Historická detektivka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historická detektivka je subžánr detektivního románu odehrávající se v historii. Její počátky byly silně ovlivněny tzv. "gotickým románem" a dalšími mysteriózními díly, v současné době nemusí zahrnovat nic mysteriózního s jedinou výjimkou - záhadou je až do konce samotný zločin, obvykle vražda. Historická detektivka je jako subžánr mimořádně těžce uchopitelná a stejně problematické je i její definice.

Spory[editovat | editovat zdroj]

O historickou detektivku se vedou tři základní spory. Zaprvé, je-li spíše subžánrem historického románu nebo románu detektivního. Logičtější se zdá být druhá možnost, neboť sama o sobě běžně obsahuje většinou znaků detektivního románu (osobu detektiva, zločin, vyřešení, způsob zanechávání stop v příběhu etc.), zatímco historický román jako takový je problematicky definovatelný. Historická detektivka navíc obvykle nevyužívá historii jako cíl, ale jako prostředek budování potřebné atmosféry. Druhým, výraznějším sporem, je konflikt nad časovým zařazením, kdy se z běžného detektivního románu stává historická detektivka. Existují zastánci teorií od 25 až do 100 let zpět od doby autorova života (anebo dokonce života čtenáře) a v tomto ohledu k žádnému řešení nedošlo. Je historickou detektivkou román napsaný např. v padesátých letech o zločinu v éře Al Caponeho? Třetí spor svádí bitvu o hranice mezi historickou detektivkou (ale i historickým románem) a fantasy, resp. alternativní historií. Jak moc musí dbát na historickou přesnost? Co když si například zvolí za detektiva některou z významných osobností dějin (tento osud potkal např. Marca Pola v sérii knih Paula C. Dohertyho), přestože není známo, že by se kdy na nějakém vyšetřování podílela nebo je to dokonce možné spolehlivě vyvrátit? Tyto otázky samozřejmě nemají jednoznačnou odpověď.

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Zatímco za první detektivní příběh se všemi atributy pozdějších prací se považuje Poeova povídka Vražda v ulici Morgue (1841), za nejranější autory historické detektivky bývají označováni Melville D. Post (s virginským detektivem strýcem Abnerem) a Anna K. Green (s detektivem Ebenzerem Grycem), oba publikující začátkem 20. století. Jejich detektivní příběhy byly ještě silně prosyceny mysteriózním nádechem, v případě strýce Abnera se bez nadsázky v mnoha případech jednalo o vyřešení s pomocí Bible, kterou dokonale ovládal, ačkoliv používal i jisté deduktivní metody. Kromě toho nešly jejich příběhy příliš daleko do minulosti a vznik možná nejslavnější odnože historické detektivky odehrávající se ve středověku byl ještě daleko. Skutečnou průkopnicí (nejen) v historické detektivce je Agatha Christie, která roku 1944 vydala román Nakonec přijde smrt zasazený do starověkého Egypta. Přestože se kniha nedočkala tak příznivých ohlasů, jako v některých jiných případech, a přestože v tomto žánru autorka nepokračovala, jedná se o jeden z prvních detektivních románů, o němž beze všech pochybností můžeme říct, že je historický. Druhou plnohodnotnou historickou detektivkou je potom zřejmě do češtiny nepřeložený román Johna Dickinsona Cara The Bridge of Newgate z období napoleonských válek. Teprve v sedmdesátých letech 20. století se historická detektivka pevně zakotvila mezi ostatní literární žánry a dostalo se jí nemalé obliby, za což nese zodpovědnost především i v českých končinách důvěrně známá Edith Pargeterová alias Ellis Petersová a její série detektivních příběhů bratra Cadfaela, jíž se dostalo i příznivě přijatého televizního zpracování. Děj zavádí čtenáře do raně středověkého pomezí Anglie a Walesu, kde vraždy řeší stárnoucí mnich, bývalý veterán z křížových výprav. Její knížky získaly úspěch zejména díky skvělému spojení čtivosti, historických reálií a záhadných zločinů. Když Edith Pargeterová v roce 1995, na trhu historické detektivky po ní zůstalo rozsáhlé prázdné místo, jež se pokouší vyplnit celá řada autorů, jimž se budeme věnovat v dalším oddílu. Z již historických autorů tohoto jmenujme ještě Umberta Eca a jeho Jméno růže z roku 1980, jež je však žánrově velmi těžce zařaditelné a pohybuje se nad mnoha z nich. Detektivní linie knihy je ve srovnání s ostatními motivy spíše marginální.

Současná světová scéna[editovat | editovat zdroj]

Světová scéna historické detektivky nemá na rozdíl od té české jedinou dominantní postavu, jakou mohla být především zmiňovaná Edith Pargeterová. Přestože je na trhu několik velmi dobře se prodávajících autorů, žádný z nich nedosáhl skutečného věhlasu. Zřejmě nejplodnějším z nich je Paul C. Doherty, jenž byl schopný vydat pod nespočtem pseudonymů desítky knih snad ze všech historických období. Egypt, Alexandr Veliký, starověký Řím, Anglie Jindřicha VIII., Marco Polo… Tento bezmála sedmdesátiletý autor dokázal téměř každý rok vydat alespoň dvě knihy a zdá se, že s věkem jeho produkce neochabuje. I v Česku je dobře znám, ačkoli v porovnání s mohutnou bibliografií je jich do našeho jazyka přeložen pouze zlomek. Lindsey Davisová a John M. Roberts se naopak zaměřují na o něco menší počty a také na konkrétní historické období, starověký Řím (v prvním případě za dob císařství a ve druhém republiky). Z dalších autorů jmenujme ještě třeba rovněž plodného Petera Tremayna chrlícího detektivní příběhy z dob raně středověkého Irska s atypickou vyšetřovatelkou, irskou řeholní sestrou Fidelmou. Jisté rozpaky vzbuzují pokusy zařadit mezi autory historické detektivky Dana Browna.

Česká scéna[editovat | editovat zdroj]

S jistou mírou nadsázky by se dalo říct, že čím je pro světovou historickou detektivku Doherty, tím je pro českou Vlastimil Vondruška. Také on plní český trh po desítky let obdivuhodným množstvím detektivních příběhů obvykle z českého prostředí, což je jistě jedním z důvodů jejich mimořádného úspěchu. Ostatně populárnímu vyšetřovateli Oldřichovi z Chlumu se dostalo i čestného filmového zpracování, přestože ohlasy kritik byly přinejmenším rozporuplné. Své diváky si však našel a Vlastimil Vondruška se podílel i na několika dalších scénářích a působí i na poli divadelním či v oblasti dětských knih. Dalších autorů není mnoho nebo se nedostali do základního českého povědomí. Mezi ty známější patří například již letitý Jan Bauer zaměřující se opět na české prostředí nebo známý psychiatr Jan Cimický. V posledních letech se však objevili také zcela noví autoři s možným potenciálem jednou nahradit stárnoucí matadory, jako je třeba fotograf a nově také spisovatel Jan Rybář s románem Čtvrtá kostka z renesanční Prahy nebo František Kalenda debutující s románem Despota z období rozkladu Byzantské říše, jenž přišel na české poměry s neobvyklou vlastní internetovou stránkou o novém románu.[1] Ten samý autor vydal na podzim roku 2012 další historickou detektivku s názvem Ordál ze středověké Transylvánie v období mongolské invaze a očekávaného konce světa.[2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. http://en.wikipedia.org/wiki/Historical_whodunit
  2. http://www.wellscs.com/ann/reading/cadfael.htm
  3. http://www.wellscs.com/ann/reading/cadfael.htm
  4. http://www.sisterfidelma.com/
  5. http://www.vlastimilvondruska.cz/´
  6. http://www.janrybar.cz/
  7. http://www.despota.info/

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.despota.info
  2. http://www.ordal.cz