří morálnější okolí. Maslovová se po cestě na Sibiř seznamuje s revolucionáři a do jednoho z nich se zamiluje. Car vyslyší dovolání (i díky Něchljudovovým známým) a mění trest z nucených prací na vyhnanství.
    Tolstoj v románu velmi obrazně vyjadřuje všednost a beznaděj chudiny v Rusku 19. století, neskutečné sociální rozdíly, kontrast přepychu a hýření s bojem o život spodiny. Román je také zaměřen proti pokrytectví v pravoslavné církvi. Je zde popisován ruský vězeňský systém, v kterém není na obyčejného člověka brán ohled a v kterém pozbývá vězeň veškerých práv. Tolstoj vyjadřuje myšlenku, že ti, kteří tvoří státní byrokracii, nemají morální právo věznit jiného člověka, protože sami nejsou bez viny. Něchljudov dochází k závěru, že většina lidí je tak vězněna neprávem, neboť jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci. Přes svůj náboženský akcent bylo jakožto „antiburžoazní“ román Vzkříšení i v komunistické ČSSR vydáváno bez problémů. Svou roli hrál i obdiv, který k Tolstému celoživotně choval Vladimir Iljič Lenin.
  • Ďábel
  • Smrt Ivana Iljiče – Úředník Ivan Iljič několik měsíců umírá. Bolesti se horší a Ivan Iljič se stává zatrpklejším a nenávistnějším. Nerozumí proč ho osud trestá a teprve až na smrtelné posteli ve velkých bolestech pochopí, že nežil opravdově, ale obyčejně poživačně. Špatně žil, a proto špatně umírá. V posledních hodinách odpouští rodině a vyrovnává se se smrtí.
  • Kreutzerova sonáta
  • Vláda tmy
  • Živá voda
  • Otec Sergej
  • Nemohu mlčet

Novely[editovat | editovat zdroj]

  • Kozáci
  • Hadži-Murat (1904) - obávaný protivník Rusů, Hadži-Murat se dobrovolně vydá Rusům s nabídkou, že pro ně bude bojovat. Postupně je vylíčen celý jeho život. Měl jedinou podmínku, aby začal pro Rusy pracovat - zachránit jeho rodinu, která byla držena jako rukojmí. Když se dlouho nic neděje, rozhodne se řešit situaci na vlastní pěst - a zemře.
  • Kavkazský zajatec (1872) - dva Rusové se stali zajatci Čečenů, kteří za ně chtěli získat výkupné. První pokus o útěk se nezdařil. K druhému útěku jednoho z nich napomohla čečenská dívka, která si ho zamilovala. Útěk se zdařil a za několik týdnů se podařilo vykoupit i druhého zajatce (zfilmováno).

Válečná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Vpád
  • Kácení lesa
  • Sevastopolské povídky

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Plody osvěty
  • Lidové povídky
  • Vláda tmy – toto dílo je ovlivněno naturalismem
  • Živá mrtvola

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • trilogie
    • Dětství
    • Chlapectví
    • Jinošství – spolu s Dětstvím a Chlapectvím tvoří trilogii. Vypráví o malém Nikolajovi, který má velmi silný vztah ke své matce, ale ta záhy umírá, a tak se výchovy Nokolaje a jeho bratra ujímá babička. Z bratrů se stávají sobci. Nikolajův bratr se brzy dostává na universitu, Nikolaj také, ale propadá. Tuto trilogii lze považovat za autobiografickou.
  • trilogie
    • Markérovy zápisky
    • Albert
    • Statkářovo jitro – s Albertem a Markérovými zápisky tvoří trilogii
  • Vzpamatujte se
  • Povídka o Ivanu Hlupákovi a jeho bratřích
  • Král Asarchadon
  • O bratru Palečkovi
  • Zpověď – soubor traktátů, ve kterých objasňuje svoje myšlenky
  • Co máme kdy dělati
  • Království Boží v nás
  • Sevastopolské povídky
  • Evangelium ve stručnosti (1881–1883)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vojáku Vladimíre… Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 30–40, 46–49.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V češtině z poslední doby:
  • L. N. Tolstoj, Anna Karenina. Praha: Rozmluvy 2009
  • L. N. Tolstoj, Dvě smrti. Praha: Havran 2003
  • L. N. Tolstoj, Malé romány. Praha: Svoboda 1990
  • L. N. Tolstoj, Nemohu mlčet – jasnopoljanské epištoly. Praha: Odeon 1990
  • L. N. Tolstoj, Tři podoby lásky. Praha: Vyšehrad 1999
  • L. N. Tolstoj, Vláda tmy a jiná dramata. Praha: Odeon 1987
  • L. N. Tolstoj, Vojna a mír. Praha: Levné knihy 2008
  • L. N. Tolstoj, Vzkříšení. Praha: Ikar 1997
  • T. A. Kuzminská, Mé vzpomínky na L. N. Tolstého. Praha: Vyšehrad 1976
  • Kallinikov, Lev Tolstoj Tragedie sexuální, Symposion Praha, 1931
  • Karel Velemínský – U Tolstého. Nákladem Tiskařského a nakladatelského družstva "Pokrok" v Praze 1908: 1-43.
  • RYČLOVÁ, Ivana. Ruské Dilema. Brno : CDK, 2006. ISBN 80-7325-063-2. Kapitola Konec mýtu o Lvu Tolstém?, s. 11-30.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(rusky)
(anglicky)