Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj
Narození	1828
Povolání	prozaik, publicista, filozof
Národnost	ruská
Státní příslušnost	Ruské impérium
Literární žánr	realismus

Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky: Лев Николаевич Толстой, (9. září 1828 - 20. listopad 1910) byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu.

Život

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete ji vhodně vylepšit.
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

Sergej Lvovič Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 28. srpna roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasna Poljana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Měl starší bratry Nikolaje (1823-1860), Sergeje (1826-1904) a Dimitrije (1827-1856). Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie, která však zemřela v roce 1912. Když byly Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.

V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na universitu. Po smrti otce pak spisovatel žil se svými sourozenci v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně.

Osobní život

Chtěl se blýsknout ve společnosti. Tím si zasloužil reputaci mladého člověka, ale vnější předpoklady k tomu neměl. Byl nehezkým, jak se mu jevilo a kromě toho mu v tom bránila přirozená ostýchavost.

Začátek kariéry

V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě orientální jazyky. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany a hodně času strávil v Moskvě a Petrohradu. Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a vstoupil do ruské armády. V tomto čase začal Tostoj psát.

Po roce 1855 cestoval po Evropě, po svém návratu z druhé cesty v r. 1861, si uvědomil zoufalý stav Ruska. Domníval se, že se vše vyřeší, když se dá mužikům vzdělání. Otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám se svou rodinou vyučoval. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína.

Car ho pokládal za revolucionáře (kterým v žádném případě nebyl) a byl vyloučen z církve jako kacíř. Po neshodách s rodinou ji opouští a bez rozloučení odjíždí vlakem pryč. Na cestě se nachladil - dojel do Astapova, kde zemřel.

Zajímavostí je, že si Tolstoj dopisoval s T. G. Masarykem - oba vyznávali podobné životní postoje. Je samozřejmé, že Masaryk byl nucen z těchto postojů politickým životem slevit, Tolstoj se však nikdy nepokusil prosazovat své názory jinde než v literatuře a na svém statku.

Barevná fotografie Lva Nikolajeviče, pořízená S. M. Prokudinem-Gorským

Politické názory

Základní Tolstého tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí. Tato myšlenka se prolíná celým jeho dílem a výrazně ovlivnila některé pacifisty a odpírače vojenské služby, žijící na přelomu 19. a 20. století.

Z dalších názorů lze zdůraznit především tyto:

1. Vše lze řešit po dobrém.
2. Domníval se, že žena se má starat o rodinu a rodit děti, ne přemýšlet.
3. Odmítal měšťanské konvence své doby

Z těchto názorů vycházel jak ve svém životě, tak při psaní svých děl.

Význam L. N. Tolstého je, z hlediska nejen ruské literatury, obrovský, protože se jako jeden z prvních autorů pokusil ruskou literaturu přiblížit západní civilizaci, což se mu svým způsobem podařilo.

Dílo

• Slabikář – napsáno pro základní výuku

Romány

• Vojna a mír – popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.
  Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to.
  Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova.
  Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.
  Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmennou operu Sergej Prokofjev.
• Anna Karenina (v češtině vydáno také jako Anna Kareninová) – hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně odchází od muže za Vronským, její muž jí odmítá vydat syna. Annu ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Vronský ji přestává milovat. Anna vše řeší skokem pod vlak.
• Vzkříšení – Hlavními hrdiny jsou šlechtic Něchljudov (na začátku knihy student) a služebná, posléze prostitutka Maslovová. Seznámili se v mládí u Něchljudovových tet, kde Maslovová sloužila. Během noci, kdy se v Rusku slaví Vzkříšení páně, Maslovová podlehne Něchljudovovi a nechtěně s ním otěhotní. Těhotnou ji tety vykáží ze statku a Maslovová skončí jako prostitutka. Jednoho dne jí klient pošle do svého pokoje pro peníze. Maslovová si jako svědky bere pokojskou a portýra. Klient je náročný a proto jej chce Maslovová uspat, portýr ji však místo uspávacího prostředku podstrčí jed a spolu s pokojskou pak klienta okrade. Maslovová a dva vrazi jsou posláni před soud, kde jako jeden z porotců zasedá i Něchljudov, který se během let ze studenta proměnil v otylého šlechtice žijícího bujarým nočním životem městské smetánky. Něchljudov u soudu rozpozná Maslovovou, ona jeho ne. Nechá si převyprávět její příběh a cítí podíl viny na jejím osudu. Maslovová je díky chybě poroty odsouzena k nuceným pracem na Sibiř. Něchljudov se jí snaží pomoci a odvrátit její osud. Podává odvolání k senátu, jež je neúspěšné. Při cestování po věznicích, kterými Maslovová prochází, je zhnusen přístupem státu k prostým lidem a jelikož byl v mládí osloven jistým anglickým filozofem odmítajícím soukromé vlastnícví půdy, rozhodne se mužikům na svých statcích předat půdu do jejich užívání. Zároveň se u svých vlivných známých přimlouvá za Maslovovou a posílá žádost o milost carovi. Maslovové nabídne sňatek, ta ho odmítá, je hrdá, v nitru však Něchljudova obdivuje. Něchljudov se nedá odradit a podstupuje s ní cestu na Sibiř. Zařídí, že je přeřazena mezi politické vězně, se kterými je lépe zacházeno a kteří tvoří morálnější okolí. Maslovová se po cestě na Sibiř seznamuje s revolucionáři a do jednoho z nich se zamiluje. Car vyslyší dovolání (i díky Něchljudovovým známým) a mění trest z nucených prací na vyhnanství.
  Tolstoj v románu velmi obrazně vyjadřuje všednost a beznaděj chudiny v Rusku 19. století, neskutečné sociální rozdíly, kontrast přepychu a hýření s bojem o život spodiny. Román je také zaměřen proti pokrytectví v pravoslavné církvi. Je zde popisován ruský vězeňský systém, v kterém není na obyčejného člověka brán ohled a v kterém pozbývá vězeň veškerých práv. Tolstoj vyjadřuje myšlenku, že ti, kteří tvoří státní byrokracii, nemají morální právo věznit jiného člověka, protože sami nejsou bez viny. Něchljudov dochází k závěru, že většina lidí je tak vězněna neprávem, neboť jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci. Jakožto „antiburžoazní“ román bylo Vzkříšení v ČSSR vydáno bez problémů (ačkoliv komunistický vězeňský systém používal stejných metod…).
• Ďábel
• Smrt Ivana Iljiče – Úředník Ivan Iljič několik měsíců umírá. Bolesti se horší a Ivan Iljič se stává zatrpklejším a nenávistnějším. Nerozumí proč ho osud trestá a teprve až na smrtelné posteli ve velkých bolestech pochopí, že nežil opravdově, ale obyčejně poživačně. Špatně žil, a proto špatně umírá. V posledních hodinách odpouští rodině a vyrovnává se se smrtí.
• Kreutzerova sonáta
• Vláda tmy
• Živá voda
• Otec Sergej
• Nemohu mlčet

Novely

• Kozáci
• Hadži-Murat

Válečná díla

• Vpád
• Kácení lesa
• Sevastopolské povídky

Dramata

• Plody osvěty
• Lidové povídky
• Vláda tmy – toto dílo je ovliněno naturalismem
• Živá mrtvola

Další díla

• Dětství
• Chlapectví
• Jinošství – spolu s Dětstvím a Chlapectvím tvoří trilogii, vypráví o malém Nikolajovi, který má velmi silný vztah ke své matce, ale ta záhy umírá a spolu s bratrem se jejich výchovy ujímá babička. Z bratrů se stávají sobci. Nikolajův bratr se brzy dostává na universitu, Nikolaj také, ale propadá. Tuto trilogii lze považovat za autobiografickou.
• Markérovy zápisky
• Albert
• Statkářovo jitro – s Albertem a Markérovými zápisky tvoří trilogii.
• Vzpamatujte se
• Povídka o Ivanu Hlupákovi a jeho bratřích
• Král Asarchadon
• O bratru Palečkovi
• Zpověď – jedná se o soubor traktátů, ve kterých objasňuje svoje myšlenky
• Co máme kdy dělati
• Království Boží v nás
• Sevastopolské povídky
• Evangelium ve stručnosti (1881–1883)

Odkazy

Související články

• Seznam ruských spisovatelů

Externí odkazy

• (rusky)
• Muzeum L. N. Tolstého, Moskva
• Genealogie L. N. Tolstého

• (anglicky)
• Ilustrovaný životopis - Univ. of Virginia
• Tolstoy and Popular Literature. Sborník prací University of Minnesota
• Krátký životopis
• Životopis a stránky o Anně Karenině
• Poslední dny L. N. Tolstého
• Aleksandra Tolstaja, "Tragedy of Tolstoy"
• E. Lindgren, Leo Tolstoy Chronicle
• G. Orwell, Lear, Tolstoy and the Fool

Literatura

V češtině z poslední doby:

• L. N. Tolstoj, Anna Karenina. Praha: Rozmluvy 2009
• L. N. Tolstoj, Dvě smrti. Praha: Havran 2003
• L. N. Tolstoj, Malé romány. Praha: Svoboda 1990
• L. N. Tolstoj, Nemohu mlčet – jasnopoljanské epištoly. Praha: Odeon 1990
• L. N. Tolstoj, Tři podoby lásky. Praha: Vyšehrad 1999
• L. N. Tolstoj, Vláda tmy a jiná dramata. Praha: Odeon 1987
• L. N. Tolstoj, Vojna a mír. Praha: Levné knihy 2008
• L. N. Tolstoj, Vzkříšení. Praha: Ikar 1997
• T. A. Kuzminská, Mé vzpomínky na L. N. Tolstého. Praha: Vyšehrad 1976
• Kallinikov, Lev Tolstoj Tragedie sexuální, Symposion Praha, 1931
• Karel Velemínský - U Tolstého. Nákladem Tiskařského a nakladatelského družstva "Pokrok" v Praze 1908: 1-43.
• RYČLOVÁ, Ivana. Ruské Dilema. Brno : CDK, 2006. ISBN 80-7325-063-2. Kapitola Konec mýtu o Lvu Tolstém?, s. 11-30.