Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj
Narození	9. září 1828 Jasnaja Poljana Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	20. listopad 1910 Astapovo, Lipecká oblast Ruské impérium Ruské impérium
Povolání	prozaik, publicista, filosof
Národnost	ruská
Státní příslušnost	Ruské impérium
Literární žánr	realismus
Významná díla	Vojna a mír, Anna Kareninová, Zpověď
citáty na Wikicitátech.
Plné texty děl na Projektu Gutenberg.

Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky: Лев Николаевич Толстой, (9. září 1828 – 20. listopad 1910) byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu.

Život

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Sergej Lvovič Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Poljana http://en.wikipedia.org/wiki/Yasnaya_Polyana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Měl starší bratry Nikolaje (1823–1860), Sergeje (1826–1904) a Dimitrije (1827–1856). Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie, která však zemřela v roce 1912. Když byly Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.

V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na universitu. Po smrti otce pak spisovatel žil se svými sourozenci v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně.

Osobní život

Chtěl se blýsknout ve společnosti. Tím si zasloužil reputaci mladého člověka, ale vnější předpoklady k tomu neměl. Byl nehezkým, jak se mu jevilo a kromě toho mu v tom bránila přirozená ostýchavost.

Začátek kariéry

V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě orientální jazyky. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany a hodně času strávil v Moskvě a Petrohradu. Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a vstoupil do ruské armády. V tomto čase začal Tolstoj psát.

Po roce 1855 cestoval po Evropě, po svém návratu z druhé cesty v r. 1861, si uvědomil zoufalý stav Ruska. Domníval se, že se vše vyřeší, když se dá mužikům vzdělání. Otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám se svou rodinou vyučoval. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína.

Car ho pokládal za revolucionáře (kterým v žádném případě nebyl) a byl vyloučen z církve jako kacíř. Po neshodách s rodinou ji opouští a bez rozloučení odjíždí vlakem pryč. Na cestě se nachladil – dojel do Astapova, kde zemřel.

Zajímavostí je, že si Tolstoj dopisoval s T. G. Masarykem – oba vyznávali podobné životní postoje. Je samozřejmé, že Masaryk byl nucen z těchto postojů politickým životem slevit, Tolstoj se však nikdy nepokusil prosazovat své názory jinde než v literatuře a na svém statku.

Barevná fotografie Lva Nikolajeviče, pořízená S. M. Prokudinem-Gorským

Politické názory

Základní Tolstého tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí. Tato myšlenka se prolíná celým jeho dílem a výrazně ovlivnila některé pacifisty a odpírače vojenské služby, žijící na přelomu 19. a 20. století.

Z dalších názorů lze zdůraznit především tyto:

1. Vše lze řešit po dobrém.
2. Domníval se, že žena se má starat o rodinu a rodit děti, ne přemýšlet.
3. Odmítal měšťanské konvence své doby

Z těchto názorů vycházel jak ve svém životě, tak při psaní svých děl.

Význam L. N. Tolstého je, z hlediska nejen ruské literatury, obrovský, protože se jako jeden z prvních autorů pokusil ruskou literaturu přiblížit západní civilizaci, což se mu svým způsobem podařilo.

Dílo

• Slabikář – napsáno pro základní výuku

Romány

• Vojna a mír – popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě.
  Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to.
  Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova.
  Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné.
  Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmennou operu Sergej Prokofjev.
• Anna Karenina (v češtině vydáno také jako Anna Kareninová) – hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně odchází od muže za Vronským, její muž jí odmítá vydat syna. Annu ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Vronský ji přestává milovat. Anna vše řeší skokem pod vlak.
• Vzkříšení – Hlavními hrdiny jsou šlechtic Něchljudov (na začátku knihy student) a služebná, posléze prostitutka Maslovová. Seznámili se v mládí u Něchljudovových tet, kde Maslovová sloužila. Během noci, kdy se v Rusku slaví Vzkříšení páně, Maslovová podlehne Něchljudovovi a nechtěně s ním otěhotní. Těhotnou ji tety vykáží ze statku a Maslovová skončí jako prostitutka. Jednoho dne jí klient pošle do svého pokoje pro peníze. Maslovová si jako svědky bere pokojskou a portýra. Klient je náročný a proto jej chce Maslovová uspat, portýr ji však místo uspávacího prostředku podstrčí jed a spolu s pokojskou pak klienta okrade. Maslovová a dva vrazi jsou posláni před soud, kde jako jeden z porotců zasedá i Něchljudov, který se během let ze studenta proměnil v otylého šlechtice žijícího bujarým nočním životem městské smetánky. Něchljudov u soudu rozpozná Maslovovou, ona jeho ne. Nechá si převyprávět její příběh a cítí podíl viny na jejím osudu. Maslovová je díky chybě poroty odsouzena k nuceným pracím na Sibiř. Něchljudov se jí snaží pomoci a odvrátit její osud. Podává odvolání k senátu, jež je neúspěšné. Při cestování po věznicích, kterými Maslovová prochází, je zhnusen přístupem státu k prostým lidem a jelikož byl v mládí osloven jistým anglickým filozofem odmítajícím soukromé vlastnícví půdy, rozhodne se mužikům na svých statcích předat půdu do jejich užívání. Zároveň se u svých vlivných známých přimlouvá za Maslovovou a posílá žádost o milost carovi. Maslovové nabídne sňatek, ta ho odmítá, je hrdá, v nitru však Něchljudova obdivuje. Něchljudov se nedá odradit a podstupuje s ní cestu na Sibiř. Zařídí, že je přeřazena mezi politické vězně, se kterými je lépe zacházeno a kteří tvoří morálnější okolí. Maslovová se po cestě na Sibiř seznamuje s revolucionáři a do jednoho z nich se zamiluje. Car vyslyší dovolání (i díky Něchljudovovým známým) a mění trest z nucených prací na vyhnanství.
  Tolstoj v románu velmi obrazně vyjadřuje všednost a beznaděj chudiny v Rusku 19. století, neskutečné sociální rozdíly, kontrast přepychu a hýření s bojem o život spodiny. Román je také zaměřen proti pokrytectví v pravoslavné církvi. Je zde popisován ruský vězeňský systém, v kterém není na obyčejného člověka brán ohled a v kterém pozbývá vězeň veškerých práv. Tolstoj vyjadřuje myšlenku, že ti, kteří tvoří státní byrokracii, nemají morální právo věznit jiného člověka, protože sami nejsou bez viny. Něchljudov dochází k závěru, že většina lidí je tak vězněna neprávem, neboť jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci. Jakožto „antiburžoazní“ román bylo Vzkříšení v ČSSR vydáno bez problémů (ačkoliv komunistický vězeňský systém používal stejných metod…).
• Ďábel
• Smrt Ivana Iljiče – Úředník Ivan Iljič několik měsíců umírá. Bolesti se horší a Ivan Iljič se stává zatrpklejším a nenávistnějším. Nerozumí proč ho osud trestá a teprve až na smrtelné posteli ve velkých bolestech pochopí, že nežil opravdově, ale obyčejně poživačně. Špatně žil, a proto špatně umírá. V posledních hodinách odpouští rodině a vyrovnává se se smrtí.
• Kreutzerova sonáta
• Vláda tmy
• Živá voda
• Otec Sergej
• Nemohu mlčet

Novely

• Kozáci
• Hadži-Murat

Válečná díla

• Vpád
• Kácení lesa
• Sevastopolské povídky

Dramata

• Plody osvěty
• Lidové povídky
• Vláda tmy – toto dílo je ovlivněno naturalismem
• Živá mrtvola

Další díla

• Dětství
• Chlapectví
• Jinošství – spolu s Dětstvím a Chlapectvím tvoří trilogii, vypráví o malém Nikolajovi, který má velmi silný vztah ke své matce, ale ta záhy umírá a spolu s bratrem se jejich výchovy ujímá babička. Z bratrů se stávají sobci. Nikolajův bratr se brzy dostává na universitu, Nikolaj také, ale propadá. Tuto trilogii lze považovat za autobiografickou.
• Markérovy zápisky
• Albert
• Statkářovo jitro – s Albertem a Markérovými zápisky tvoří trilogii.
• Vzpamatujte se
• Povídka o Ivanu Hlupákovi a jeho bratřích
• Král Asarchadon
• O bratru Palečkovi
• Zpověď – jedná se o soubor traktátů, ve kterých objasňuje svoje myšlenky
• Co máme kdy dělati
• Království Boží v nás
• Sevastopolské povídky
• Evangelium ve stručnosti (1881–1883)

Odkazy

Související články

• Seznam ruských spisovatelů

Externí odkazy

(rusky)

• Muzeum L. N. Tolstého, Moskva
• Genealogie L. N. Tolstého

(anglicky)

• Ilustrovaný životopis – Univ. of Virginia
• Tolstoy and Popular Literature. Sborník prací University of Minnesota
• Krátký životopis
• Životopis a stránky o Anně Karenině
• Poslední dny L. N. Tolstého
• Aleksandra Tolstaja, "Tragedy of Tolstoy"
• E. Lindgren, Leo Tolstoy Chronicle
• G. Orwell, Lear, Tolstoy and the Fool

Literatura

V češtině z poslední doby:

• L. N. Tolstoj, Anna Karenina. Praha: Rozmluvy 2009
• L. N. Tolstoj, Dvě smrti. Praha: Havran 2003
• L. N. Tolstoj, Malé romány. Praha: Svoboda 1990
• L. N. Tolstoj, Nemohu mlčet – jasnopoljanské epištoly. Praha: Odeon 1990
• L. N. Tolstoj, Tři podoby lásky. Praha: Vyšehrad 1999
• L. N. Tolstoj, Vláda tmy a jiná dramata. Praha: Odeon 1987
• L. N. Tolstoj, Vojna a mír. Praha: Levné knihy 2008
• L. N. Tolstoj, Vzkříšení. Praha: Ikar 1997
• T. A. Kuzminská, Mé vzpomínky na L. N. Tolstého. Praha: Vyšehrad 1976
• Kallinikov, Lev Tolstoj Tragedie sexuální, Symposion Praha, 1931
• Karel Velemínský – U Tolstého. Nákladem Tiskařského a nakladatelského družstva "Pokrok" v Praze 1908: 1-43.
• RYČLOVÁ, Ivana. Ruské Dilema. Brno : CDK, 2006. ISBN 80-7325-063-2. Kapitola Konec mýtu o Lvu Tolstém?, s. 11-30.